Partner u porodu: Nejintimnější okamžik nebo recept na průšvih?

Zkušená dula, Lilia Khousnoutdinova v rámci projektu Cesta Extáze radí ženám, jak se ve svých pocitech zorientovat a svobodně si zvolit tu nejlepší cestu pro sebe.

První otázkou je: Jestli ano, a proč?

Jít k porodu by muž měl pouze tehdy, pokud tam on chce být, a zároveň pokud ho tam žena chce také. V žádném případě by muž neměl chodit k porodu z povinnosti a “proti své vůli”, stejně tak by ho tam neměla žena trpět, “protože se to tak dělá” a “protože je to dobré/správné”. Dejte si prostor a zeptejte se: Chce tam doopravdy být? Chce ona, aby tam byl? A dovolte si odpovědět pravdivě. U porodu si stejně nejde na nic hrát.

Pozor na předsudky

Když muž nechce jít k porodu, neznamená to nutně, že svoji ženu nemiluje. Zapomeňte na předsudky. Porod je velice intenzivní prožitek, a je pravda, že ne každý muž má na to, aby to zvládnul, natož pak aby byl užitečnou podporou pro svoji partnerku. Zároveň když žena nechce muže u porodu, většinou to není projev nelásky nebo snaha zabránit kontaktu s dítětem, ale jednoduše přirozený stud – nechce před svým milovaným náhodou pustit při porodu stolici, nebo nechce, aby ji viděl bezmocnou apod. Neposuzujte tedy, a nevytvářejte domněnky – a počítejte s tím, že je možné, že se vaše rozhodnutí změní během porodu – dejte si okamžitou výpovědní lhůtu a zůstaňte věrni tomu, co budete cítit, až se porod skutečně rozběhne.

Foto: istock.com

Pokud jste se ale rozhodli, že rodit spolu chcete...

Důležité je si ujasnit “proč”: Co od sebe očekáváte, obzvlášť co očekává rodící žena od svého partnera, a zda on je tuto roli schopen splnit. Mnoho žen chce, aby partner hrál roli živého štítu v porodnici, což je pro řadu mužů nesmírně obtížný úkol, obzvlášť pokud musí čelit třeba nátlaku ze strany personálu. Zároveň je nesmírně důležité ujasnit si mezi sebou svá “porodní přání” – např. aby dítě neodnášeli, aby v žádném případě nedošlo k nástřihu apod. Je dobré, aby si partner nastudoval alespoň nějaké materiály a rozuměl, proč si maminka určité věci volí a jiným se brání.

Je důležité, aby vaše představy byly stejné, a zároveň aby si partner uvědomil, že nejdůležitější jsou přání a pocity rodičky, jeho jsou až druhořadé, jelikož rodit bude ona.

Je vhodné, aby na kurz předporodní přípravy šli spolu, anebo aby se partner podíval alespoň na dobrý dokument o porodech, aby měl představu o tom, do čeho jde! Pokud plánujete mít u porodu i další lidi (třeba soukromou porodní asistentku nebo dulu), je dobré se potkat aspoň párkrát s “celým týmem” – abyste mohly navázat dobrý kontakt a zároveň se domluvit, jaký je záměr a jak rozdělíte kompetence. A pamatujte, že dula a partner se mohou při porodu krásně doplňovat – není to “buď anebo”.

A když už rodíme…

Porod je intenzívní, nezapomenutelný, krásný, syrový... a často docela dlouhý. Proto se partner musí postarat nejen o praktické potřeby ženy, ale i o ty svoje. Nezapomenout na jídlo, pití, a taky hlavně – pokud se partner cítí úplně zahlcen, nebo cítí strach – je dobré jít na chviličku ven a nadechnout se čerstvého vzduchu (obzvlášť strach, při němž produkujeme adrenalin, je dost nakažlivý a u rodičky může porod brzdit).

Partner se musí připravit na to, že svoji ženu “nezachrání” a nejlepší, co může udělat, je dát své ženě prostor, aby rodila v klidu, a svým tempem, bez nátlaku a dle svých potřeb. Může však plnit spoustu užitečných a praktických funkcí, např. vytvářet a udržovat optimální příjemné porodní prostředí. Aby žena porodila co nejjednodušeji, musí se dostat co nejvíce do těla a ven z hlavy, a zároveň se cítit v bezpečí, což podporuje: soukromí, přítmí, relaxační hudba, a minimum konverzací. Zkuste tedy se naučit komunikovat co nejvíc neverbálně. Zároveň se muž může snažit převzít co nejvíce komunikaci se zdravotníky, aby ženu při porodu nemuseli rušit. Při porodu se žena dostane do jakéhosi porodního “transu”, ve kterém rodí velice efektivně, ale je opravdu dobré ji z něj nevyrušit.

