Ivan Trojan o sobě často pochybuje: Nemám sebedůvěru, přiznal
Ivan Trojan v talkshow 7 pádů Honzy Dědka 2025
Herec Ivan Trojan (61) zavítal do oblíbené talk show, kde se svěřil, že ani po letech úspěšné kariéry nezmizely jeho nejistoty. Promluvil o vztahu ke sportu, nelehké cestě k herectví i o náročném natáčení nového filmu, ve kterém spojil obě své velké vášně.
Přestože patří mezi nejuznávanější české herce a doma má řadu ocenění, sám o sobě často mluví s pochybnostmi. Sebedůvěra pro něj není samozřejmostí ani po letech úspěchů. „Nemám sebedůvěru. Občas se zastavím v obýváku, kde mám polici a na ní ty trofeje. Tak se u ní někdy zastavím a říkám si, že možná nejsem tak marný, abych se uklidnil a šel pracovat,“ popsal Ivan Trojan.
Čtěte také: Syn Ivana Trojana přiznal těžké deprese: Vymýšlím, jak v tom světě přežít, říká Josef
Zatímco na jevišti i před kamerou působí suverénně, v běžných praktických věcech si příliš nevěří. S humorem zavzpomínal na jednu z domácích oprav, která se v rodině stala legendární. „Nejsem šikula. Legendární u nás bylo, když jsem spravoval prkýnko na záchodě… Takže po hodině marné práce se z koupelny začalo ozývat: Dopr*ele, já jsem herec a ne instalatér.“ Ani cesta k herectví nebyla podle Trojana přímočará. Původně měl úplně jiné plány a dlouho ho přitahoval především sport.
Kdybych nebyl herec, byl bych basketbalista, říká Trojan
„Táta mě bral na Bohemku a na hokej na Spartu. U Bohemky jsem zůstal,“ objasnil s tím, že ho věrnost fotbalovému klubu dokonce přivedla přímo na hřiště. „Důležité utkání bylo, když Bohemka postupovala do první ligy a oni mi nabídli, abych v posledním utkání za Bohemku nastoupil. Zahrál jsem si jako hráč Bohemky v zápase s Ústím nad Labem,“ zavzpomínal. Ještě výraznější stopu ale zanechal v basketbalu, kde patřil mezi úspěšné hráče.
„Ten mi šel, myslím, dobře. Jsem mistr republiky se Slavojem Vyšehrad. Hrál jsem dorosteneckou ligu za Spartu, šel jsem na Sportovní gymnázium Nad Štolou, chtěl jsem jít na FTVS, dnes bych asi dělal trenéra.“ S odstupem let tak přiznává, že herectví nebylo jedinou možnou cestou. „Byl jsem profesionální sportovec tak napůl, bral jsem jen studentské peníze, do chlapů už jsem nešel. Kdybych měl o 10 centimetrů víc, nebyl bych herec, ale basketbalista,“ prozradil.
Náročné natáčení
Místo sportovní fakulty ale nakonec zamířil na DAMU, kde jeho začátky rozhodně nebyly jednoduché. „Začátky na DAMU byly těžké. V prvním půlroce mě to moc nebavilo, a tak jsem se snažil pobavit spolužáky nebo kantory a udělal jsem nějakou blbost, až si začali myslet, jestli nejsem nějakej divnej.“ Výrazněji se prosadil až ve 35 letech ve filmu Samotáři, od té doby už ho film neopustil.
Ve svém nejnovějším filmu Neporazitelní mohl Trojan spojit herectví se sportem. Ztvárnil trenéra parahokejového týmu a na natáčení se těšil.
„Těšil jsem se na natáčení, jak si zahraju parahokej. Není to vůbec jednoduché. Když přišel den natáčení, sedl jsem si do saní, utemoval jsem se, vyjel jsem, spadl jsem. Narovnal jsem se, vyjel jsem, spadl jsem. Nechápal jsem, co se děje, když jsem to trénoval,“ objasnil s tím, že následně zjistil, že se režisér dohodl s trenérem, že mu nastavení saní dají stejné, jaké mají samotní hráči. „Vznikla z toho humorná scéna, která se točila 6 hodin. Byl jsem vzteklý, protože mi zkazili zážitek z toho utkání,“ řekl Trojan na závěr pořadu 7 pádů Honzy Dědka, který můžete sledovat v úterý ve 21:35 na Primě.
Autor článku
Vanesa Havlíková
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
