Dana je uzlíček nervů a emocí, tak je co hrát, popisuje Jana Paulová svou seriálovou roli
Jana Paulová má jako Dana v populárním seriálu plnou hlavu starostí. Mrtvola na zahradě jejich vily, podezírání syna a manžela obyvateli městečka i vztahové rodinné trable. To vše Dana špatně snáší a její představitelka ji výstižně charakterizuje jako uzlíček nervů a emocí. Co dalšího herečka prozradila a čím je jí role paní Haškové blízká?
Jani, v Polabí hrajete Danu Haškovou. Co vás na téhle postavě napadlo jako první, když jste si scénář přečetla?
Že tahle paní bude pro mě novou hereckou zkušeností.
Dana je bývalá zdravotní sestra a v domě vládne po smrti manžela sama, dokud se k ní nenastěhuje syn se svou rodinou. Jaké to pro vás je, hrát ženu, které najednou vpadne do jejího klidu celá rodina s jejich vlastními problémy?
Žiju s přestávkami s rodinou své mladší dcery, takže si umím tohle soužití představit a stejně jako rodina Haškových máme spolu krásný vztah. To naše hnízdo se plní a vyprazdňuje, a přesto, že díky malým vnučkám je ten náš „klid“ pravidelně rozmetáván, tak bych to za nic nevyměnila, takže Daně rozumím, jak šťastná je uprostřed velké rodiny.
Haškovi si s sebou přivezli hodně nevyřešených věcí z Boleslavi. Jak se na ně Dana dívá? Snaží se je stmelovat, nebo má občas chuť jim říct, ať už s těmi dramaty přestanou a začnou konečně žít?
Pro Danu je rodina nade vše, takže se snaží tmelit, co se tmelit dá.
Na place máte teď „rodinu“ Veroniku, Štěpána, Maxe a Alfréda. Jaká byla pracovní chemie mezi vámi? Padla ta pověstná jiskra hned při prvním čtení?
Setkáváme se společně poprvé lidsky i pracovně a zdá se, že to mezi námi funguje.
Danu čekají hodně vypjaté momenty, zvlášť když se podezření stočí k jejímu synovi. Jsou pro vás scény, kde jde o rodinu a emoce, náročnější?
Dana je uzlíček nervů a emocí, takže je co hrát, a to je pro herce vždycky motivující a samozřejmě i náročné, a je jedno, čeho se ty emoce týkají.
Proč by si podle vás neměli diváci nechat ujít právě seriál Polabí?
Třeba proto, že je to o obyčejných lidech a že by to mohla být slušná detektivka.
Prozradíte nám, jak vypadá váš den mimo svět kamer? Máte nějakou činnost, u které si po dlouhém dni nejlépe odpočinete a přijdete na jiné myšlenky?
Často mám po natáčení ještě večer divadlo, a protože na jevišti hraju úplně jiný žánr, tak přesto, že jsem někdy před představením fakt unavená, když vylezu na jeviště a lidi se začnou smát, jsem zase plná energie a radosti z téhle podivné činnosti, které se říká herectví.
Jak dobíjíte baterky, abyste byla pořád takhle v pohodě a s úsměvem, i když se zrovna točí scéna, kde se hroutí svět?
Já vnímám celý ten štáb a všechny ty profese, bez kterých bychom byli my herci k ničemu, a jak jsou tam od rána do večera zavřeni ve studiu a s jakou pokorou ty profese dělají, a baví mě, že se vzájemně dobíjíme humorem, který často i mezi velmi vypjatými scénami probíhá.
Máte teď nějaké přání nebo plán, který byste si chtěla splnit, nebo vám momentálně stačí, když je všechno v klidu a práce jde od ruky?
Já nerada plánuji, protože: „Řekni bohům své plány a oni se ti vysmějí.“ Já si jen přeju, aby mně i mým nejbližším sloužilo zdraví a všichni jsme mohli dělat, co nás těší. To je jediné skutečné přání, které vysílám, a to ostatní je jen taková pěna dní.
Seriál Polabí sledujte každé úterý a čtvrtek večer na Primě nebo s předstihem na prima+.