Dana Batulková: Výchova Jakuba? Bála jsem se, že jako matka jsem selhala
Dana Batulková slaví narozeniny.
Herečka Dana Batulková působí křehce, ale v životě musela několikrát tvrdě zabojovat. V rozhovoru vypráví nejen o seriálu Slunečná, ale i o boji se svou introvertní povahou v hlasitém divadelním světě. Zavzpomínala i na to, jak se jako matka musela poprat s výchovou svérázného syna Jakuba Prachaře.
- Vzpomenete si na moment, kdy jste si poprvé uvědomila, že jste veřejně známá?
To je už dlouho, vůbec nevím. Možná, když začaly ty dlouhodobé seriály. Asi někdy v roce 2004, kdy začínal seriál Redakce. Nejvíc reakcí od lidí na ulici přicházelo ve chvíli, kdy se vysílal Comeback. Ten sledovala strašně široká skupina lidí včetně dětí. Ty reagují spontánně, to bylo velké. Ale většinou to bylo příjemné, musím říct.
- Ptám se proto, že momentálně točíte Slunečnou, která je nejsledovanějším seriálem v České republice.
Pro mě to bylo obrovské překvapení, že to lidi baví, ale já jsem tam taková negativní. Bála jsem se, že mi v obchodě neprodají ani rohlík, ale většinou jsou lidé milí a hodní. A ženy mají pro chování mé postavy, takovou tu ráznost, pochopení. Je to vlastně velice příjemné, málokdy se člověk setká s negativní reakcí.
- Proč myslíte, že má Slunečná takový úspěch?
Seriálů je dnes spousta, ale myslím si, že je to tím příběhem. Je to vlastně pohádka, ona je chudá, krásná, on bohatý. Máme to v sobě, máme rádi pohádkové archetypy. Je to dobře herecky obsazené a rozehrává se tam víc příběhových linek. Spojilo se hodně dobrých věcí dohromady a my jsme jen rádi. Navíc je na place vždy příjemná atmosféra.
- To je znát i z obrazovky…
To je pravda. Hodně lidí se mě na to ptá, jak my tam fungujeme, že to vypadá, že se máme rádi. Jsme skupina, která si je sympatická a prostě nás to na place moc baví.
Dana Batulková 3 Zdroj: profimedia.cz
- V seriálu hrajete urputnou maminku, ve skutečnosti jste také maminkou dvou úspěšných dětí – Jakuba a Mariany Prachařových. Co pro vás byla priorita, aby si vzaly do dospělosti?
Myslím, že děti hodně odkoukají od vás, co děláte, jak se chováte. Zároveň tvrdím, že už přicházejí na svět hotové. Jen je naučíme říkat prosím a děkuji. Naučíme je nebát se, to je pro mě jako trémistku důležité. Strach je nepřítel, musíme zkoušet věci, a to nás následně posouvá dál. Jinak si ale myslím, že čím je člověk starší, tím víc se projevuje to, s čím už na svět přišel. A myslím si, že je dobré to jen nezlomit.
- Jak se lišila výchova Jakuba a Mariany. Co na ty dva platilo?
Ty dané povahy jsou neuvěřitelné. Kuba byl svérázný, nedalo se s ním pohnout. Mariánka byla proti němu takové sluníčko. Byla fajn, ale to on samozřejmě také (usmívá se). Jakub byl hodně sveřepý.
- Jde s takovou povahou dítěte něco dělat? Jak s ní bojovat?
Já jsem to nějak přežila. U Kuby bylo období, kdy jsem plakala a říkala sama sobě, že jsem selhala jako matka, protože měl období, kdy mluvil sprostě. Byl malinký, byly mu třeba dva roky. Nikdy jsem ho za to netrestala, jen jsem se snažila to přežít. Pak to úplně přestalo. Ale musím říct, že to bylo docela krušné. Těmi svými výroky z dětství je dodnes slavný, ale jako matka jsem kvůli tomu byla v nervech, že jsem selhala.
Dana Batulková 2 Zdroj: profimedia.cz
- Jak se teď na mateřství díváte zpětně?
Jsou tam takové drobné lítosti, že jsem si to třeba mohla víc užít. Ale to je asi přirozené. Děti jsou rády, že máma je v pohodě, že je něco, co ji baví a nevisí tak na nich. Jak říkám, drobné lítosti jsou, ale už mám vnoučata a tam si všechno vynahrazuji.
- S dcerou máte hodně blízký vztah nebo to tak alespoň působí.
Řekla bych, že asi ano. Jsem hrozně vděčná za to, že mě ještě snáší jako matku. Jezdíme spolu na dovolené, to nás baví, procestujeme třeba Itálii, Francii... O cestování jsem vždycky snila, ale v mládí jsem nikam jezdit nemohla. Mariana má svůj život, žije v Praze, ale pořád se vrací a je to moc hezké.
- Herectví je určitě o překonávání překážek. Musela jste někdy v něčem zapracovat sama na sobě? S něčím se poprat?
Mám vlastnost, která je pro toto povolání absolutně nemožná. Pořád tvrdím, že to dělám omylem. Musela jsem překonat strašlivý ostych, navíc jsem introvert. Hodně tvrdě jsem si tím prošla na DAMU, to byl pro mě úplný šok. Změnil se mi úplně život. Spousta lidí na této škole jsou přirození extroverti. Já vlastně dodnes nechápu, že jsem překonala první ročník. Všechno se ale pak spravilo, když jsem ve čtvrťáku pracovala. Tam už to má potom jiný rozměr. Člověk je sám za sebe a to mě začalo bavit. Pořád se překonávám, je to běh na dlouhou trať. Asi to nikdy neskončí, naopak se to věkem někdy zhoršuje, musím říct.
Jste unavená z lidí?
Vysává mě to. Nechápala jsem sama sebe, ale pak jsem četla knížku Síla introvertů. V ní vysvětlovali, proč musíte vždy po čase odejít ze společnosti, z nějaké párty. Člověk musí jít pryč, protože my nečerpáme energií z jiných lidí, my ji potřebujeme nabrat někde úplně jinde. Ono se pak někdy stane, že se ztrácím, že vůbec neexistuji.
Co připravujete do budoucna?
Momentálně zkouším v Rokoku s Vladimírem Morávkem hru pana Suchého z roku 1982 s názvem Faust. Tak snad ji diváci uvidí.
Autor článku
Petra Kloidová
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
