Trojice skutečných špehů, z nichž se tají dech

Eddie Chapman, skoro vrah Hitlera

Život Edwarda Chapmana se čte jako detektivka. V mládí sloužil u armády, služba ho však brzy znudila a on dezertoval. Později se vydal na dráhu kasaře a pomáhal dokonce jistému londýnskému gangu otevírat trezory.

Netrvalo dlouho a Chapman musel Spojené království opustit. Vydal se na normandský ostrov Jersey. Zde si vysloužil obdiv za svůj únik britskému agentovi, který ho přišel zatknout za zločiny spáchané v Londýně – proskočil totiž oknem, následně spáchal nebezpečné přepadení a obratem za něj byl na ostrově uvězněn na dva roky. Díky tomu se však vyhnul 16 letům v britském vězení, kde by jinak skončil.

Chapman byl stále ve vězení, když ostrov Jersey na počátku druhé světové války obsadili Němci. Mladý floutek jim okamžitě nabídl své služby. Byl vytrénován k sabotování, shozen na britskou pevninu. Tam okamžitě své služby nabídl MI5 jako dvojitý agent.

Ve snaze přesvědčit Němce, že Chapmanova mise byla úspěšná, Britové dokonce nafingovali detonaci ve vlastní kritické letecké továrně. Chapman se vrátil do Třetí říše, byl za misi ověnčen záslužným Železným křížem a stal se důležitou výhodou spojenců v boji o informace. Mezi jeho pozdější zásluhy se počítá i matení Němců při útocích létajícími bombami V-1. Chapman hlásil z Londýna do Německa přesnost jejich zásahů, přičemž popisoval výjimečnou přesnost, zatímco rakety své cíle fatálně míjely.

Chapman se dokonce MI5 sám nabídl k sebevražednému útoku na Adolfa Hitlera, tento plán však nakonec odmítl sám Winston Churchill. Zřejmě i díky tomu se Chapman nakonec poklidně dožil věku 82 let jako majitel antikvariátu.

Richard Sorge, zachránce spojenců

Jako německý komunista byl Richard Sorge nedocenitelným zdrojem informací. V roce 1920 byl tento vyznavač marxismu rekrutován do řad sovětských agentů působících v Německu. V novinářském krytí procestoval Anglii i Čínu ve snaze analyzovat zdejší potenciál pro levicové revoluce, jeho čas měl však přijít až s příchodem druhé světové války.

Sověti ji vyhlíželi už z dálky a Sorge byl už v roce 1933 pověřen vytvořením špionážní sítě v Japonsku. Aby tak učinil, vetřel se do řad německých nacistů a ač byl řádným pijanem, stal se po tento čas dokonce abstinentem – jednoduše proto, aby mu alkohol nerozvázal jazyk. To mu umožnilo nerušeně působit v Tokiu a mít rovněž vynikající kontakty na zdejší německé ambasádě.

Líbí se vám špionážní příběhy? Porovnejte realitu a fikci díky seriálu Pohřešovaný. Vše o něm najdete ZDE.

Jeho informace teoreticky mohly být nedocenitelné. S předstihem varoval před dohodami vedoucími k válce samotné, během války pak jeho zdroje mohly zabránit útoku na Pearl Harbor i německé invazi do Sovětského svazu v rámci operace Barbarossa. Problém byl, že Stalin informacím svých agentů paranoidně nevěřil, Sorgeho dokonce zesměšňoval, a Sorge (stejně jako Rudá kapela přinášející podobné informace) tak zůstal ignorován. Až když začala sovětsko-německá válka byl nakonec Sorge vyslyšen. Tehdy předložil informaci o tom, že Japonsko na SSSR nezaútočí, což výrazně napomohlo k odvolání sibiřských divizí, posílení obrany u Moskvy a de facto udržení východní fronty...

S takovým zásobováním informacemi však Sorge nemohl dlouho přežít. Stal se očividnějším, jeho pozice byla odhalena a v říjnu 1941 byl zatčen. Po tři roky ho vyslýchali. Situace se neobešla bez komické roviny. Japonci si totiž původně mysleli, že Sorge je agentem Německa, zatímco nacisté byli vyděšeni a měli za to, že informace předával Američanům. Sorge se nikdy nepřiznal a Sověti se k němu obrátili zády, když opakovaně odmítli možnost výměny Sorgeho za své zajatce.

V listopadu 1944 byl Sorge popraven oběšením. Sověti jeho zásluhy uznali až v roce 1964, kdy se jeho podobizna dostala na pamětní známky.

Richard Sorge. Foto: Wikimedia Commons

Frederick Joubert Duquesne, drsnější než Indiana Jones

Po vyznavači britské koruny i komunismu se nyní podíváme na opačnou stranu barikády. Duquesne byl členem povstání bílých jihoafrických kolonistů Búrů a stál tak proti všem.

Zpočátku byl členem britské armády, během druhého búrského povstání ale s vojáky prošel přes vypálenou farmu svých rodičů a byl v šoku. Jeho matka skončila v britském koncentračním táboře, sestra byla zabita. To z Duquesneho vypěstovalo zapřísáhlého odpůrce všeho britského a amerického. Ze zvěrstev vinil především Lorda Kitchenera, britského velitele tažení proti Búrům. Duquesne se brzy přidal k povstalcům, během čehož se mimo jiné nachomýtl k transportu zlata skrze džungli, během něhož údajně mezi Búry došlo na přestřelku, z níž vyšel živ jen Duquesne a dva nosiči...

Během búrské války byl zajat, z vězení se mu nicméně podařilo uniknout. Od roku 1910 se stal válečným zpravodajem, staré špionážní zvyky ho však neopustily. Za první světové války se proto stal německým špionem. Jeho největším výkonem měla být sabotáž britské lodi HMS Hampshire, při níž zahynul Lord Kitchener – tentýž, jemuž Duquesne přísahal pomstu (oprávněnost tvrzení však nikdy nebyla potvrzena). Kitchener ale nebyl jeho jediným sokem – Duquesne měl po léta rovněž na mušce amerického spisovatele F. R. Burnhama, také účastníka druhé búrské války na britské straně.

S koncem první světové války se Duquesne přestěhoval do USA a byl zatčen v New Yorku. Jeho plán úniku? Po dva roky předstíral ochrnutí. Nakonec z nemocnice unikl poté, co přeřezal mříže svého okna. Jeho štěstí i tak spělo ke konci. Po letech civilní práce se s příchodem druhé světové války opět rozhodl nabídnout své služby Třetí říši. Pod svým velením vytvořil okruh špehů, byl ale odhalen v tom, co vešlo ve známost jako jedno z největších zatýkání špehů v historii USA.

Toho času 64letý Duquesne byl odsouzen na 18 let do vězení, přesto byl předčasně propuštěn pro horšící se zdraví. Dva roky poté umírá.

Frederick Joubert Duquesne. Foto: Wikimedia Commons