Barbora Špotáková slaví 40: Co má její syn společného s Karlem Gottem?
Světová rekordmanka v hodu oštěpem Barbora Špotáková je důkazem toho, že zvládnout se dá snad úplně všechno. Přestože už je dvojnásobnou maminkou, hodlá se zúčastnit dalších olympijských her, které startují na konci července v japonském Tokiu. Jak to všechno stíhá? A jak bylo pro profesionální sportovkyni, která celý život znala jenom dřinu, tréninky a závody, těžké najít toho pravého muže a skloubit rodinný život s kariérou?
S osudovým partnerem, profesionálním hasičem Lukášem Novotným, se seznámila, když jí bylo jednadvacet let. Tři roky byli kamarádi, pak se přátelský vztah přeměnil v lásku. „Na beachvolejbalovém turnaji jsme si začali povídat o zraněních ve sportu, protože měl zrovna natržený sval a nemohl hrát. Bavili jsme se celý den. Potom mě pozval do kina. Zaujal mě tím, že se ničím nechvástal, ale postupně vyplulo na povrch, co všechno umí. To se mi na něm líbilo,“ zavzpomínala na jejich začátky Bára.
Brzy zjistili, že mají hodně společného. Oba milují Šumavu, dobré pivo a skupinu Tři sestry. „Jsme sice klidných povah, ale když jdeme na jejich koncert, dokážeme se vždycky pěkně odvázat,“ prozradila s úsměvem.
Barbora Špotáková má syny malé vícebojaře
V létě 2013 se jim narodil syn Janek a o pět let později chlapeček Darek, který přišel na svět 14. července, tedy v den, kdy se narodil Karel Gott. „Termín jsem měla dvanáctého července, ale Darek si chtěl asi počkat na den narozenin skutečného Mistra,“ usmála se Barbora. U kluků už se pomalu začínají projevovat geny. Oba se věnují sportu. „Jsou ještě malí, ale docela všestranní vícebojaři,“ dodala pyšně.
I v průběhu druhého těhotenství ani na okamžik nezauvažovala o tom, že by svoji vele úspěšnou kariéru ukončila. Vysněným cílem pro ni byla účast na olympijských hrách v roce 2020 v Tokiu. I když kvůli pandemii koronaviru byla odložena až na další rok, nevzdala to.
Přitom u sportovce je každý rok navíc, pořádně znát. „Že bych do toho nešla, mě nenapadlo. Olympijské Tokio bylo pro mě od začátku obrovskou motivací. Chvilek, kdy jsem byla úplně na dně, jsem v životě prožila dost, ovšem nikdy to nebylo takové, že bych se na to chtěla vykašlat. Vždycky jsem překonala velké problémy. Třeba v roce 2016 jsem si zlomila nohu a pak v Riu získala olympijský bronz. Z kariéry vím, že se dá ledacos zvládnout. Je to vyčerpávající, ale vždycky to stojí za to. Překonat vysoké překážky člověka posílí. Cesta k velkým věcem je trnitá a letos obzvláště trnitá. Zažila jsem toho už hodně, ale pořád je to jenom sport. Je samozřejmě důležitý, ale ne tak, aby se člověk kvůli němu hroutil,“ prohlásila.
Tak držíme palce, Báro!