Alena (39): Jsem samoživitelka a bojím se prázdnin. Nevím, co s dcerou, všechno je drahé
Alena tráví s osmiletou dcerou každou volnou chvíli, i když za jejich úsměvem stojí každodenní starosti, které přes prázdniny ještě zesílí. Zdroj: ImageSource, Profimedia.cz, Christine Schneider
Prázdniny pro mě nejsou odpočinek, ale logistika a počítání. Místo plánů řeším, kdo pohlídá dceru a z čeho to celé zaplatím, aniž by se mi rozpadl rozpočet.
Už od začátku jara všechny poslouchám, jak se těší na prázdniny, kam pojedou na dovolenou nebo si budou užívat horké dny u bazénu. Jenže já se prázdnin každý rok děsím. Stačí otevřít kalendář a vidět těch nekonečných devět týdnů, během kterých mám být zároveň máma na plný úvazek a zaměstnanec, který si nemůže dovolit polevit, a mně se stáhne žaludek.
Počítám a stejně jsem v koncích
Jsem na to sama. Dceři je osm, je živá, zvědavá, společenská, pořád by něco podnikala, a já místo toho večer sedím u notebooku a počítám. Kolik stojí týden příměstského tábora, kolik obědy, kolik benzín, když ji budu vozit přes půl města, a co mi z toho nakonec zůstane na nájem a běžné věci.
Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.
Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz
Vlastně vím, že v tom nejsem sama. Stačí se bavit s ostatními mámami nebo jen chvíli poslouchat kolem sebe a je jasné, že to řeší skoro každá, kdo je na dítě sama. Tábory jsou drahé, příspěvky směšné a nikdo ti vlastně neřekne, co máš dělat, když musíš chodit do práce a zároveň nemáš kam dítě dát. Mám někdy pocit, že selhávám, jenže pak zjistím, že ten systém prostě nepočítá s tím, že to někdo táhne sám.
Mohlo by se vám líbit: Prázdniny školního roku 2025/26 PŘEHLEDNĚ: Děti čekají delší „Vánoce“, využijí státní svátky
Její otec si žije svůj život někde úplně jinde. Má novou rodinu, nové dítě a naše dcera se do toho jeho světa vejde jen okrajově, spíš jako povinnost, kterou musí čas od času splnit. Alimenty pošle, ale ta částka je tak směšná, že mě spíš naštve, než uklidní. Dcera se na něj občas zeptá, ale už ne tak často jako kdysi.
Moje máma mi sice pomáhá, jak může, ale taky pracuje a nemůže si ji vzít na celé týdny. Pár dní tady, pár dní tam, a zbytek lepím dohromady, jak se dá. Home office znamená, že přes den odbíhám od práce k malé a večer sedím dlouho do noci, abych vůbec něco stihla. Večer mám potom výčitky, že jsem nezvládla ani práci, ani udělat hezký den pro dceru. Dovolená je spíš stres než odpočinek, protože vím, že každý den bez práce se někde projeví.
Lukáš (46) se svěřil: Po dvaceti letech jsem odešel z korporátu. Radost jsem našel na farmě
Nedokážu jí dát to, co si zaslouží
Nejvíc mě ale bolí ty její otázky. Kam pojedeme my, co budeme přes prázdniny dělat a jestli taky pojede s kamarádkou na tábor. Snažím se to vždycky nějak zamluvit a uchlácholit ji výlety do lesa, na koupaliště nebo zmrzlinou cestou domů, ale sama vím, že to není totéž jako pořádná dovolená. Vidím to i na ní, i když to neřekne nahlas. Děti si věci přebírají po svém a někdy mám pocit, že si s sebou nese i tu moji nejistotu.
Peníze řeším pořád dokola, i když bych alespoň na chvíli chtěla vypnout. Stojím v obchodě a přemýšlím, jestli si můžeme dovolit koupit lepší potraviny, nebo ne. V noci nespím, jen si říkám, co ještě odsunout a co už nejde. Vzít si víc volna si nemůžu dovolit, ale představa, že dceru celé léto jen někam odkládám, mi taky není příjemná.
Přečtěte si také: Nebezpečí mezi dětmi: AI aplikace vytvářejí falešné nahé fotky, které používají vyděrači
Občas se na ni dívám, jak si vystačí s maličkostmi, jak se dokáže zabavit a smát se i bez velkých plánů, a na chvíli mám pocit, že to spolu zvládneme. Ten pocit ale nevydrží dlouho. Stačí další účet, další připomínka reality, a jsem zpátky na začátku, s kalendářem v ruce a stejnou otázkou, na kterou zatím neumím odpovědět jinak než tím, že to zase nějak přežijeme.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Od malého miminka až po dospělost. Výchova dítěte může stát rodiče miliony korun