8. října 2026 14:33
Komerční sděleníFilm Kluci to vidí jinak než holky vstoupí již brzy do kin
Nový film scenáristy a režiséra Davida Ondříčka „Kluci to vidí jinak než holky“ vstoupí do českých kin 22. 10. 2026.
„Kluci to vidí jinak než holky“ je autorská komedie o lidech v současné Praze, kteří se v různých fázích života snaží zjistit, kým jsou, co vlastně chtějí a zda naplnili své sny. Film s humorem, drsností i nadhledem reflektuje mezigenerační vztahy, krizi identity i tlak konzumní doby a přináší řadu nečekaných zvratů.
Praha je pulzující místo, kde jste obklopeni lidmi, a přesto v něm lze být až bolestně sám. V jeho rytmu se protínají životy sedmi postav – Martina, Kamily, Dana, Romany, Karla, Marka a Emmy. Každý z nich stojí v jiném bodě života, každý nese vlastní představy o štěstí, lásce a naplnění – a postupně zjišťuje, jak daleko se tyto představy rozešly s realitou. Mozaikově vystavěný příběh sleduje jejich setkání i míjení, intimní okamžiky i zásadní rozhodnutí. Vztahy vznikají, rozpadají se a znovu se definují. Praha je zároveň kulisou i aktivním činitelem jejich vnitřních proměn. Film s jemnou ironií a pozorovatelským humorem zkoumá, co zůstává z našich snů ve chvíli, kdy jsme nuceni čelit kompromisům dospělosti – a zda je ještě možné změnit směr.
Snímek charakterizuje typický umělecký rukopis Davida Ondříčka, který volně navazuje na poetiku filmů Šeptej a Samotáři a kombinuje civilní dialogy s výraznou hudební stopou. Atraktivní soundtrack složila britská skupina Rhumba Club (Tom Falle).
„S filmem ‚Kluci to vidí jinak než holky‘ se vracím ke kořenům. Zpátky tam, kde jsem začínal – ke snaze vyprávět příběhy lidí kolem sebe a příběhy odehrávající se v čase, ve kterém právě žijeme,“ říká režisér David Ondříček.
„Je to osobní film. Po období, kdy jsem se věnoval historickým látkám, jdu znovu s kůží na trh. Vracím se k tomu, co je mi blízké a co mě jako filmaře formovalo – k filmům Šeptej, Samotáři nebo částečně Jedna ruka netleská. Přirozeně používám filmový jazyk, který je mi vlastní, a doufám, že v něm diváci poznají můj způsob vyprávění, můj filmařský rukopis i můj vztah k hudbě. Soundtrack je pro mě od začátku jednou z nejdůležitějších součástí filmu. Tentokrát jsem oslovil britskou skupinu Rhumba Club, která svým emotivním synthpopem 80. let dodala filmu další rozměr,“ dodává David Ondříček.
V hlavních rolích se představí Jaroslav Plesl, Martha Issová, Václav Neužil, Denisa Barešová, Vojtěch Vodochodský, Anna Kameníková a Jan Nedbal.
„Kluci to vidí jinak než holky“ zachycuje lidi obklopené davem, kteří jen obtížně navazují skutečné vztahy. Je to komedie o hledání smyslu, druhých šancích a odvaze změnit svůj život, dokud je čas.
„V mé tvorbě, ale vlastně i v mém životě hrají mimořádně důležitou roli herci. Nepovažuji je jen za interprety postav, ale za spoluautory, kolegy a často i kamarády. U tohoto filmu to platí možná víc než kdy jindy. Scénář jsem psal přímo pro herce, kteří ve filmu hrají. Obsazoval jsem je bez castingu, společně jsme zkoušeli a během zkoušení i natáčení scénář dál dotvářeli. Je to ve velké míře herecký film a já měl obrovské štěstí na soubor lidí, kteří mu dali vlastní tvář, energii i zkušenost,“ říká režisér David Ondříček.
„S Jaroslavem Pleslem a Václavem Neužilem jsem mohl navázat na naši předchozí filmovou, ale i divadelní spolupráci a dál rozvíjet společný jazyk, který jsme si za ta léta vytvořili. Měl jsem štěstí na mimořádně silné a zároveň velmi rozdílné ženské herecké osobnosti, jakými jsou Martha Issová, Denisa Barešová a Anna Kameníková. A stejně tak na skvělé představitele mladé generace, Jana Nedbala a Vojtu Vodochodského, kteří do filmu přinesli vlastní rytmus, humor i citlivost. V neposlední řadě musím zmínit objev, který mě doslova nadchnul. Mladou herečku Sofii Strungu. Její talent, přirozenost a schopnost být před kamerou naprosto pravdivá pro mě byly jedním z největších překvapení celého natáčení.“
„Baví mě točit s Davidem Ondříčkem, baví mě obecně s ním pracovat. Je to vlastně můj mentor, natočil jsem s ním jeden ze svých prvních filmů – Grandhotel, a od té doby jsme kamarádi. Pracovali jsme spolu několikrát v divadle, scházíme se i mimo práci, máme se rádi a kdykoliv mě osloví s nabídkou na nějakou práci, tak velice rád do toho jdu,“ přiznává Jaroslav Plesl.
„David není osamělý tvůrce, i když samozřejmě v počátku pracuje sám, ale v určitém okamžiku rád přizve další lidi a dává hercům prostor, aby si nacházeli postavy společně s ním. Je to opravdu společná tvorba, a to se mi jako herečce líbí. A taky se s ním cítím bezpečně. Vím, že mi řekne věci tak, jak je vnímá, i když ohleduplně a láskyplně – on je, jak jsem vypozorovala, láskyplný a ohleduplný ke všem hercům. Zároveň mám u něj jistotu, že se mohu odevzdat do jeho rukou a cítím se vedená, což taky není úplně běžné. Často se mi stává, že herecká práce je při natáčení ponechaná čistě na mně a je to pro mě mnohem složitější. Takže s Davidem je to opravdu hezká spolupráce,“ říká Martha Issová.