Felix Slováček přiznal, co o dceři nevěděl: Její potíže měl za obyčejné dospívání
Výročí Aničky Slováčkové
Felix Slováček v nové knize otevřeně přiznává, že o části života své dcery Aničky dlouho nevěděl. Až zpětně si skládá období, které tehdy vnímal jako běžné dospívání, dnes ho ale vidí úplně jinak.
Rok od chvíle, kdy Anna Julie Slováčková odešla, se její příběh vrací v konkrétnějších vzpomínkách. Její otec Felix Slováček při psaní vzpomínkové knihy narazil na období, které si tehdy vykládal úplně jinak, než jak ho chápe dnes. To, co považoval za běžné dospívání, najednou dostává jiný význam. A s ním i vědomí, že některé věci mu jednoduše unikly.
Anička řešila v pubertě své tělo, nebyla spokojená sama se sebou a měla pocit, že neodpovídá tomu, jak by měla vypadat. On to vnímal jako fázi, která časem odezní, nic výjimečného ani alarmujícího. Až s odstupem se dozvěděl, že se za tím skrývaly úzkosti a deprese, které si nesla dál. Podle všeho šlo o dlouhé období, které se odehrávalo vedle něj, aniž by ho dokázal zachytit.
Čtěte také: Rozzuřený Slováček: Umělá inteligence má šířit lži a pomluvy o zesnulé Aničce
Jak zjistil deník Blesk, zásadní roli v té době sehrála Dáda Patrasová, která si dceřiných potíží všimla a zajistila jí odbornou pomoc. Zatímco on měl pocit, že jde o běžné dospívání, doma se situace řešila mnohem konkrétněji. Felix Slováček byl v té době často mimo domov, mezi koncerty, prací a cestováním, které bral jako samozřejmou součást života, a o skutečném rozsahu dceřiných potíží tehdy neměl úplnou představu.
Až s odstupem let se dozvěděl, že Anička docházela k odbornici a že její problémy byly mnohem hlubší, než si připouštěl. „Teprve po letech jsem se doma od Dády dozvěděl, že Anička chodí k paní doktorce, kterou jí našla. Ona jí radila a dávala ji do pořádku, protože ten problém by jinak nezvládla,“ přiznává v knize a zpětně mluví o tom, jak těžké pro něj bylo uvědomit si, co všechno tehdy neviděl.
Přečtěte si také: Dáda poté, co volala o pomoc Rychtáře: S Felixem zářili a rozdávali úsměvy
Silnou část knihy tvoří i poslední dny jejího života. V dubnu 2025 byla Anička hospitalizovaná ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, odkud si přála odejít domů. Rodina jí to splnila a právě tam, v prostředí, které znala, s ní její nejbližší zůstali až do konce.
Seděli u ní, drželi ji za ruku, mluvili spolu a snažili se být klidní, i když věděli, kam to směřuje. V jednu chvíli přišla lékařka a řekla jim, aby už zůstali. „Po několika hodinách mi Anička umřela v náručí,“ popsal okamžik, který se nedá nijak zmírnit ani vysvětlit. Vedle něj byla Dáda Patrasová i Aniččin partner Matěj Růžička.