Jakub překvapí soutěžící nelehkým životním osudem. Jak na to zareagují?
Prostřeno! XXVI (39) – Jakubova výhoda
Ve čtvrtek pohostí soupeře z kulinářské soutěže pomocný kuchař Jakub. Ten to v životě neměl lehké. Vyrůstal v dětském domově a v osmnácti se jen těžko osamostatňoval. V kuchyni mu to ale půjde, až budou mít soupeři podezření, že má díky svému povolání výhodu.
Souboj o nejlepší menu z Moravskoslezského kraje ve čtvrtek pokračuje u Jakuba. Své hosty pozve do malého, ale útulného bytu. Jak sám prozradí, přítele nemá, žije sám, má rád turistiku a chová rybičky. Od čtrnácti let žil v dětském domově a v osmnácti měl prý velký problém se o sebe postarat. K podání přihlášky do pořadu ho přesvědčila zkušenost kamarádky, která v soutěži vařila. Jakub udělá všechna jídla z domácích surovin, dokonce se pustí do výroby zmrzliny. Hosté se mohou těšit na hovězí a tvarůžkový tatarák, bramboračku s domácími houbami, kachní prso s pečenými bramborami a domácí tatarkou, jako dezert se bude podávat čokoládový fondant s vanilkovou zmrzlinou.
Jakub se rozhodne předkrm a polévku servírovat doprostřed stolu, aby si každý nabral podle chuti. Aleš, který nejí syrové maso, je nejprve rád, že nemusí nechávat zbytky tataráku na talíři. Při polévce už ale bude mít připomínky a skoro nic nesní. Pánové si z něj budou dělat legraci, co je to za taktiku. „Neopič se po mně, já si vždycky nechávám místo,“ rýpne si do něj Libor. Poté hosté zjišťují, kde Jakub pracuje. Někomu bude vadit, že dělá v kuchyni. „Vidí všechno, jak se vaří, jak by to měl dochutit, nebo co se tam dává. Měl by být i rychlejší s nožem,“ míní Pepa. Jaké budou reakce ostatních uvidíte už v podvečer.
Podívejte se na video, kde Jakub promluví o své smutné zkušenosti:
Jakub se svou zkušeností není sám
Při šmejdění soutěžící narazí na fotky, na kterých je Jakubova sestra a na jiné fotce je Jakub v objetí s kamarádkou. Proto se při hlavním chodu ptají i na jeho osobní život. „Jsem sám, přítele nemám a nehledám,“ odváží se jít s pravdou ven hostitel. Aleše bude zajímat, odkud Jakub pochází. „Já jsem se tady narodil, byl jsem tu do čtrnácti let, pak jsem skončil v dětském domově,“ vypráví překvapeným hostům. V tom se ujme slova Libor, který začne vyprávět, že má podobnou zkušenost. Také si pobyl v dětském domově. Ve třech letech se ho ujali adoptivní rodiče, které dnes považuje za svoje vlastní.
Atmosféru poté trochu odlehčí zábava. Zdobení květináčů ubrouskovou technikou se sice pánům nejdřív nepozdává jako dobrý nápad, ale nakonec budou se svými výtvory spokojení. Libor, který dnes všechno sní a bude neustále chválit, všechny mile překvapí. Že by už upustil od pózy rádoby vtipálka nad věcí a konečně začal normálně komunikovat? A jak bude večer hodnotit taktizující Aleš?