Z deníku koučky: Jak se vyrovnat se smutkem?

Smutek je důležitá emoce, která nás izoluje od ostatních. Projevujeme ji i neverbálním způsobem svojí mimikou, výrazem tváře a držením těla. Smutek má sociálně odpuzující charakter pro ostatní lidi kolem nás. Je to emoční bolest spojená s pocity ztráty, beznaděje, žalu, lítosti a zoufalství. Často ho cítíme, když nám někdo blízký odejde. Jak se se smutkem vyrovnat? Jak se vyrovnat se ztrátou někoho blízkého?

Smutek je opakem radosti. Při smutku cítíme nízkou hladinu energie a celkově se snažíme izolovat. Smutek je reakce na ztrátu nebo ublížení. Smutek může mít různou intenzitu a délku. Můžeme prožívat každodenní smutek, který se většinou objevuje, když vyhodnotíme situaci, která pro nás nedopadla dle očekávání. Jedná se o náhlý pokles nálady, protože například nepřišla očekávaná pracovní nabídka, nedopadla zkouška ve škole, je špatné počasí, čeká nás náročný den nebo se neozval náš partner. Není to hluboký smutek, trvá chvilku a během dne se s ním dokážeme vyrovnat.

Nestyďte se truchlit

Přirozený smutek je běžný, když nám umře někdo blízký nebo se rozejdeme s partnerem. Takový smutek odeznívá až za několik měsíců nebo let. Důležitým faktorem při zvládání takového smutku je dát sami sobě povolení truchlit. Nebrat smutek jako slabost a nechat emocím volný průběh. Mysl truchlí tak, že se postupně vyrovnává se vzpomínkami, ztrátou a nemožností naplnit společné cíle. Musí se adaptovat na nový život se ztrátou. Typické projevy jsou pláč, nesoustředění, poruchy spánku, zlost na život, agrese, pocity viny, beznaděj, psychosomatické problémy aj.

Můj zápis do deníčku na téma smutek je inspirován nedávnou návštěvou pohřbu. Účastnila jsem se pohřbu mladého člověka. Vnímala jsem kolem sebe ten obrovský smutek a beznaděj. Zemřel otec dvou dětí, manžel, syn a kamarád. Jeho smrt byla v očích pozůstalých a přátel zbytečná, ale on nejspíše jinou cestu neviděl. V poslední době žiji život plný radosti a smíchu, a tak pro mě návštěva pohřbu spolu s prožitím smutku byla po dlouhé době skličující.

Silná emoce, která jen tak neodejde

Dost často se můj deníček zabývá různými pojmy – od radosti přes vztahové problémy po prožívání úzkostných vztahů. Jak se však vyrovnat s tak silnou emocí, jako je smutek? Jak zvládnout odchod blízkého člověka? Smutek je emoce, kterou se snažíme co nejdříve ze sebe setřást. Ne vždy to však je tak jednoduché.

V mládí mi umřel dědeček, na kterého jsem měla opravdu silné vazby. Zhroutil se mi celý můj svět. Byl to jediný člověk, který mi rozuměl a vždy jsem u něho našla porozumění. Byl mi ze všech lidí nejblíže. Ve svém stavu jsem nedokázala dojít mu na pohřeb. Byla to pro mne tak velká bolest, která se těžko zvládala. Navíc jsem v té době byla v šestém měsíci těhotenství. Se ztrátou svého dědy jsem se nejspíše nikdy zcela nevyrovnala. Nejhorší byl první rok, kdy jsem v noci stále plakala a nemohla usnout.

Ze své praxe vím, že ztráta milovaného člověka může přinést i psychosomatické problémy a v horším případě i fyzickou nemoc! Vyrovnat se s takovou ztrátou je obtížné a složité.

Jaké jsou fáze smutku?

Po smrti blízkého člověka jeho blízcí lidé prožívají velké trápení a bolest. Podoba procesu truchlení záleží na tom, koho a jakým způsobem jsme ztratili. A také na tom, jak se dokážeme od ztraceného člověka odpoutat.

