Proč a jak si užít Halloween i Dušičky
Podzimní listí zlátne, mléčné mlhy se dají krájet a sychravé počasí v podobě deště, chladu a přízemních mrazíků nám na náladě mnohdy nepřidá. A my vám radíme: využijte každou příležitost k zábavě a chvíle, kdy můžete být s rodinou nebo přáteli pohromadě a užijte si je na 100%.
Strašidelná zábava je fajn!
Halloween nás rozdělil na dva tábory. Někteří se nemohou dočkat, až vyrazí na strašidelný večírek a už v polovině října promýšlí kostým, make-up a nanečisto zkoušejí, jestli nezapomněli, jak se za pomoci líčidel dělají krvavé šrámy, otevřené jizvy a podlitiny hrajícími všemi barvami. A ti druzí nespokojeně hartusí, že pro takovou americkou zhovadilost nemá smysl se nikterak vzrušovat. Jenomže Americe vděčíme maximálně za fajn reklamu, kterou tomuto irskému svátku udělala.
Proto zapomeňte na vžité předsudky a udělejte dětem radost tím, že vydlabete dýni, uspořádáte halloweenský večírek, nebo se alespoň vyřádíte, co se týká dekorací nebo tematického občerstvení. Proč si do kuchyně jednou za rok nepřizvat strašidelnou inspiraci a vykouzlit si hrůzu nahánějící a na jazyku rozplývající se bábovičky a obydlí vyzdobit poněkud tajemněji, než jindy? Tak trochu se bát je přece zábava a zvlášť pro naše nejmenší.
Kostýmovaný večírek však můžete uspořádat i pro dospělé, kde se opravdu vyřádíte, co se týká strašidelných převleků. Dnes si můžete zakoupit přípravky, díky kterým budete vypadat třeba jako příšerka v posmrtném stavu. My máme pro vás malou inspiraci, jak se strašidelně zmalovat:
Bavte se a věřte tomu, že přesně takový přístup k životu se vám vrátí nespočtem vzpomínek, co vás budou hřát ve chvíli, kdy vám nebude zrovna do zpěvu a bude se o vás pokoušet deprese. Ve stáří budete vděčni za to, že jste všechno, co vám život umožnil prožít, nenechali odejít bez povšimnutí, ale chňapli jste po příležitosti a z těchto momentů si poskládali právě váš život. Takže ať už je to jenom Halloween, nebo jakákoli jiná událost, nevyhýbejte se jí a neschovávejte se před světem. Jednou by vás to totiž mohlo mrzet a i jedno rčení říká, že člověk lituje jenom toho, co nezkusil.
Dušičky! Svátek Čechy neopomíjený!
Jakmile se chýlí říjen ke konci, všichni se mohou zbláznit, aby ukořistili tradiční svíčky v červeném skle a vyrazili na hřbitov. Je sice krásné, že v tento den se všechny hroby rozsvítí milou vzpomínkou, můžeme se doslova přetrhnout, abychom uklidili napadané listí, vyleštili žulový kámen, vytrhali poslední plevel a koupili dušičkový věnec na důkaz toho, že ti, co odešli na druhý břeh, žijí v našich srdcích a vzpomínkách pořád. Ale když to vezmeme z opačné stránky, není trochu smutné, že k tomu všemu velkou část lidí vyprovokuje právě tento svátek?
Zkusme se v našich hektických životech na chvíli zastavit, vrátit se zpátky v čase vzpomínkou na věčně veselou babičku, co vás chtěla vidět ve svatebním, ale ruka osudu tomu chtěla jinak. Povídejte dětem o jejich prababičce, která věřila v dobrý konec a ze všeho nejvíc milovala východ slunce, protože věřila, že s novým dnem přichází také nová naděje. Neváhejte se tak s rodinou při zapalování svíčky o těch, co tady nejsou, rozpovídat. Děti se alespoň dozví víc o té paní, co se na nich pokaždé usmívá z fotek.
Tip: Někdo tvrdí, že 2.listopadu na hřbitov zamíří jedině ten, kdo chce trčet ve frontách, protože všichni spěchají zapálit svíčku. Ale já si nikdy tu příležitost nenechám ujít – na místě plném klidu tak panuje nostalgická a přitom kouzelná atmosféra, co vás přinutí zavzpomínat. Každý rok se s rodinou jdeme projít k urnovému háji, kde na vysokých stromech houkají sovy a cestou zpátky zapalujeme svíčky, které svou silou přemohl vítr a nemilosrdně je sfoukl.
-lz-