Vysvětlete dětem, jak se liší Halloween a Dušičky. Slavit můžete klidně obojí

„Mami, a proč prababičce vadí, že budu mít na oslavě ve škole masku kostlivce? Říkala mi, že lepší by bylo zapálit svíčku na hřbitově,“ nasadil brouka do hlavy Karolíně její syn, když se doma chystali vyřezávat dýni. Odpoledne předtím byli na návštěvě u její babičky, sedmiletý kluk se jí chtěl pochlubit převlekem na školní halloweenskou party, ale osmdesátiletou ženu nenadchl. Snažila se mu vysvětlit, že to není tradiční svátek a že sem nepatří. „Mně to ale dává smysl, protože školní akci mají v den, kdy mají dvouhodinovku angličtiny, a tentokrát budou mít celé dopoledne Halloween,“ vysvětluje mladá žena, která na této tradici nevidí nic špatného.

Podle ní je dětem mnohem bližší než poněkud ponuré Dušičky a přijde jim úplně přirozené si tenhle svátek připomenout. „Jasně, vím, že je to velká příležitost i pro obchody, které nabízejí všelijaké převleky a taky sladkosti, ale proč ne? Letní prázdniny jsou dávno pryč, do Vánoc daleko, venku ošklivo, je fajn, když si to děti něčím zpestří,“ míní Karolína, která se synem i jeho mladší sestrou chystá domů i nějakou tu strašidelnou výzdobu.

Čtěte také: Halloween pro malé i velké. Kam s dětmi za strašidly a duchy?

Karolína se podle svých slov rozhodla dětem přiměřenou formou vysvětlit, kde se vlastně oba svátky - Halloween i Dušičky - vzaly a proč si je dodnes lidé připomínají. „Vlastně mě nakonec ani moc nepřekvapilo, že mají překvapivě podobné kořeny. Oba svátky se nejspíše vyvinuly ze starých pohanských oslav z doby, kdy se příroda ukládala ke spánku.“

Keltové a Jackova lucerna

Kdysi dávno se v této době odehrávala starokeltská oslava zvaná Samhain. Ta se slavila coby konec léta a začátek zimy – tedy období, kdy se příroda ukládala ke spánku a lidé věřili, že se duše zemřelých vracejí na zem. Keltové zapalovali ohně, oblékali si masky, aby duchy zmátli, a nechávali jim jídlo před domem. Keltové samozřejmě neměli stejný kalendář, jaký používáme dnes, takže se nedá ani říct, na který přesně den Samhain připadal. Halloween se slaví 31. října a dlouho se držel především v anglosaských zemích, tedy v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku a Austrálii. Jeho název vznikl zkrácením skotského „All Hallows' Eve“ neboli „Předvečer Všech svatých“. Jinými slovy, jeho název odkazuje ke svátku křesťanskému, který ale rovněž podle všeho navazoval na někdejší pohanskou tradici.

Do Ameriky ho přinesli irští přistěhovalci a tam získal svou dnešní podobu – s dýněmi, kostýmy a koledováním. V Irsku se ale dýně nevyřezávaly, svíčky se vkládaly do vydlabaného tuřínu či dokonce brambor. Váže se k nim ještě jiná legenda, a to lidová pověst o Lakomém Jackovi, který oklamal ďábla, a za to se mu dostalo odsouzení k tomu, aby věčně putoval po zemi a svítil si na cestu jen kouskem hořícího uhlí, které vložil do vydlabané zeleniny. Odtud pojem Jack-o'-lantern neboli Jackova lucerna, s nímž se ale dnes v souvislosti s Halloweenem skoro nesetkáváme.

Proč slavíme Dušičky?

Hořící svíčky každopádně patří i k Dušičkám neboli Památce zesnulých, které připadají na druhého listopadu. Ten den, nebo spíše nejbližší víkend, lidé navštěvují hřbitovy, zdobí hroby a zapalují svíčky, aby si připomněli blízké, kteří už s nimi nejsou. Historických pramenů ohledně jejich vzniku není mnoho, ale památku věrných zemřelých zřejmě zavedl roku 998 opat z Cluny, svatý Odilo, který se snažil pokřesťanštit pohanskou tradici, z níž se mezitím jinde vyvinul i Halloween. Katolická církev později svátek spojila s vírou v očistec a s modlitbami za duše zemřelých. Naši předkové také věřili, že v tuto dobu přicházejí duše zemřelých, a nechávali jim proto i doma zapálenou svíci.

Mohlo by vás zajímat: Žije sám na hřbitově a vídá duchy. Víc se bojím živých než mrtvých, říká válečný veterán

Jelikož se svátky neslaví ve stejný den, není problém zahrnout do rodinných zvyků oba dva. Halloween už dnes není jen „americký svátek“, děti ho milují kvůli kostýmům, světýlkům a sladkostem, i když zvyk chodit koledovat od domu k domu s říkankou „Trick or Treat“ aneb „Koledu, nebo něco provedu!“ se tu nejspíše neujme. Už i v Česku se ale naopak prosadily kromě školních oslav různé halloweenské párty, dlabání dýní a halloweenská výzdoba domova. Dušičky se naopak mohou stát dnem, kdy si společně budete prohlížet staré fotografie nebo vyprávět příběhy o těch, kteří už tu nejsou. Dětem tak můžete nenásilně ukázat, že vzpomínání nemusí být smutné, ale může z něj být i hezký společný zážitek.

Halloween a oslavy s ním spojené mají nicméně v Česku i své kritiky. Někdo ho považuje za nevhodnou oslavu temných sil, dalším připadá svátek mimo jiné příliš komerční, neuctivý nebo strašidelný a obávají se dokonce, že z něj mohou děti mít trauma. To ale spíš nehrozí. Psychoterapeut Vlado Šolc na svém webu připomíná, že Halloween není jen „blbnutí v kostýmech“, ale má hlubší psychologický význam. Připomíná, že vychází z dávného keltského svátku Samhain, kdy se podle víry svět živých a mrtvých na chvíli potkával. Masky, dýně i strašidla jsou podle něj dodnes symbolickým způsobem, jak se lidé učí zacházet se strachem a připomínají si, že smrt je přirozenou součástí života. „Vystavujeme se temnotě, ale v bezpečném prostoru,“ vysvětluje Šolc. Díky tomu se dokážeme svým obavám postavit, spíše než je potlačovat – a tím se paradoxně cítíme živější a silnější, míní psychoterapeut.

Mexiko slaví ještě trochu jinak

Ve světě si lidé připomínají své zemřelé různými způsoby při spoustě dalších svátků, které s Halloweenem ani Dušičkami nemají nic společného. Ale keltská tradice se dostala skutečně daleko, jak dokládá mexický Día de los Muertos, svátek mrtvých, který se rovněž slaví na přelomu října a listopadu. Přesně řečeno, připadá na 2. listopadu, který je v zemi státním svátkem, ale slaví se už od 1. listopadu a v některých částech země dokonce od 31. října. A ačkoliv jde také o vzpomínku na zemřelé, má úplně jinou atmosféru než třeba naše Dušičky – je veselý, barevný a plný života. Zároveň není tak strašidelný jako Halloween, ačkoli se to v něm hemží lebkami snad ještě více.

Kolik utratíte za Halloween?

Día de los Muertos v sobě spojuje katolické i původní indiánské tradice - původní obyvatelé věřili, že jednou do roka se mrtví vracejí na zem, jen tak, trochu si popovídat se svými příbuznými a přáteli, a proto pro ně tolik netruchlili. Když se španělskými dobyvateli přišli misionáři a kněží, spojili aztécký svátek s katolickými Dušičkami. Mexičané věří, že 1. listopadu se vrací na náš svět duše dětí a 2. listopadu duše dospělých a připravují předem pro své zemřelé, ale i živé, velmi bohaté pohoštění.

Rodiny staví doma, na zahradě nebo přímo na hřbitově oltáře, zdobí je květinami, svíčkami, fotografiemi a oblíbenými jídly svých zesnulých. U oltáře nebo u hrobu často lidé v bujném veselí stráví celou noc. V ulicích se konají průvody masek, hraje hudba a všude voní speciální koláč zvaný chléb mrtvých (pan de muerto). Děti si zdobí obličeje podobně jako cukrové lebky a učí se, že smrt je přirozenou součástí života. V Mexiku je to vůbec největší a nejoblíbenější svátek a jako tradice se dostal i na seznam UNESCO.

Zdroj: Cambridge School, Vogue, Day of the Dead