Příběh ze života: Z notorického záletníka taťkou v pantoflích

Robert měl na ženy štěstí, vlastní matkou počínaje. Vychovala syna přísně, ale s láskou. Naučila ho úctě k něžnému pohlaví, galantnímu chování, dokonce i kulinářskému umění. Díky inteligenci a píli si po studiích založil vlastní podnik a začal i slušně vydělávat. Své dívky a ženy zbožňoval, stejně jako ony jeho. Zahrnoval je pozorností, dary i vášní. Potíž byla v tom, že u žádné z nich nevydržel dlouho. Jeho nejdelší známosti přežily maximálně rok, pak je ukončil nebo vyšuměly do ztracena.

Pokaždé, když Robert svým přátelům představoval novou přítelkyni, se po straně usmívali. Tušili, jak tohle vzplanutí asi skončí – a měli pravdu. Přezdívali mu „šťastný motýlek“ a mnozí mu záviděli lehkost, se kterou se přenášel z květu na květ. Když ale Robert oslavil třicítku, přece jen se nad sebou zamyslel. Jeho kamarádi zakládali rodiny a ženili se, zatímco on sice žil jako bonviván, ale neměl žádnou budoucnost. Říkal si, že by nebylo špatné mít ženu, dům se zahradou a psa. Hrát si s dětmi a vůbec dělat všechny ty obyčejné věci, které muži dělají, když se usadí. A tehdy potkal Kateřinu.

Hrdinný zachránce

Kateřina byla nádherná, éterická a nešťastná. Její partner se choval jako tyran a občas sáhl i k násilnostem. Robert ji poznal v kavárně, kam vzal své klienty, a hned mu padla do oka. Netrvalo dlouho a získal její důvěru. Dozvěděl se tak o jejích potížích a rozhodl se křehké blondýnce pomoct. Udělal vše proto, aby ji od neurvalého přítele dostal, a povedlo se mu to. Byl zamilovaný až po uši a Kateřina jeho city sdílela.

Bez váhání ji nastěhoval do svého mládeneckého dva plus jedna a přímo cítil, že tahle žena je pro něj tou pravou. Dokonce jí svěřil, jak záletným způsobem dosud žil – což ještě nikdy neudělal. Trochu ji šokoval, ale jeho otevřenost na ni zapůsobila. Stejně jako přísaha, že přelétavosti je konec a dobu milostných dobrodružství má Robert za sebou. Teď už touží po něčem jiném a věří, že spolu s Kateřinou vytvoří stálý pár.

Zase to zhoubné váhání

O svatbě ani rodině se sice otevřeně nebavili, ale podvědomě si přáli k obojímu dospět. Před tím se však rozhodli zařídit společné hnízdečko. Váhali mezi domem a bytem, až nakonec našli kompromis. Pořídili si byt v

klidné čtvrti a k tomu malou chatu. Nic nemohlo být dokonalejší a oni si užívali vzrušujícího zařizování a plánů do dalších let. Vše se jevilo pohádkově a Robertovi přátelé začínali věřit, že tentokrát do toho jejich kamarád praští.

Jenže uplynul rok, pak dva, a do Robertovy duše se znovu zakousla dobře známá nejistota. Měl dojem, že všechno okolo něj plyne tak nějak pomalu a bez nových impulzů. Čerstvost lásky s Kateřinou vyprchala a místo ní se v jejich vztahu usadil stereotyp. Nebyl vůbec špatný, naopak, ale Roberta postupně přestával bavit. Cítil se svázaný a uvažoval, zda se neukvapil. Co když mu jinde bude líp? Kateřina jako vnímavá žena brzy pochopila, že něco nehraje. Robert trávil víc času v práci – alespoň to tvrdil – a méně s ní. Začala být osamělá a nešťastná: nechápala, co se mohlo pokazit.

O dům dál

Samozřejmě si vzpomněla i na Robertovu bujarou minulost. V obavách, že za jeho chladem stojí právě nestálá povaha, se odhodlala s ním vážně pohovořit. Sdělila mu, že pokud si není jistý, zda s ní chce založit rodinu, nehodlá ve vztahu s ním pokračovat. Robert si sypal popel na hlavu a přiznal, že se jaksi dusí, aniž ví proč. Rovněž ale tvrdil, že Kateřinu miluje. Ani pak se však nic zásadního nezměnilo a odcizení mezi nimi narůstalo dál.

Nakonec Kateřina čirou náhodou odhalila mrazivou pravdu. Přišla domů o něco dřív a na parkovišti přistihla Roberta líbajícího cizí dívku. Nevšimli si jí a společně odjeli. Než se Robert stačil vrátit, Kateřina mu v slzách sbalila věci a nechala jeho kufry stát v předsíni. Robert se ani moc nebránil. Rozchod ho trápil, ale pochopil, že nemůže udělat nic jiného, než odejít středem. Nechal Kateřině byt se vším všudy a sám se odstěhoval na chatu.

Slečnu, jež nevědomky urychlila konec jeho vztahu, Robert opustil – koneckonců ho k ní vábil především svěží pel novoty. Záhy však poznal jinou ženu. Díky vášni pro sport se u něj ozvaly bolesti zad, které vyžadovaly pravidelné masáže. Známý mu doporučil jistou Lauru a vychvaloval její odborné schopnosti do nebes. Robert neváhal a Lauřinu ordinaci navštívil. Musel uznat, že jako terapeutka je nepřekonatelná. A stejně tak dokonale se mu jevila jako žena. Pozval ji tedy na rande.

