23. prosince 2015 04:15
Lucie Průchová5 tipů, jak si uchovat duševní zdraví i během Vánoc
5 tipů, jak si uchovat duševní zdraví i během Vánoc
Jako malí jsme Vánoce svorně milovali, těšili jsme se na ně už od ledna. Jen si vzpomeňte, jak jsme byli nadšení z prvních perníkových čertů, když se objevili v samoobsluze, z ozdob a stříbrných řetězů blýskajících se ve výlohách obchodů, z něžných koled, které se linuly z rozhlasových přijímačů, ze sněhových vloček, jež nám roztávaly na zimních kabátech.
Kam se však to okouzlení ztratilo? Od dospělých slyšíme spíše povzdechy typu: Už aby byl ten blázinec za námi! Případně: Já to snad nepřežiju! Jak to udělat, aby pro nás Vánoce nebyly za trest, ale abychom je brali jako něco příjemného, jako důvod k pozastavení, rozjímání, radosti?
Vánoční úklid není otázkou života a smrti
I když se naše babičky a maminky chovaly, jako by vánoční úklid otázkou života a smrti byl, není tomu tak – a my všichni to vlastně dobře víme. Stresovat se kvůli vánočnímu úklidu je nerozumné. Při péči o děti a náročném zaměstnání je prakticky vyloučeno zběsile gruntovat, a navíc, ani pocit štěstí to zpravidla nepřináší. Budete jen k smrti unavená. Jednoduše ukliďte běžným způsobem. Vyluxujte, umyjte podlahy, utřete prach, zvelebte koupelnu a toaletu. Učiňte tak krátce před Štědrým dnem, neboť vše se pochopitelně zašpiní brzy znovu, tak ať neděláte zbytečnou práci.
Dvacet druhů cukroví?!
Pokud je pečení cukroví vaše vášeň, nejoblíbenější činnost, kterou kdy vykonáváte, pak pečte jako o život, užívejte si to a buďte šťastná. Jestliže z vaší trouby voní vánoční cukroví jen proto, že to považujete za svou povinnost, kterou nenávidíte, pak se nad sebou sebekriticky zamyslete. Poté vypněte troubu a uchylte se k četbě oblíbené detektivky anebo si povídejte s dětmi. Cukroví kupte, případně upečte pouze jeden až dva druhy, které hezky provoní byt a vás psychicky ani fyzicky neodrovnají.
Návštěvy nejsou povinné
O Vánocích prostě musí být celá rodina pohromadě! Tuto nekompromisní větu jsme slýchali od dětství a přešla nám do krve. Proto je nevyhnutelné pozvat i tetu Amálii, i když nikdo přesně neví, čí teta to vlastně je, a strpět, aby se posmívala vánoční výzdobě a zkonzumovala cukroví připravené pro dvacet osob. Rovněž je povinné navštívit prastrýce Adolfa s rodinou, ačkoli bydlí pět set kilometrů daleko a má pověst agresivního vulgárního opilce. Anebo letos konečně dostaneme rozum a strávíme svátky výhradně s příjemnými, milými a slušnými lidmi?
Sedět doma zakázáno?
A když už je konečně hezky uklizeno, ozdobený stromeček, cukroví vyrovnané na krásném tácu a dárky zabalené, unavená paní domu logicky touží po trošce klidu. Nicméně duch doby velí: hlavně žádné vysedávání či nedej bože povalování u televize. Moderní je svátečně se obléknout a vyrazit ven na procházku, rozjímat, navštívit kostel a naslouchat vánoční hudbě. Avšak máte-li pocit, že už se opravdu nemůžete hýbat, klidně zůstaňte doma, pusťte si televizi, a ne abyste si to vyčítala. Naopak, vychutnejte si zaslouženou chvilku klidu.
Co když proboha ztloustnu?
Další, zvlášť krutá vánoční tyranie spočívá v tom, že si, byť třeba jen podvědomě, zakazujeme jíst všechny ty dobroty vlastníma rukama navařené a napečené, aby ručička váhy neukázala příliš vysokou cifru. A tak trpíme, zejména když sledujeme, jakou porci kachny (obrovskou!) si manžel naložil na talíř, zatímco tchán se diví, proč dostal jen šest knedlíků: přeje si snad snacha, aby o svátcích hladověl? Nemučte se a také se pořádně najezte. V lednu bude taková zima, že nezbude než se zahřívat co nejrychlejší chůzí, a kila půjdou dolů téměř sama.
-em-