Jaké jsou fáze smutku, které pozůstalí prožívají? Tyto fáze mohou mít i jiné pořadí a opakovaně se vracet:

• První fáze bývá období popření

Nechceme ztrátu vnímat. Člověk nevěří tomu, že smrt blízkého člověka je pravda. Pohybuje se na rozmezí reality a tragického snu. Stále opakujeme, že je to omyl. Reagujeme na to postojem, že to tak nesmí být! Disociujeme se – oddělujeme se od zážitku ztráty – popíráme ho. Když je nutné, aby pozůstalý vykonal nezbytné věci kolem povinností spojených s pohřbem a vyřízení smutečních záležitostí, tak se může chovat jako robot, automaticky vykonává všechny povinnosti. U takového člověka nejsou zcela zřetelné emoce.

• Další fáze je provázena chaotickými emocemi a bouřemi

Přichází pláč, vztek, pocity viny, návaly úzkosti a věčné stížnosti. Emoce mohou být i vzájemně si odporující – vztek k člověku, který odešel, a zároveň obrovská láska. Pocity jsou nekontrolovatelné a vše se bortí. Vyjadřujeme tak celou škálu a rozmanitost emocionálních odstínů. V tomto období se vytvořené hradby boří a je nutné si přiznat, že blízký člověk umřel. V emocích se objevuje nejen pláč, ale člověk začne být smutný a depresivní. Takový člověk prochází depresemi spojenými s nechutenstvím, plačtivostí, poruchami spánku, nesoustředěností, má náchylnost k infekcím a můžou se projevit i psychosomatické potíže. Občas jsou zřetelné i projevy zlosti vůči zemřelému člověku (proč mě tady nechal?). Tato fáze truchlení se může dlouhodobě opakovat, jen se projeví vždy s menší intenzitou.

• Fáze odpoutávání a hledání

V této fázi se projevuje sebeobviňování, což prohlubuje depresi a smutek. Pozůstalý člověk se stále vrací do minulosti a hledá důvody, proč mít pocit viny, co vše mohl udělat pro záchranu zemřelého. Neustále myslíme na zemřelého. Chceme aspoň ve vzpomínkách oživit život, který jsme spolu prožili. A to vyprávěním historek ze společného života – tak žije tento člověk stále s námi. Na konci této fáze si už uvědomujeme, že je nutné odpoutat se, což vyvolá opět úzkost a strach. Pokud najdeme odvahu žít dál, je možné navázat i nový vztah.

• Fáze nového vztahu

Opět začínáme vnímat svoje nové já, kterému se podařilo odpoutat se od zemřelého. Nacházíme tak svoji novou identitu a stabilitu. Můžeme se opět otevřít světu. U některých lidí se projevuje pocit viny, že bolest překonali. Domnívají se, že je nutné si ponechat nějakou bolest jako náhradu za zemřelého člověka. Bohužel tato bolest brání dalšímu vývoji. Nutné je zachovat věrnost životu a znovu začít žít.

Celý proces po nějakém čase člověk znovu zhodnotí, ale už s nadhledem. Vše však pouze v případě, že si prošel své fáze smutku a podaří se mu tragickou událost zpracovat. Pouze tak má možnost začít žít plnohodnotný život. Naše já se odpoutá od vztahového aspektu a vrací se k individualitě. Takový člověk znovu nalezl sám sebe a pochopil proces truchlení a jeho bolestnou emocionální stránku, ale také pochopil, že ho to nezabije. Přichází pochopení, že připustit si smutek je bolestivé, ale dá se to vydržet. Stále je důležité, aby se podařilo obnovit důvěru v sebe sama a ve svět. V kritických situacích už v budoucnu budeme reagovat jinak. Hodnoty a priority už mají jiný význam.

Smutek a ztráta jsou velice bolestivé, ale jsou součástí našeho života. Musíme se naučit s nimi vyrovnat a soustředit se na to, co opravdu v životě chceme a nevracet se stále ke smutku, který nás traumatizuje. Snažte se naplánovat si pozitivní zážitky a soustředit se na pozitivní emoce. Dovolte přátelům a blízkým, aby vám pomohli, protože sdílený smutek je poloviční smutek.

Přeji vám v životě minimum smutku a bolestivých ztrát.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie