Charlize Theron otevřeně o otci alkoholikovi: Máma vyběhla ze dveří a zastřelila ho
Herečka Charlize Theron se po letech vrací k nejtěžším okamžikům svého dospívání. Otevřeně mluví o domácím násilí i o chvíli, kdy její matka v sebeobraně zastřelila jejího otce.
Jméno Charlize Theron dnes neodmyslitelně patří k nejvýraznějším v Hollywoodu. Držitelka Oscara, hvězda velkých blockbusterů i silných dramat a žena, která se dlouhodobě angažuje v tématech násilí na ženách a práv dětí. Jenže její vlastní příběh nezačíná na červeném koberci, ale v domě, kde se často bála, co přinese další den.
Čtěte také: Alarmující data o domácím násilí. Oběti v Česku nevěří soudům ani policii, ukázal průzkum
Vyrůstala v jihoafrickém Benoni jako jedináček rodičů Charlese Therona a Gerdy Maritz. Na dětství má ale i jiné vzpomínky než jen ty těžké. „Pamatuju si, jak jsme se přestěhovali na farmu. Byly mi čtyři roky a všechno mi připadalo obrovské. Byl tam velký strom, na který jsem bez přemýšlení lezla bosá. Měla jsem pocit svobody,“ vzpomíná v rozhovoru pro The New York Times.
Dětství mezi svobodou a strachem
Právě tenhle kontrast se v jejích vzpomínkách vrací. Na jedné straně dětství plné volnosti a samostatnosti, na druhé domov, který podle jejích slov nebyl stabilní. „Byla jsem hodně samostatná, ale vycházelo to i z emocí. Měla jsem pocit, že se o sebe musím postarat,“ popisuje.
Přečtěte si také: Svěřte se, vyzývají praktici oběti domácího násilí. Trýzeň zakusila každá třetí Evropanka
Do jejího dětství ale zasahovalo i to, co se dělo venku. Jižní Afrika byla tehdy plná napětí a násilí, kterému se nedalo vyhnout. „Viděla jsem věci, které by dítě vidět nemělo,“ říká dnes. V paměti jí zůstaly obrazy, které se jen tak nevytratí. Třeba muž hořící v autě u silnice nebo lidé, které její matka vozila do nemocnice v době, kdy se země potýkala s HIV a AIDS.
Ještě silnější stopu ale zanechalo to, co se odehrávalo doma. Její otec měl problém s alkoholem a s ním přicházely i konflikty. „Pamatuju si opilé lidi, kteří se sotva drželi na nohou. A pak se z toho stal pravidelný režim. Pátek, sobota, někdy i středa,“ popisuje Hádky mezi jejími rodiči nebyly výjimkou a často po nich následovalo dlouhé ticho. „Po velké hádce spolu tři týdny nemluvili. Dům byl úplně tichý a já tam byla sama.“
Mohlo by se vám líbit: Začala kampaň Matky na útěku. Přibližuje bolestná svědectví domácího násilí, říká Maxová
Zlom přišel 21. června 1991, kdy bylo Charlize patnáct let. S matkou se tehdy nemohly dostat domů, protože otec vzal klíče, ale věděly, kde ho hledat – u jeho bratra, kam chodil pít. „Když nebyl doma, byl tam. To bylo normální,“ vzpomíná.
Bylo jasné, že nás chce zabít
Právě tam se situace začala vyhrocovat. „Chtělo se mi hrozně na toaletu, tak jsem vběhla dovnitř a šla rovnou tam. Otec mě zastavil, protože jsem nepozdravila. V Jižní Africe se to bere jako velká neúcta,“ popisuje. I tahle drobnost podle ní stačila k tomu, aby se dostal do varu.
Čtěte také: Zákaz fyzických trestů dětí ve Švýcarsku. Novela zákona prošla parlamentem
Po návratu domů už bylo z jeho chování zřejmé, že je zle. „Věděla jsem, že je na mě naštvaný,“ přiznává. Když pak dorazil, snažil se dostat dovnitř za každou cenu a začal střílet přes dveře. „Bylo jasné, že nás chce zabít.“
Charlize s matkou se ukryly v pokoji a vlastními těly držely dveře. V jednu chvíli se její otec stáhl s tím, že si jde pro další zbraň. Právě tehdy její matka zasáhla a šla za ním. „Máma vyběhla ze dveří a zastřelila ho,“ vzpomíná.
Nenechte si ujít: Nezavírejme oči: I tiché násilí vyžaduje zásah blízkých. Jak můžete obětem pomoci?
Případ byl následně uzavřen jako nutná sebeobrana a proti její matce nebylo vzneseno žádné obvinění. Pro dospívající Charlize to ale znamenalo začátek období, které provázel stud i pocit, že na ni okolí nahlíží jinak.
Nestála jsem o lítost
„Měla jsem pocit, že mě lidé soudí. Nechtěla jsem, aby mě někdo litoval,“ přiznává po letech. Ještě několik let proto říkala, že její otec zemřel při autonehodě. Bylo to pro ni jednodušší než vysvětlovat, co se skutečně stalo.
Mohli jste přehlédnout: V dětství čelila domácímu násilí, únik hledala v drogách. Markétu „spasilo“ až předávkování
Dnes o celé věci mluví otevřeněji a bez snahy ji zlehčovat. Ne kvůli sobě, ale i kvůli ostatním, kteří si procházejí něčím podobným. Podle ní se podobné příběhy odehrávají v mnoha rodinách, jen se o nich nemluví.
Tragická událost zásadně proměnila i její vztah s matkou. Uvědomění, že jí zachránila život, přišlo až s odstupem času, o to silnější ale bylo. Samy o sobě přitom vždy fungovaly jako sehraný tým, tahle zkušenost jejich blízkost ještě prohloubila.
Přečtěte si také: Ostré spory u Schumacherových. Synovec jezdce F1 viní matku z tyranie, ta čelí výhrůžkám smrtí
Zároveň se ale snažily vrátit k běžnému fungování, jak to jen šlo. Hned druhý den šla Charlize dokonce do školy, protože její matka nechtěla, aby se všechno zastavilo. Nebyl to projev necitlivosti, spíš snaha udržet alespoň nějaký řád v momentě, kdy se jim život během jedné noci rozpadl.
Krátce nato Charlize odešla z Jižní Afriky. Nejdřív zamířila do Evropy, později do Los Angeles, kde začínala bez zázemí i jistoty, že se prosadí. Postupně si ale vybudovala kariéru, která z ní udělala jednu z nejrespektovanějších hereček své generace.
Mohlo by se vám líbit: Horor vs. realita: Vražedkyně Aileen Wuornos si lítost nezasloužila. Film Zrůda její milenku raději přejmenoval
Dnes se k vlastní minulosti vrací otevřeněji než dřív. Ne jako k uzavřené kapitole, ale jako ke zkušenosti, která vysvětluje, proč se dlouhodobě věnuje tématům násilí na ženách a pomoci dětem. Právě díky ní dnes ví, jak snadno mohou podobné příběhy zůstat skryté a proč má smysl o nich mluvit nahlas.
Blikající majáky i minuta ticha: Evropa si připomíná den obětí. Jak funguje pomoc v Česku?