Klec na ptáčka

Exotická kráska Laura však měla jednu drobnou vadu: byla čerstvě těhotná. Už při první schůzce na rovinu řekla, že miminko vzešlo z náhodného vztahu, který skončil. Roberta ten fakt zprvu zarazil, pak se mu však všechno rozleželo v hlavě. Proč by vlastně nemohl žít se ženou, která čeká cizí dítě? Jelikož byl opět hluboce zamilovaný a přesvědčený, že je to naposledy, slíbil Lauře, že pro něj její stav není žádnou překážkou. A láska jen kvetla.

Brzy se zbavil chaty, Laura zas svého bytu a koupili si domek. Za několik měsíců se narodil Lukášek. Dítě bylo nádherné, zdravé, a také trochu hyperaktivní. V noci mnoho nenaspalo a Laura tak byla stále unavená. Kdykoli to šlo, předávala synka do péče Roberta či matky, aby si mohla odpočinout. Robert tedy kromě práce ve své firmě převzal i další povinnosti. Nakupoval, pral, vařil, uklízel, a taky krmil, koupal a přebaloval dítě.

Dělal to ale rád – malého zbožňoval a bral ho jako vlastního. Snad proto dal Lauře k Vánocům nevšední dárek: nabídl jí, že si Lukáška osvojí. Byla dojatá a nadšeně souhlasila. A protože jejich vášnivá láska neutrpěla ani porodem, dočkali se zanedlouho pozitivního těhotenského testu. Laura se tvářila překvapeně a tvrdila, že kojení považovala za dostatečnou antikoncepci. Robert netušil, jestli druhé dítě takhle brzy plánovala anebo šlo skutečně o náhodu. Nicméně ho nadchlo, že zplodil vlastního potomka.

Když padne kosa na kámen

Ovšem Laura se po narození Káji starala o domácnost i děti ještě méně než předtím. Dokonce už neměla zájem ani o erotiku. Vrhla se naplno zpátky do práce, jíž žila a kterou nehodlala opustit. Když nevypomohly babičky, zůstalo všechno na Robertovi. Ten nedělal žádné rozdíly mezi nevlastním Lukáškem a svým Kájou – miloval oba stejnou měrou. Jenže nakonec ho zanedbaná domácnost s prázdnou ledničkou a život bez sexu přestaly bavit. A řešil to po svém - našel si milenku.

Laura na Robertovu nevěru přišla hlavně proto, že ji nijak zvlášť neskrýval. Jelikož spolu už dávno nespali a hádky byly na denním pořádku, skoro ji ani nepřekvapila. Ztropila však italskou scénu a pohrozila Robertovi, že pokud se o děti nebude starat, udělá mu ze života peklo. Svého povolání se kvůli potomkům nehodlala vzdát a netajila se tím, že ho před dětmi upřednostní. Spoléhala na to, že je Robert neopustí, a nemýlila se.

Ironická tečka na divokým životem

Nejnovější láska dala Robertovi brzy vale. Nelíbilo se jí, že se víc než o ni stará o své děti - nakonec péče o ně i domácnost ležela na jeho bedrech a vybírala si svou daň. Robert zůstal sám a váhal, co bude dělat dál. Má odejít od rodiny? Zůstat? Nakonec uznal, že nejlepší bude požádat Lauru o odpuštění. Svých synů se vzdát nechtěl za žádnou cenu. Toužil je vychovávat a chtěl vidět, jak se mění v muže… A tak koupil květiny a s prosíkem vyrazil za Laurou.

Přijala ho zpátky – povýšeně, ale s klidem. Jako by čekala, že přesně takhle to dopadne. Život se vrátil do starých kolejí. Na opakované žadonění dětí si dokonce pořídili psa a Robertovi se tak trochu v jiném kabátě splnil dávný sen o rodině. Ta jejich totiž fungovala trochu nestandardně: Robert nejen vydělával peníze, ale také převzal ženskou úlohu a stala se z něj napůl hospodyňka a napůl táta v sukni. Úspěšná terapeutka Laura na domácnost nadále neměla čas a ani o ni nejevila zájem.

Na zálety Robert rezignoval. Koneckonců neměl volnou ani minutu a vlastně mu na ně nezbývala energie. Postupem času se se svou rolí smířil: vděčný, že má zdravé syny a střechu nad hlavou. Také úspěšnou kariéru a hezkou partnerku, která ho nakonec vzala na milost i v ložnici. Robert se tak přece jen zařadil mezi své kamarády… Jen mu občas přišlo na mysl, že tenhle úděl by si dobrovolně nikdy nevybral. A marně uvažoval, kdy se z milovníka žen a erotických dobrodružství stal taťkou v pantoflích…

© Markéta Harasimová

AUTORKA:

Markéta Harasimová je spisovatelka a scenáristka na volné noze. Na kontě má k dnešku dvanáct titulů ze současnosti (především romány pro ženy), připravuje filmový scénář podle vlastního námětu a také knihu pro děti, kterou plánuje ilustrovat. Autorka pravidelně vystupuje se scénickým / autorským čtením a besedami v knihovnách a dalších kulturních zařízeních. Také pořádá benefiční literárně-hudební akce (např. pro PL Kroměříž, Masarykův onkologický ústav Brno apod). Spolupracuje při nich i s dalšími umělci (herci, zpěváky).

Více o tvorbě a aktivitách na www.marketaharasimova.cz