Peklo v práci aneb Syndrom vyhoření. Co s tím? + TEST

Nic naplat, život se točí hlavně kolem peněz. Bez nich bychom jen těžko fungovali. A finance nám zajistí práce. Proč ale řada lidí vyhoří, i když je jejich práce baví a mají odpovídající výplatu? A jak z toho ven?

Kdo nemá práci, bez výsledku ji stále hledá a tím pádem nemá odpovídající pravidelný přísun financí, je pravděpodobně v psychickém vypětí a bojí se toho, že například neuživí rodinu. Ale smutné je na tom i to, že když už práci najde, a tím pádem se každý měsíc dočká výplaty, může se v určitých případech dostat do ještě větších duševních problémů, než předtím. Této „nemoci z povolání“ se říká syndrom vyhoření, neboli burn-out, a postihuje ty, kteří hodně a cílevědomě pracují, ale nemají takové výsledky, jaké by si představovali. Jedná se o vážné psychické problémy, které můžou zkomplikovat nejen práci, ale i rodinný život. Onemocnění se ovšem rozvíjí velmi pomalu. Může se to týkat i vás?!

Syndrom vyhoření hrozí nejvíc lidem na takových pracovních pozicích, které vyžadují neustálý kontakt s jinými lidmi a jsou navíc ještě závislí na jejich hodnocení. To jsou zejména lékaři, zdravotní sestry, učitelé, psychologové, sociální pracovníci, právníci, manažeři, novináři a podobně. Tedy všichni ti, na které jsou kladeny vysoké nároky a navíc mají velkou zodpovědnost. Nicméně vyhořet mohou snadno třeba i lidé na dělnických pozicích, kteří pracují bez vidiny povýšení nebo zvýšení platu. Celé situaci nepřidá ani náročný a přísný nebo naopak velmi benevolentní šéf, krize v rodině, pracovní přetížení a nebo to, že máte málo volna. Zkrátka, často jsme pod velkým tlakem, který buď vychází od druhých nebo si toho na sebe nakládáme přespříliš sami.

Jak se vyhoření projevuje?

Cítíte se vyčerpaní a bezmocní, máte zlost a neumíte ji ovládat. Ztratili jste veškeré ideály a nadšení pro práci. Práce vás už nebaví, je pro vás utrpením. Vyhýbáte se kontaktu s ostatními kolegy. Takovému stavu přechází několik fází, z nichž první je fáze naprostého nadšení, například poté, co jste získali novou práci snů, nebo jste byli povýšeni. Možná si vzpomenete, že na začátku jste si všechno malovali v růžových barvách, měli jste jasnou představu, jak svého cíle dosáhnout. Peníze ani nebyly to hlavní, chtěli jste prostě ve svém oboru uspět. Práce přesčas vám ani nevadila, protože jste prostě chtěli dosáhnout uznání. Něco ale nešlo podle plánu a začínali jste pociťovat nejprve frustraci, pak vám už začalo být všechno jedno. Už jen to, že stále více pracujete, je prvním varovným signálem syndromu vyhoření. Jaké jsou další?

Práce by neměla být hlavním smyslem života. Měla by vám pomáhat ho kvalitně prožít, ne zničit.

• Nedokážete se rozdělit o práci s kolegy, nedovolí vám to pocit zodpovědnosti.
• Ubývá radost z práce.
• Těžko odmítáte další úkoly a povinnosti.
• Pijete ve vyšší míře alkohol, začínáte sahat po lécich, cigaretách či jiných drogách.
• Někdy začnete kvůli práci brečet.
• Jste nervózní, někdy se vám stane, že začnete na někoho bezdůvodně křičet.

To, že už je zle, můžou značit následující příznaky:

• Bolí vás záda, hlava, svaly.
• Máte vysoký krevní tlak.
• Trpíte nechutenstvím i poruchami spánku. Špatně trávíte jídlo.
• Neumíte se koncentrovat a nejste schopni řešit svou situaci.
• Začnete být celkově více nemocní.

Jak vyhoření zabránit nebo mu předejít?

tejně jako u řady jiných zdravotních problémů pomůže změna životního a hlavně pracovního stylu. Odborníci radí například změnit úplně vykonávanou činnost. Není ale úplně jednoduché aktuálně řešit v zaměstnání velké změny, zvlášť, když se všude možně ve velkém propouští. Nicméně pokud by to bylo reálné, zkuste se domluvit na změně pracovní náplně, abyste (alespoň) na čas vyjeli ze zajetého stereotypu. Změna zaměstnavatele a setrvání na stejné pozici může, ale nemusí pomoci. Hrozí, že se dostanete do stejného stavu. Tohle jsou ale kroky, které vyjít nemusí, snažte se tedy řešit situaci zejména následujícími způsoby:

• Naučte se odpočívat, zvlášť když jste opravdu unavení. Rozčleňte si pracovní den pauzami, které využijete k procházce na čerstvém vzduchu nebo rychlé relaxaci u čaje.
• Po práci zapomeňte na práci a dělejte všechno ostatní, jen ne práci. Cvičte, choďte na procházky, poslouchejte muziku...
• Snažte se hodně spát a jíst vyváženou stravu.
• Naučte se říkat NE, pokud víte, že víc práce už byste nezvládli udělat nebo se zkuste domluvit na prioritách. Přijmete-li jiné úkoly, některé musí jít stranou.
• Naučte se práci dobře zorganizovat.
• Zbavte se pocitu, že práci uděláte nejlíp jen vy - naučte se ji delegovat.
• Uvědomte si, že nikdo není dokonalý. Ani váš kolega, ani šéf. Ani vy. (To, že na vás šéf řve může koneckonců znamenat to, že právě trpí syndromem vyhoření.)
• Scházejte se pravidelně s přáteli a rodinou.
• Čerpejte všechny dny dovolené.

Problém v práci, ale i doma

Nutné je také zmínit i fakt, že syndrom vyhoření neohrožuje podle psychologů jen lidi v práci, ale například i matky na rodičovské dovolené. Samotné rodičovství lze podle nich považovat za jednu z nejnáročnějších pracovních činností vůbec - a navíc - dostatečně finančně neohodnocenou.

ONLINE TEST: Otestujte se, jestli i vás neohrožuje syndrom vyhoření. Test Nadace Sirius najdete zde.

V článku využity informace z: http://www.aktivityprozdravi.cz/zdravotni-problemy/civilizacni-psychologicke-a-jine-nemoci/syndrom-vyhoreni