Lucie Erin Černohorská stojí za značkou Black Mountain, která vznikla překladem jejího jména do angličtiny. Za vším stála dlouhodobá touha pracovat s látkami, tvořit, šít, barvit a zdobit. „Kreativní stránka práce mi v předcházejícím zaměstnání chyběla. Když se tedy sešla podpora okolí a odvaha zariskovat, bylo rozhodnuto. Od první chvíle jsem měla úžasnou podporu svých nejbližších, ale i svých zákaznic. Přesto začátky nebyly jednoduché. Svoji práci ale mám maximálně ráda. Ostatně mám to štěstí, že je i mým koníčkem,“ vypráví Lucie o svých začátcích.
Máte vystudovanou krejčovinu, nebo jste jen uplatnila svůj koníček? Inspiroval vás někdo při výběru povolání?
Mám vystudovanou střední odbornou školu v Ústí nad Orlicí, obor návrhářství a modelářství oděvů. Obor jsem měla vybraný asi už ve třinácti. Jakoukoli kreativní činnost jsem měla ráda snad vždycky. Inspirací mi pak určitě byla rodina, která měla k šití vždycky blízko. Moje babička měla za první republiky obchod s látkami. Pracovně ale vnímám, že škola byla jen začátek. Dala mi teorii, praxi získávám za běhu.
Začala jste sukněmi, zejména balonového střihu. Proč? Měla jste pocit, že Češky potřebují popostrčit v nošení sukní?
Vlastně jsem na začátku šila tak trochu od každého kus. Hledala jsem se. Dál už to rozhodly zákaznice, které mi svými zprávami a reakcemi určily cestu směrem k sukním. To je vlastně tak trochu odpověď na otázku. Ženy nosí sukně víc a víc a je to jen dobře. Balonkové sukně jsou pak už hlavně alternativou pro ty, kdo nechtějí sukně klasické a elegantní. Šiji ale i klasičtější střihy sukní. Vždycky mi je líto, když slyším, že někdo má první sukni až ve třiceti. Takže asi ještě chvíli potrvá, než si Češky vybudují k sukním pevný vztah.
Po sukních přišly i šaty, trička a mikiny. Kam se máte v plánu posouvat dál?
Aktuálně se snažím stíhat všechno. Sukně jsou stále mojí nejoblíbenější částí tvorby. Táhne mě to ale čím dál více k práci s úplety, tvořím třeba šaty, trička a šatovky. Nakupuji látky české výroby, které jsou bezkonkurenční, pohrávám si s novými střihy, nechala jsem si natisknout své první látky na míru. Nemám jasné vize, nápadů mám ale spoustu. V tuto chvíli pak chystám nové vzory na jaro a léto a hledám si cestu zpátky k malování a kresbě, na které jsem teď dlouho neměla čas.
Vaše výrobky jsou známé originálním zdobením, vtipnými výšivkami nebo ručními malbami. Kde berete inspiraci?
Každý den kolem sebe. Nedávno jsem třeba letěla poprvé letadlem a mezi vzory se tak nově objeví letadla:) Hodně výšivek vychází z kreseb, co si jen tak nakreslím. Prakticky neustále mám totiž po ruce papír, na kterém je aktuálně asi dvacet vzorů, co mám v plánu jednou udělat. Zapisuji je často za chůze z toho, co mě přes den napadne, čeho si někdy všimnu, třeba i na cestě do práce nebo na dovolené. Nemalou část tvoří vzory, co jednou namaluji na sukni, na hotovém výrobku se mi zalíbí a tak jsou z nich napříště výšivky.
Co je pro vaši tvorbu typické?
Řekla bych, že právě ty výšivky a kresba. Prostě něco navíc, čím se snažím udělat oblečení osobnější. Pak také střihy. Stále pracuji na tom, aby bylo oblečení co možná nejpohodlnější a aby nositele neomezovalo v pohybu. Chci, aby si v něm mohl užívat život bez omezení a s radostí. Protože každá věc nejlépe vypadá, když je doplněná o úsměv...
Baví vás ještě šití, nebo je to pro vás už jen práce?
Baví, ale lhala bych, kdybych řekla, že je to jen růžové. Někdy je těžší najít motivaci a radovat se z práce. Myslím, že tak to ale být musí. Že když je to jednou horší, člověk si pak více váží toho, když je vše dobré. A s tak úžasnými zákaznicemi je to většinou jen a jen dobré : )
Je těžké se uživit šitím vlastních věcí? Nebo vám pomáhá stoupající zájem Čechů o ručně vyráběné výrobky a domácí produkty?
Není to lehké, avšak není to nemožné. Je to všechno o odhodlání k práci. Určitě je to ale lepší než dříve, zájem je potřeba, je to hnací motor. Vždycky si říkám, že je to skvěle vidět na množství značek, které začínaly stejně jako já. Lidé, kteří stojí za nimi, mohou díky zájmu zákazníků realizovat své sny a živit se tím.
Šijete jen z českých látek nebo musíte pěkné objednávat ze zahraničí?
Snažím se šít z látek českých. Aktuálně mám například z české výroby většinu látek na mikiny, trička, elastické pasy sukní, podšívky a výraznou část látek na sukně. Ale bohužel některé materiály se v Čechách již sehnat nedají. Výhodou toho, že se výroba textilu hodně vrací do Čech a na regionální úroveň, však je, že se objevuje více firem, co materiály vyrábějí. Doufám, že jich bude víc a víc a lidé se budou ptát nejen na to, kde je daná věc ušitá, ale i na to, kde se vyráběl materiál.
Je něco, co vám v české módě, ve stylu českých žen chybí?
Je hezké vidět, že čím dál více lidí vnímá oblečení nejen jako něco na sebe, ale i jako způsob prezentace sebe sama. Snad bych jen uvítala, kdyby se lidé naučili nekupovat oblečení pro oblečení, ale mysleli na generace po nás. Množství textilu, které se aktuálně velkoobchodně produkuje, bude jednou velký problém...
Lucie Kořistová
Mohlo by vás také zajímat:
