18. září 2016 04:40
Martina ČerňanskáŘeditel zeměkoule, který všechno ví. Je možné s ním žít?
Na tuto otázku je odpověď jednoduchá a skličující: Žije se s ním velice těžko.
Nejlepší by bylo se takovým mužům zdaleka vyhnout. Anebo vztah s ředitelem zeměkoule co nejdříve ukončit. Pochopitelně, zdaleka ne každé ženě se natolik husarský kousek podaří. A tak může dojít k situaci, kdy už se neutíká snadno. Kdy už despotický ředitel zeměkoule drží svou "oběť" zuby nehty. Jak je možné, že manipulátorovo jednání neprohlédneme včas?
Bývají okouzlující
I tady se nabízí jasná odpověď: Ředitelé zeměkoule bývají zpočátku, v období námluv, okouzlující. Jsou výřeční, věnují vám veškerou pozornost, myslí jen na vás – a neustále to zdůrazňují. A o tom přece ženy sní! Být středem pozornosti svého milovaného. Jenomže v tomto případě je té pozornosti už tolik, že hrozí, že se na vás zřítí, zavalí vás a těžce zraní. To však v období ošidné zamilovanosti nevnímáte. Váš rytíř se chová příjemně, mile, chápavě. Vždycky, i kdyby to bylo o půlnoci, vás vyslechne, poradí vám, snaží se pomoci. Žasnete. Je to krásné období. Ale dlouho trvat nebude.
Všechno ví, všude byl
Lída se s ředitelem zeměkoule seznámila v zaměstnání, pracovala v reklamní agentuře jako grafička, zatímco její vyvolený, Vladimír,tady dělal jakéhosi muže mnoha profesí: doručoval zásilky, bral telefony, vařil kávu. Přesto se choval, jako by byl spíše majitelem anebo aspoň ředitelem. Kolegové mu přezdívali Brouk Pytlík (všechno ví, všechno viděl, všude byl), jenže Lídě připadal roztomilý. Rovněž dobře vypadal, byl to vysoký muž s interesantním plnovousem, zkrátka, jak se říká, kus chlapa. Lída se v duchu divila, proč si kolegové okouzlujícího Vladimíra tak nedostatečně cení. Ji očaroval – asi i proto, že její biologické hodiny už divoce bily na poplach. Vysedávali spolu též po pracovní době, Vladimír vyprávěl hodně i o sobě. Ze všech takových historek vyšel jako ten nejchytřejší a nejschopnější muž na světě. Budu mít báječného partnera – radovala se Lída.
Jako v ráji?
A ten se k ní rád a brzy nastěhoval. Nějakou dobu si žili jako v ráji. Lída od rána do večera poslouchala krásná slovíčka o tom, jak je šikovná, úžasná, báječná. Pochopitelně ale zaznamenala, že její vyvolený odešel ze zaměstnání: s tím, že si brzy najde jiné, mnohem lepší. Ke svému překvapení dále zjistila, že ji Vladimír už chválí o něco méně. Ba naopak, sem tam se nechal slyšet, že se diví, proč Lída stále setrvává v té příšerné reklamní agentuře, když tam nepobírá odpovídající plat a kolegové jsou přece tak omezení, pod její úroveň. Lída byla vyvedená z míry, takhle ještě nikdy nemluvil. Občas přece spolu chodili s kolegy po práci na víno. To už také skončilo. Vladimír hovořil o tom, že nejlépe je mu doma, jen s ní, s Lídou. Postupem času Lída naštěstí pochopila, že by ji despota odřízl od práce, od přátel, donutil se o něho starat, sedět s ním po večerech doma a poslouchat jeho rozumy, případně dívat se v televizi na to, co se líbí jemu. A tak mu dala "kopačky". Právě včas.
Ten se nezmění
To byl příběh, který má šťastný konec. Spousta žen se však z vlivu manipulátora nevymaní nikdy, i když se o to třeba zoufale snaží. Pak tedy usilují o nějaký návod, jak s ředitelem zeměkoule žít, aniž by se z toho zbláznily. Odborníci v tomto případě krčí rameny. Soužití s despotou je velmi složité, je třeba počítat s tím, že se nikdy nezmění, a když, tak jen maličko. Potřeby, práva a city druhých ho příliš nezajímají, často ho nezajímají vůbec, ačkoli neustále zdůrazňuje, jak se pro své blízké obětuje. Vyžaduje po druhých dokonalost, přesnost, svědomitost, neustále je kritizuje a ponižuje. Tady je každá rada drahá. Rozhodně nepřikyvujte na vše, co řekne, jen abyste získala chvilku klidu. Snažte se být naopak upřímná. Nejlepší je utéci – ale to zkrátka někdy není možné...
-em-