Eliška Kaplicky o boji za Národní knihovnu: Lidé měli tehdy zdání, že mohou něco změnit
Eliška Kaplicky o knihovně
Vdova po architektovi Janu Kaplickém pro pořad Mikýřova hysteorie českých dějin zapůjčila plány kontroverzní Národní knihovny. Tedy budovy, která stát v Praze měla, ale nakonec postavena nikdy nebyla. Nejen o legendární budově v tvaru chobotnice Eliška Kaplicky promluvila pro Primu.
Eliško, vy jste zapůjčila plány Národní knihovny pro show Mikýřova hysteorie českých dějin. Jak je na tom projekt Národní knihovny dnes? Existuje dál ve vaší hlavě?
Projekt žije dál. V Ostravě jsme odhalili study room (pracovnu) Jana Kaplického, kde je také model Národní knihovny, bez toho bychom se neobešli. Je to místo, které vypadá, jako kdyby Jan zrovna odešel. Je to místo, kde najdete jeho práci, jeho dílo a také knihy a časopisy, kterými se obklopoval. Knihovnu tam najdete několikrát. Myslím, že kolem knihovny to bylo jeho nejsilnější období, byl zvyklý bojovat za své projekty, za své vize. Kdo zná jeho dílo, tak ví, že to nebyl první boj, ale bohužel to bylo naposledy.
Kolem Národní knihovny byla řada emocí. Říká se, že tu stavbu si nepřály tehdejší politické špičky. Jaká ale byla první reakce vašeho manžela, když se to zamítavé stanovisko dozvěděl?
První moment si pamatuji naprosto přesně. Měli jsme svatební noc v hotelu, ráno jsme se probudili, před pokojem byly noviny. Ve všech novinách na první straně bylo, že Pavel Bém se vrací z Ruska, aby řešil projekt Národní knihovny. Měli jsme naplánovanou svatební cestu do Paříže. Šli jsme na hotelovou snídani a celou dobu nám šrotovalo v hlavách, že Bém se vrací a že my máme jet do Paříže a že když odjedeme, že to bude vypadat, že nám na knihovně nezáleží. Tak jsme zůstali v Praze a začal trapný boj, jednání, které nebylo na úrovni, ani na politické úrovni.
Ale na ten boj jste nebyli sami...
Ano, hodně energie a sil nám dodávala veřejnost. Z Jana Kaplického, kterého před tím nikdo moc neznal, se přes noc stal hvězdný architekt a bojovník za knihovnu. Třeba na ulici na něj lidé pokřikovali, že mu drží palce, ať to postaví. Do toho zase taxikář mu říkal, ať si tu zelenou obludu vezme a odveze si ji do Anglie. Byly různé reakce. Bohužel vyhráli ti, kterých bylo méně, ale byli více slyšet. Bohužel, ten boj jsme prohráli, ale ten projekt i Jan Kaplický jsou tady navždy. V mnoha lidských duších se ten příběh odrazil. Možná jsme i zpětně vyhráli... Ale ten první moment si pamatuji velmi dobře, zpětně si říkám, že na tu svatební cestu jsme měli jet, neměli jsme ten boj začínat.
Jak jste to odmítnutí nesla vy jako žena, jako partnerka Jana Kaplického? Říkala jste si, že nyní budete mít doma naštvaného stárnoucího morouse? Nebo že mu musíte udělat super večeři a masáž a vzít ho ven na procházku?
Objevila se neskutečná síla lidí, kteří nás podporovali. U Davida Černého v MeetFactory vznikla módní přehlídka, konal se koncert na podporu knihovny, řada kapel vystoupila zdarma. Václav Havel to řešil s Milošem Formanem, což je vidět v dokumentu Tady Havel. Ten národ to probudilo, poprvé od revoluce se národ začal zajímat o nějakou budovu, která se má či nemá postavit. Bylo to poprvé, kdy jsme měli nějaké zdání, že jako obyvatelé České republiky můžeme něco ovlivnit. Věkově tam byli studenti, důchodci, všichni to podporovali, já to cítila tak, že z toho mám obrovskou radost. Když přišla revoluce, tak jsem byla malé dítě, ale pamatuji si ten moment, když jsme na Václaváku zvonili klíči. Nyní jsem měla stejný dojem. Byly tam veliké emoce nahoře a také veliké propady, když vidíte, že už nemá sílu... V tu chvíli jsme se trochu vzdálili, kvůli fyzickému i duševnímu zdraví jsme se trochu stáhli a vrátili jsme se do Londýna, já otěhotněla a v tu chvíli mi už v tom boji bránilo moje vlastní tělo a moje hormony.
Člověk si často říká, že by se rád vrátil do minulosti a něco udělal jinak. Do jaké historické epochy byste se chtěla podívat vy? Kam byste takto v čase vycestovala třeba na víkend?
Určitě bych chtěla jet do té Paříže, tam bych chtěla vždy. Tam tu kulturu cítíte na každém rohu, je hluboce zakódovaná v každém Francouzovi, kteří jsou trochu buržoazní, jsou trochu možná nafoukaní, ale jako národ mají být na co. Možná bych se chtěla podívat do doby, kdy kardinál Richelieu jako mecenáš podporoval kulturu a mohlo se stavět cokoliv a bylo to krásné pro potěchu duše.
Na celý rozhovor s Eliškou Kaplicky se můžete podívat v úvodním videu. Pořad Mikýřova hysteorie českých dějin můžete sledovat vždy v pondělí od 21:15 na stanici Prima COOL.
Líbí se vám Mikýřova hysteorie českých dějin? Přidejte na Kinoboxu svoje hodnocení.
Autor článku
Josef Šťastna
Josef Šťastna začínal jako editor na Blesk.cz, pak dělal hlavního editora na TN.cz a téměř šest let působil jako šéfredaktor webu eXtra.cz. Nejvíce ho zajímají neobyčejné příběhy tzv. obyčejných lidí.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
