7 věcí ze ŽIVOTA PUBERŤÁKA aneb Tomu TY nerozumíš!

Pokud jste matka nebo otec puberťáka, tyhle věci vás určitě nepřekvapí, ba naopak, určitě dobře víte, o čem je v tomto článku řeč. Není to zrovna nejjednodušší období – jak pro vás, tak pro vaše dítě, ze kterého se pomalu ale jistě stává dospělý jedinec.

Jistě si každý z nás vzpomene na vlastní dospívání, a buďme k sobě upřímní, s většinou z nás si rodiče užili své. Ale PSSST! To se naše děti nemusí přece dozvědět :-)

Tak se pojďme podívat, jak vypadá dnešní život adolescentů…

1. Stačí jeden pohled, který mluví za vše…

Nepřipadáte si někdy, jako by to vaše sladké dítko pouhým jedním pohledem a posunkem naznačovalo něco jako … vrať se do hrobu? Nebo… si 100 let za vopicema? Ano, my jsme přece už dávno out a tomu, co oni prožívají, nemůžeme ani trošku rozumět. Už to máme za pár do důchodu, a pokud ještě provozujeme sex, jsme opravdu divní a nechutní… Jo, na to si ještě matně pamatuji, když jsem ve své pubertě viděla dva lidi přibližně mého nynějšího věku, kteří se na veřejnosti objímají a líbají, také mi to přišlo velice zvláštní…

2. Zakázané ovoce je nejsladší…

Už se vám vrátilo vaše „miminko“ domů posilněné alkoholem nebo vám volali jeho spolužáci, že by bylo asi dobré, kdybyste si pro něj raději přijeli, že asi není úplně nejlepší nápad, aby se dopravoval sám, mohl by totiž místo na vlak do Berouna nastoupit do rychlíku do Drážďan a probudit se za hranicemi, pokud by vůbec našel nádraží. Někdy je úspěch, když v takovém stavu puberťáci vůbec najdou pevnou půdu pod nohama. Cigaretka k experimentům samozřejmě také patří, v dnešní době ale i marihuana, a když máte štěstí, zůstane jen u ní… Já ho měla a doufám, že už to tak zůstane, že zkoušecí období už máme trošku za sebou. Když jsem řekla své dceři, že si myslím, že je blbost, aby začínala v devatenácti kouřit (v dětství vždy tvrdila, že kouření je odporné), bylo mi řečeno, že kouří už od 16. Tak jsem zaklapla svou otevřenou pusu údivem a byla vlastně ráda, že vyzkoušela jen cigarety a marjánku. Vždy to může přece sklouznout i k něčemu tvrdšímu, co by se mohlo vymknout, a nám by nastaly opravdu těžké rodičovské chvíle. Takže pokud to končí jen tím, že si občas zapálí anebo přijde malinko v náladě, je to vlastně vítězství a vy si můžete gratulovat, že jste ho/ji, dobře vychovali a že má rozum…

3. Neomluvené hodiny…

Ano, to k tomuto věku také neoddělitelně patří… Nebudou přece chodit do školy, když mají na práci tolik daleko důležitějších věcí, které je třeba probrat s kámoškou a při hodině se to rozebírat nedá. To, že něco zameškají, je jedno, nějak to doženou a čtyřka na výzo je taky dobrá… A zameškané hodiny? Stačí občas zavítat do dětského pokojíčku, určitě někde bude ležet papír ze stovkami pokusů o váš podpis. Možná už ho má v ruce líp než vy (moje dcera ho zvládla bravurně a nezapomněla ho dodnes). Takže všechno v oukeji, žádné neomluvené hodiny nejsou a známky se před koncem roku opraví: „Klid, mámo, nebuď hysterická, mám to v merku.“ Třídní schůzky jsou v tomto období noční můra všech rodičů, tedy skoro všech, pro mě bývaly.

4. Sny o samostatném životě…

Pokud máte štěstí a máte natolik dobré vztahy, že puberťák snese vaši přítomnost do osmnácti let a neuteče z domu, protože vy nerozumíte jeho složitému životu a on se u vás setkává jen s nepochopením, možná se ho budete později těžce zbavovat. I u nás to proběhlo, výhružky a řeči o tom, jak se po maturitě hned odstěhuje, ale teď je přece fajn, vrátit se domů z práce, mít veškerý mamaservis a takřka zadarmo, že? I když nutno dodat, že plány na osamostatnění přetrvávají… Naštěstí :-)

5. Zkoušky dospělosti…

K dospívání také bezesporu patří první lásky, zklamání a první sexuální testování. Pokud jste se rozhodli s vaším miláčkem v šestnácti rozebírat, jak na bezpečný sex, pravděpodobně vám bylo řečeno, že už všechno ví a možná se vám i svěřil, že má své POPRVÉ už dávno za sebou (u nás to nějak podobně proběhlo). A proč vlastně ne, vždyť to mají státem povolené od patnácti. Možná bychom to s potomky měli řešit dřív, i když je v tomto období velice těžké mluvit s nimi o čemkoliv, takže o sexu ještě asi stokrát víc… Už jste si vyslechli věty – Prosím tě, mami, nech mě být, tohle s tebou řešit nechci –? Já od dceřiných patnácti několikrát a to té mé „holčičce“ bude letos už 21 let… Z vlastní zkušenosti tedy vím, že je lepší počkat, až přijdou sami, a oni přijdou, nebojte… Alespoň občas ano :-)

Rodina

10 věcí, kvůli kterým bychom měly milovat svou matku!

6. Zkrášlování těla...

Ať se nám to líbí, nebo ne, tetování a piercing jsou v této době velice moderní, a co je moderní a IN, to musí naši drobečci vyzkoušet. Moje dcera mluvila o tetování už od patnácti, já jí to ale nechtěla dovolit… Vyslechla jsem si i takové věci, že kdyby chtěla, napodobí můj podpis a nechá si ho stejně udělat… Nutno dodat, že já v zásadě nejsem proti tetování, dokonce se dá říct, že se mi líbí a nemám ho jen kvůli tomu, že jsem tak trošku srab… Asi jsem už „stará vykopávka“, která o všem moc přemýšlí, jinak bych už také nějaké měla. Jí jsem ho nechtěla dovolit hlavně z důvodu, aby měla čas si rozmyslet, jestli je pro ni tetování opravdu tak důležité, nebo ho chce jen proto, že ho mají všichni. Takže jsme to oddálili, ale nyní, ve dvaceti, už má tři a já proti tomu nic nemám. Dokonce musím říct, že jí sluší. Je dospělá a ví, co chce, tedy někdy :-)

7. Mobil a počítač...

Dvě věci, bez kterých se neobejde snad žádný puberťák… Někdy mi připadá, že jsem ji snad s tím mobilem porodila, že ho měla na pupeční šňůře a zapomněli ji od něj odstřihnout… Tak silné se zdá tohle pouto, které většina rodičů velice těžko chápe. Já možná o něco lépe, kvůli své práci jsem také tak trošku závislá, ale ve srovnání s adolescenty jsem absolutní amatér. Vždyť oni se sejdou, jdou si třeba společně posedět a ani tehdy telefony nedají z rukou… Když nejsi online, tak neexistuješ…

A jaký je váš život s puberťákem? Ten můj vlastně docela fajn, máme se rády, i když si někdy nesnesitelně lezeme na nervy, ale to asi k soužití matky a dcery patří :-)

-lup

Pokud se s námi chcete podělit o své zážitky, napište na náš mail prima-zeny@iprima.cz. Můžete nám samozřejmě poslat i jiné vaše životní příběhy. Pokud budete chtít, můžete je i naším prostřednictvím poslat dál do světa...