Dále samozřejmě může partner svou ženu podporovat ve vertikálních porodních pozicích a při chůzi (pozice spolupracující s gravitací porod výrazně podporují), dávat jí pravidelně napít, podporovat dotekem, pokud si ho žena bude přát (a nebrat si to osobně, pokud dotek odmítá!), připomínat jí chodit na záchod, ale hlavně – důvěřovat ženě, jejím pocitům a potřebám, dávat jí to najevo a snažit se naladit na její rytmus a pocity. Důvěra a intimita totiž podporují v ženě tvorbu oxytocinu – hlavního porodního hormonu, která se zároveň přirozeně vyskytuje ve všech mileneckých situacích. Nebojte se ani – pokud si to bude rodička přát – se hladit, líbat, dotýkat a opravdu se ponořit v rámci možností do milostných hrátek – můžete výrazně podpořit dobrý postup porodu (obzvlášť v jeho začátcích)!

Připravte se ale taky na to, že u porodu se často vynořují silné emoce – i ty potlačované, takže pokud mezi sebou máte hodně složitý vztah, může být moudřejší, aby muž u porodu nebyl, a žena se mohla soustředit na rození, namísto toho, aby řešila manželské či partnerské nesoulady (i když nepřítomnost otce není zárukou, že problémy ve vztahu nebudou maminku u porodu brzdit). Je též možné, že žena bude nadávat, plakat, stěžovat si, nebo křičet, že umírá – připravte se na to, neberte to osobně, a nebojte se toho, nejčastěji to bývá známka toho, že se blíží k závěrečné fázi porodu a hormonální změny způsobují silné emoční výkyvy.

“Neberte si k porodu nikoho, koho byste si s sebou nezvali na záchod.” (Ina May Gaskin)

Pocity u vypuzovací fáze můžou připomínat potřebu tlačení na záchodě (a taky způsobit vytlačení stolice) – což je pro mnoho žen nepřijatelné v přítomnosti jejich muže – tlačí tím pádem méně efektivně a de facto nechtějí dítě “pustit”. Velice často totiž chce žena rodit před svým mužem „důstojně”, což je přímý opak ponoření se do instinktivních pocitů a téměř “zvířecích” zvuků a pohybů, které porod nesmírně usnadňují. Obzvlášť vypuzovací fáze je neuvěřitelně intenzivní a krásná, a zároveň obzvlášť “syrová”, a proto je pro mnoho párů dobré prozkoumat flexibilní možnosti: partner odchází a vrací se hned po narození; nebo partner sedí u hlavy ženy a “nevidí”, co se děje mezi nohama, apod.

Bonding pro otce

Snad nejkrásnější fáze pro přítomnost otce je hned po porodu, kdy má jedinečnou možnost se zamilovat do svého novorozeného dítěte a podpořit maminku svým obdivem, úctou, láskou a péčí.

Při porodu se nerodí jen dítě – rodí se rodina.

Kdo je Lilia Khousnoutdinova

Vystudovala politologii a historii v Oxfordu a Gender & Development na London School of Economics.

Studovala po světě zejména u Michel Odenta, Janet Balaskas, Davida Deidy, Sarah Buckley, Penny Simkin, Kathy Jones, Eleny Tonetti a Lynnei Shrief. Jako dula a akreditovaná učitelka Active Birth vede kurzy předporodní přípravy a doprovází ženy u porodu.

Je autorkou několika knih a provokativní kolekce šperků. Spoluzakladatelka prvního výcviku kněžek/ceremonialistek v ČR, který se zaměřuje na rozvíjení ženského potenciálu a návrat přechodových rituálů. Vede projekt Ženské příběhy a provází ženy na cestě k pochopení a uctění svého těla a jeho cyklů ve všech fázích reprodukčního života pomocí přednášek prožitkových seminářů a poznávacích zájezdů. Jejími semináři za posledních 5 let prošlo přes 2500 žen.

Provází ženy i muže na cestách po posvátných pohanských místech v Anglii, ve Francii a v Asii.

Žije převážně v indickém Dillí, odkud cestuje střídavě do Bhútánu a Evropy. Více informací se dozvíte na webových stránkách www.cestaextaze.cz.

Mohlo by vás také zajímat: