Dan Krejčík o krachu manželství i vztahu se Stropnickým. Můj vztah k lásce se proměnil, říká

Román Předčítač Bernharda Schlinka uhranul miliony čtenářů po celém světě a získal filmovou podobu s oscarovou Kate Winslet. Je pravda, že jste na uvedení Předčítače na česká jeviště pracoval osm let?

 Ano. A kdyby mi někdo před osmi lety řekl, kolik telefonátů, schůzek, e-mailů a bezesných nocí mě to bude stát, možná bych si tu knížku raději přečetl ještě desetkrát a uložil ji zpátky do knihovny. I když… asi by mi to nedalo a šel bych do toho znovu i přesto, jaký blázinec s jejím divadelním uvedením je. (smích) Ten příběh Předčítače mě tenkrát naprosto uhranul. Nejen tím, že je to jeden z nejsilnějších příběhů o lásce, co znám, ale především tím, jak přemýšlí o vině, odpovědnosti, odpuštění a vůbec o tom, jestli máme právo soudit druhého člověka, když neznáme celý jeho příběh. Dlouho jsem hledal cestu, jak ho dostat na české jeviště. A teď, když se to konečně děje, mám trochu pocit, že se mi splnil obrovský sen. 

Celebrity

Dan Krejčík je zpět na zámku se Stropnickým: Společné divadlo i vaření v kuchyni

Co všechno obnáší práce divadelního producenta?

Především obrovské množství práce, kterou divák nikdy neuvidí. S mým kamarádem a koproducentem Jirkou Okošem a týmem divadla Nová Spirála jsme si prošli už získáváním práv, sestavením tvůrčího týmu a obsazením, financováním až po řešení věcí, o jejichž existenci jsem před několika lety neměl tušení. V minulosti jsem už pomáhal přivést na svět několik divadelních inscenací, ze kterých se staly divácké hity. Předčítač je ale úplně jiná liga. Rozsahem, ambicemi i odpovědností, kterou za něj nesu. Producent musí být trochu diplomat, ekonom, psycholog, právník a, když na to přijde, tak klidně i hasič. A především musí mít dostatečně silnou víru v projekt, aby ji dokázal přenést na ostatní.

Čtěte také: Osmany Laffita o gay aktivistech: Není nutné, aby muži převlečení za štěňata chodili městem

Jak finančně náročné je získat autorská práva na takovou zahraniční tvorbu?

 Nejde jen o peníze, ale hlavně o důvěru. Zahraniční držitelé práv chtějí vědět, komu svůj příběh svěřují. Zajímá je režisér, obsazení, divadlo i naše představa o celé inscenaci. A já jsem měl osm let na to, abych si vysnil, jak by měl český Předčítač vypadat. Což je krásné umělecky, ale o něco méně krásné ekonomicky. (smích) Myslím si, že celý projekt nás bude stát několik jednotek milionů korun, což je na české divadelní poměry a nezávislou produkci opravdu hodně. Samozřejmě z toho máme obrovský respekt. Jsou chvíle, kdy si říkám, jestli jsem se úplně nezbláznil. Ale pak si vzpomenu, proč jsem se do toho před osmi lety pustil. Některé příběhy vám zkrátka nedají pokoj, dokud je nevyprávíte. 

Co se týče hlavního hereckého obsazení, proč padla volba právě na Jitku Čvančarovou?

 Nechtěli jsme jen slavná jména na plakátu, ale především herce, kterým budeme věřit a se kterými bude hezky i mimo jeviště. Jitku mám nesmírně rád, hrajeme spolu veleúspěšnou Vlaštovku ve Studiu DVA a jsem moc rád, že se tady potkáme znovu, v úplně jiném vztahu a rolích. Jitka je velkorysá, citlivá ženská s obrovským srdcem, ale taky s pořádnou dávkou temperamentu, přesně jako její Hanna v Předčítači. Navíc tuhle roli ve filmu Předčítač ztvárnila Kate Winslet, která za ni získala Oscara. Pro Jitku je to obrovská herecká výzva a nádherná příležitost ukázat, co všechno v ní je. A já mám radost, že ji dostává právě ona, protože si takovou roli už dávno zaslouží.

Celebrity

Není tu svoboda, tlačí mě do LGBT a já nechci, říká Martin Hranáč

Obsadil jste také Jiřího Korna…

S Jirkou Kornem už jsme spolu pracovali a já k němu mám obrovský respekt. Je neuvěřitelně pracovitý, pokorný a přesný, má báječný smysl pro humor. Člověk by si řekl, že po takové kariéře už nemusí nikomu nic dokazovat, ale on pořád přichází s chutí hledat a objevovat.

Myslím, že naše rodinná pohřební služba mě naučila především citlivosti vůči druhým lidem

V představení si zahraje i Sofie Anna Švehlíková, dcera Jitky Schneiderové a Davida Švehlíka…

Sofii Švehlíkovou mám moc rád a mám k ní opravdu blízký vztah. V Absolventovi jsme spolu hráli zamilovaný pár a byla to její úplně první divadelní zkušenost. Měl jsem tehdy radost, že ji můžu provázet jejími prvními krůčky na jevišti, a od té doby jí strašně fandím. Je krásné sledovat, jak herecky roste, získává jistotu a nachází svůj vlastní výraz. A já se upřímně těším, až v Předčítači objevím další kousek jejího talentu.

Čtěte také:  Švehlík se pochlubil manželkou, která je učitelkou, a dcerou ze vztahu se Schneiderovou

Jak se vám s nimi spolupracuje?

Mám obrovskou radost, že se kolem Předčítače sešli nejen skvělí herci, ale hlavně lidé, které mám ze srdce rád. A to je pro mě možná úplně nejvíc. Divadlo totiž není jen o tom, co se odehraje večer před diváky, ale i o všech těch společných hodinách, které tomu předcházejí. A já si moc přeju, abychom jednou na Předčítače vzpomínali nejen jako na krásnou inscenaci, ale především jako na krásný kus společného života.

Narodil jste se do rodiny vlastnící pohřební službu. Jaké jste měl dětství?

 Překvapivě veselé! Lidi si často představují, že jsem vyrůstal někde mezi rakvemi a celý den poslouchal smuteční pochody a že to bylo jako z Addamsovy rodiny. To možná trochu jo, ale pro mě to bylo úplně normální prostředí. Smrt u nás nebyla tabu, ale přirozenou součástí každodenního života. Myslím, že naše rodinná pohřebka mě naučila především citlivosti vůči druhým lidem. Odmalička jsem viděl rodiče pomáhat lidem v těch nejtěžších chvílích jejich života. A přitom u nás doma nikdy nechyběl smích, humor a obyčejná radost ze života. O svém dětství a vyrůstání v rodinné pohřební službě jsem ostatně napsal knížku Hájemství, která se stala bestsellerem. Je v ní spousta skutečných vzpomínek, laskavého humoru i příběhů z mého dětství v pohřebce, které by si člověk nejspíš nevymyslel... ale jsou tam i smutnější tóny – no, pohřebka je prostě můj život.

Celebrity

Zámecké bydlení Matěje Stropnického: Jsem rád, když jsem na konci roku na nule, říká

Co vás přimělo vydat se na uměleckou dráhu?

Asi potřeba vyprávět příběhy. Odmalička mě fascinovalo, že se člověk může na chvíli stát někým jiným a prostřednictvím jeho osudu pochopit něco o sobě. Divadlo mi dalo možnost žít několik životů najednou. A psaní zase možnost těm vlastním trochu lépe porozumět… Jsem šťastný, že jsem si tuhle uměleckou cestu vybral, a neměnil bych. A kdybych se jednou jako herec neuživil, můžu se pořád vrátit k rodinné pohřební službě. Tam je práce jistá, zákazníci přicházejí sami a na rozdíl od divadla nikdo neodchází před koncem.

Před několika měsíci jste oznámil rozchod s Jiřím Vymětalem. Jak to máte s láskou teď?

 Myslím, že se můj vztah k lásce za poslední rok hodně proměnil. Dlouho jsem si myslel, že když někoho milujete, musíte vydržet všechno, odpustit všechno a za každou cenu vztah zachránit. Dneska vím, že je to nesmysl. Jsou situace, kdy by měl člověk odejít, aby zachránil sám sebe. Ono totiž ne každý, kdo vám říká, že vás miluje, s vámi také zachází s láskou. To bylo moje drsné poznání o lásce, ale do dalšího mého života asi důležité. Dneska už bych lásku stavěl na jiných hodnotách než předloni. Z posledního roku jsem si odnesl i jedno důležité ponaučení: své vztahy už nechci sdílet s veřejností. Věřím, že po všem, co se kolem mě za poslední měsíce dělo, to každý pochopí a bude respektovat. A o to víc se těším, že si teď budu moct prožít jednu velkou lásku na jevišti v Předčítači. Tam se o ni s diváky podělím moc rád.

Filmový festival Karlovy Vary

Konečně důvod k úsměvu? Daniel Krejčík se ve Varech culil po boku modrookého fešáka

Vaším partnerem byl předtím Matěj Stropnický. Jaký spolu po rozchodu máte vztah?

 S Matějem jsme spolu prožili sedm let života. Za tu dobu se dva lidé navzájem hodně ovlivní, něco se od sebe naučí a kus toho druhého si v sobě nesou dál. A to nezmizí jen proto, že se jejich vztah promění. Máme k sobě pořád blízko, Matěj pro mě zůstává nesmírně důležitým člověkem. A myslím, že je to vzájemné. Podporujeme se v tom, co děláme – jsem na něj pyšný, co za poslední roky z našeho zámku vybudoval, kolik lidí tam jezdí, jaké akce tam dělá, a hlavně jak tomu místu i po mém odchodu nepřestal vdechovat život a dal mu srdce. A stejně tak on podporuje mě.

Mohlo vám uniknout: Martin Stropnický: Tu pravou jsem potkal až teď. S první ženou se usmířil až po rozvodu se Žilkovou

Přijde vás podpořit na premiéru Předčítače?

Určitě přijde. Knihy i předčítání totiž hrály v našem společném zámeckém životě velkou roli. Matěj četl neustále, každý den, v několika jazycích, všechny žánry a pak mi doporučoval autory, sestavoval pro mě seznam četby, co by se mi asi tak mohlo líbit nebo co by mě dovzdělalo, a já díky němu objevil spoustu krásných knih. Když jsem před lety četl Předčítače, některé pasáže jsem mu předčítal nahlas. Vznikl z toho náš společný rituál. Před spaním jsme si, zachumlaní do co nejvíce peřin, docela často předčítali nahlas jeden druhému a pro mě to bývala ta nejhezčí část celého dne. Miluju, když mi někdo čte nahlas nebo když někomu můžu číst já… Je v tom obrovská blízkost. Je to vlastně dojemný, že po tolika letech budu tenhle příběh Předčítače hrát i na jevišti. Těším se, co na to Matěj bude říkat. Protože i když se naše životy proměnily, na tom, co jsme spolu prožili a co jsme si navzájem dali, to nic nemění.