Nemohl mluvit, jen se díval, popsala dcera poslední chvíle zpěváka Stanislava Procházky
V osmdesátých letech patřil zpěvák Stanislav Procházka k idolům dospívajících dívek. Měl několik hitů a k tomu atraktivní vzhled. Jeho život však vyhasl předčasně. Zemřel v osmačtyřiceti letech. Bojoval s vážnou nemocí, kvůli níž nebyl schopen ani zmáčknout struny na kytaře. Jak zoufalou bezmoc snášel a jaký byl v soukromí? Nejen o tom promluvila v rozhovoru pro web Prima Ženy jeho dcera Karolína.
Jak se váš tatínek s maminkou Miloslavou dali dohromady? V té době už byl slavný?
Maminka s tatínkem se seznámili v taneční kavárně Carioca na Václavském náměstí. Maminka tam byla s kamarádkami. Najednou přinesl číšník mamince obloženou mísu a řekl: „To vám posílá tamten pán, že prý jste nějaká smutná, tak jestli nemáte hlad.“ A ukázal na tatínka. A maminka odpověděla, že si nic neobjednala, aby to zase odnesl. V té době tatínek studoval konzervatoř a občas zašel se spolužáky do kavárny Carioka.
Jak maminka snášela jeho fanynky? Nežárlila na ně?
Je sice pravda, že fanynky doprovázely tatínka všude, ale pokud se třeba jednalo o koncert, tatínek se po jeho skončení oslav nezúčastňoval. Proto myslím, že maminka ani neměla důvod žárlit.
V kolika letech jste se tatínkovi narodila?
Když jsem přišla na svět, tatínkovi bylo třiatřicet let.
Když děti mají slavné rodiče, obvykle je doma moc často nevidí. Jak jste to měla vy?
Pokud byl tatínek delší dobu na vystoupení a pak měl třeba volno, trávili jsme jako rodina čas na chatě, odkud tatínek vyjížděl i na vystoupení a pak se zase vracel. Nebo jsme jezdili do lázní Luhačovic. To byla naše oblíbená místa pro dovolenou. Tatínek si na rodinu vždycky našel čas.
Jako tatínek byl přísný nebo spíše rozmazlující?
Tatínek byl spravedlivý, a i když jsem jedináček, nemám pocit, že by mi nějak nadržoval nebo mě rozmazloval.
Stačil vám předat rady do života?
Tatínek zemřel, když mi bylo patnáct.. Ale naučil mě se slušně chovat ke starším lidem a být k ostatním laskavá, pokud je to i naopak.
Pokud byste ho měla charakterizovat, jaký byl člověk?
Tatínek měl rád společnost a byl velmi talentovaný. Vždycky se usmíval a vážil si života i lidí, které měl rád. Byl čestný a spravedlivý, a pokud jsem měla nějaký problém, mohla jsem za ním kdykoli přijít. Pro mě to byl ten nejlepší táta, jakého jsem si mohla přát.
Vedl vás ke zpívání?
Jako rodina jsme slavili různé svátky a narozeniny dohromady. Vždycky jsme se sešli a oslavovali. A protože tatínek s dědou zpívali, tak to samozřejmě nemohlo chybět. Ale já jsem se zpívat styděla, a tak mi děda vždycky říkal: „Karolínko, proč nechceš zpívat?“ Pořád nad tím přemýšlel, čím to může být.
Kdy jste si uvědomila, že je váš otec slavným zpěvákem?
Když tatínek onemocněl a přestal jezdit na vystoupení, bylo mi jedenáct. V té době si to asi člověk moc neuvědomuje.
Jak se k vám, k dceři slavného zpěváka chovaly ve škole spolužačky nebo učitelky?
Samozřejmě, že se vždycky našel někdo, kdo mě považoval za dceru zpěváka, ale pokud se týká školy, nemůžu si na nic stěžovat.
Tatínkův život předčasně ukončila zákeřná nemoc. Utkvěl vám v paměti okamžik, kdy vám oznámil, že trpí vážnou chorobou?
Tatínek měl sice diagnostikovanou Parkinsonovu chorobu, ale to byla špatná diagnóza. Zjistilo se, že onemocněl klíšťovou encefalitidou a zemřel na zápal plic. O tom, že je tatínek nemocný, mi řekla maminka. A protože jsem byla ještě malá, myslela jsem, že se jedná o nějakou chřipku nebo virózu. Když tatínek pak přestal jezdit na vystoupení a byla jsem větší, sama jsem pochopila, že se asi o chřipku nejedná.
Muselo to být velmi bolestné... Jak jste to v rodině nesli, jak to po psychické stránce zvládal tatínek?
Tatínek byl velmi statečný a snažil se bojovat do poslední chvíle a nevzdávat se. Alespoň se tak choval přede mnou.
Jak se mu kvůli nemoci změnil život?
Bohužel se musel vzdát toho, co měl v životě rád. Zpívání a hraní na kytaru. Neumím si představit, co to asi pro něj znamenalo a jak to prožíval. Byla to jeho láska a jeho život.
Byl skeptický nebo neztrácel naději a věřil v uzdravení?
Snažil se bojovat do poslední chvíle a neztrácet naději. Možná i proto jsem si ani neuvědomovala co se vlastně děje.
Hovořil někdy o smrti?
Pokud si vzpomínám, tak přede mnou ne.
Kdy jste spolu hovořili naposledy? Stačili jste se spolu rozloučit?
Za tatínkem jsem byla naposledy v nemocnici, ale to už nemohl mluvit, a tak se na mě jenom díval. Ale i jeho oči byly veselé a na ten pohled nikdy nezapomenu.
Maminka se stala předčasně vdovou. Jak se jí po tatínkově smrti změnil život?
Určitě hodně. Pokud odejde blízký člověk, je to vždy bolestné a zanechá to v životě jisté prázdné místo. Ale maminka se vždy snažila mi to vynahradit, abych nic nic nepociťovala a za to jsem jí moc vděčná.
Pocházíte z muzikantské rodiny. Kromě tatínka se hudbě věnoval i váš dědeček, který byl zpěvákem dechové hudby. Pokračujete v rodinné tradici?
Bohužel, v rodinné tradici nepokračuji. Vystudovala jsem Vyšší odbornou školu ekonomických studií a pracuji ve státní správě. Děti prozatím nemám, ale chtěla bych, aby věděly, že jejich dědeček s pradědečkem byli známí zpěváci a budu se snažit je vést k muzice a třeba, kdo ví, budou se i ony věnovat zpívaní.