7 největších omylů o uklízení
Jen aby tam nezůstaly žádné šmouhy Zdroj: Thinkstock
Uklízení je činnost, kterou provází velké množství mýtů. O uklízení se málo mluví, přitom uklízíme prakticky neustále. Přitom zatím ještě nikdo nedokázal definovat, jak často a s jakou intenzitou je třeba uklízet.
Uklízení není dobré ani přehánět, ani zcela ignorovat. Ano, jsou hospodyňky, a možná je jich víc, než si myslíme, které vytírají a luxují denně (ba i několikrát denně, zejména jsou-li majitelkami psa), denně také utírají prach (dokonce i z lustrů, sošek, pokojových květin a knih). Na druhou stranu existují drsné ženy, se kterými nepohne prakticky nic, včetně slupek od brambor a vaječných skořápek na podlaze. A my si teď povíme, jaké mýty o uklízení mezi námi kolují a jak k nim přistupovat.
Okna se myjí alespoň jednou za čtvrt roku
To říkávala moje babička, žena v domácnosti a ta nejvzornější ze všech hospodyněk. Okna myla prakticky neustále, jednou za rok se malovalo (celý dům), pečeno bývalo každý den (a byly to poctivé kynuté moučníky, prášek do pečiva považovala babička za vynález ďábla). Babička to všechno dělala z jednoduchého důvodu: doopravdy, ale doopravdy ji to bavilo a měla na to čas. Kdo přichází domů z práce pravidelně v sedm hodin večer, asi nebude v jednom kuse mýt okna, to by se z toho zbláznil!
Na špatně umytém okně mňoukají tzv. kocouři
Jak správně umýt okna? O tom se píší téměř romány. Správně umýt okno je celá věda a hospodyňka by si na to měla podle příruček a ponaučení pořídit několik jednodušších strojů. Osobně mám jen kbelík, hadry ze starých bavlněných košil a okenu. Ještě nikdy v životě se mi nepodařilo umýt okno správně, a to tak, aby na něm nebyly šmouhy (takzvaní kocouři). Když vysvitne na právě umyté okno sluníčko, mňoukají jako diví. Přitom můžu přísahat, že okno je sakumprásk čisté. Proto předstírám, že je všechno v pořádku a žádné kocoury nevidím.
Jestli se ale chcete pokusit o okna bez kocourů, nemyjte je nikdy za slunného počasí, používejte dobrou gumovou stěrku, která dokonale přilne ke sklu, a do vody na mytí si přidejte trochu octa.
Ženy uklízení milují
To je ovšem zločinný mýtus. Ženy uklízejí, protože nemohou jinak a nikdo jiný to za ně pochopitelně neudělá. Ale že by to byl jejich koníček, tomu prosím nevěřte. Možná si to namlouvají muži. Ženy uklízejí se zaťatými zuby a ze všeho nejvíce milují situace, kdy muž, schovaný pod peřinou, nepřátelsky vrčí: „Proboha! To musíš luxovat zrovna teď? Bolí mě z toho hlava a vůbec neslyším televizi!“
Muži se nepořádnými už rodí, nedá se s tím nic dělat
Pravda je snad jen to, že muži vnímají případný nepořádek jinak, anebo vůbec. Vejdou-li do kuchyně, kterou žena považuje za neuklizenou, zpravidla si toho nevšimnou, nebo jim je to srdečně fuk (to už by muselo být špinavé nádobí i na podlaze, aby něco zaznamenali). Že by ovšem byli nepořádní už rovnou jako miminka, na to zapomeňte. Vše zaviní jejich maminky, které chlapečka vychovávají jako ve vatičce. A nechápou, že on nezkolabuje, bude-li nucen odnést použitý talíř do dřezu, a rozhodně neonemocní, pokud si v pokojíčku utře prach.
Bez žehličky nelze žít
To byste se divili. Bez žehličky se žije náhodou docela dobře. Naše starší generace si to asi nedokáže představit, nicméně mladá děvčata si žehličku schválně nepořizují – a jak je jim fajn. Kupují si oděvy z nemačkavých materiálů, po vyprání vše opatrně pověsí na ramínka – a paráda! Kdo má však doma například právníka anebo manekýna a je nucen starat se mu o košile, ten by se, chudák, bez žehličky skutečně neobešel. A žehlí nonstop.
Správná hospodyňka utírá prach denně
No… ruku na srdce… Utírání prachu je nesmírně nudná činnost. Snad trochu pomáhá pustit si k tomu alespoň rádio. Pokud se prach neutírá denně, nikoho to nezabije. Nebuďme na sebe zkrátka tak přísní. Úplně všechno si ale povolit nemůžeme, to by byla anarchie. Moje maminka mi jednou v dětském pokojíčku napsala do prachu větu: Honem utři prach! Tak takhle daleko ať to ve vaší domácnosti raději nezajde.
Pes v bytě – nepořádek už navždy
Mít doma psa je velká legrace a každému to lze jen doporučit. Takový ohař je čistotné zvíře a chodí se odmala venčit s velkou ochotou. Dovnitř se však bohužel vrací obalený sněhem anebo blátem, a tak určitý, a ne malý, nepořádek vzniká. Ovšem majitelé psů bývají povah dobráckých a optimistických, a tak se na nepořádek dívají s nadhledem a humorem. Ne tedy, že by bylo čisto, ale my se ten nepořádek prostě snažíme nevidět.
Eva Michorová
Autor článku
Anna Kopečková
Anna je dlouholetou redaktorkou v rámci magazínové tvorby na webech TV Prima. Primárně se stará o obsah na webu Prima Ženy. (anna.kopeckova@iprima.cz)
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
