Herec Bohuslav Čáp se po smrti první ženy oženil s láskou z mládí. Svatba byla do tří týdnů
Pyšná princezna, Smrt talentovaného ševce, Pěnička a Paraplíčko, Princové jsou na draka. To je jen stručný výčet filmů, v nichž zazářil herec Bohuslav Čáp. 26. října jsme si připomněli 100 let od jeho narození. Jaké bylo jeho soukromí?
Bohuslav Čáp se během života oženil dvakrát. Po smrti první manželky, která zemřela předčasně, se podruhé oženil se svou kamarádkou z mládí. „Dozvěděl se tehdy, že jeho dávná přítelkyně z Ostravy je v podobné situaci, rozjel se za ní a do tří týdnů se vzali,“ napsala o něm někdejší mluvčí činohry Národního divadla Zuzana Maléřová v knize Celá viola tvé duše.
Když na sklonku života onemocněl vážnou nemocí, zůstával nad věcí. Zdravotní problémy si nepřipouštěl. Neměl pocit, že by měl bojovat, ani že by to měl vzdát. Pracoval téměř do poslední chvíle. „Často měl v životě pocity štěstí. Považoval za přepych být nešťastný. Nemluvil o moudrém stáří, ale unaveném,“ sdělila o něm Zuzana Maléřová ve své knize. Bohuslav Čáp zemřel v červnu roku 1997 ve věku 71 let. Smuteční obřad se na jeho přání nekonal.
Pracoval i v penzi
Před kamerou ztvárnil desítky rolí. Nejvíce ho proslavila hned ta první, kdy v pohádce Pyšná princezna ztvárnil postavu ševce, který králi Miroslavovi půjčil své šaty. Výčet jeho dalších rolí byl pestrý. V detektivce Smrt talentovaného ševce si zahrál akademického malíře a vraha Matějku. Ve filmu Svatby pana Voka ztvárnil vikáře, v pohádce Princové jsou na draka rádce, v komedii Příště budeme chytřejší, staroušku! vypočítavého vedoucího Koudelku. S televizní kamerou se rozloučil seriálem Tři králové, jehož premiéry už se nedožil. Krátce před smrtí od Herecké asociace obdržel cenu Senior Prix.
K divadlu tíhnul od mládí. V rodném Náchodě hrával divadlo ochotnicky. Během druhé světové války studoval obchodní školu a poté byl totálně nasazen. Po válce se pak rozhodl pro profesionální divadelní dráhu. Nejdříve působil v Náchodě, poté vystřídal několik oblastních divadel. Hrál v Jihlavě, na Kladně, v Olomouci a v Ostravě. V roce 1967 se stal členem činohry Národního divadla v Praze, kde i po svém odchodu do penze pohostinsky účinkoval až do své smrti.
Zavzpomínejte na skvělého herce Karla Heřmánka: