31. července 2014 10:00
V Rybářské baště to moc velká bašta není. Změní to Zdeněk Pohlreich v Ano, šéfe!?
Reklamními poutáky v brčálově zelené Rybářské baště, kam míří Zdeněk Pohlreich na další misi, opravdu nešetří. V Hostivaři slibují kdeco, také diskotéku 80. let... Jenže podnik nefunguje a pomoci může jediné šéf. Sledujte reprízu pořadu Ano, šéfe! v pondělí od 21.30 na Primě!
„Blahé osmdesátky“ evokuje v podniku hlavně interiér restaurace, kde by kolemjdoucí podle názvu očekával spíš nabídku čerstvých ryb. Čeho se šéf dočká v podniku s fasádou ve stylu vodníka Česílka? Grilovaných klobás, které rybu nikdy neviděly!
Rybí restaurace – bez ryb?
Čerstvou rybu si proto raději pro jistotu přinese sám – a to ještě neviděl zdejší mrazáky! Jak mu pstruha, vzorek na zkoušku, ve zdejší kuchyni připraví? Co trápí pana Michala Němce, který si do své restaurace šéfa pozval? Chtěl by se s podnikem v blízkosti Hostivařské přehrady někam pohnout. Jenže jak a kam, když to chvílemi vypadá, že o pomoc ani nestojí? Šéf ho proto vezme do rybí restaurace, kde to šlape jako hodinky a kde umějí nakupovat čerstvé a pro hosty přitažlivé produkty. Vezme si z toho pan Němec poučení a odrazí se to na kvalitě jeho menu?
„Z úklidu se musí stát denní rutina,“ tvrdí nekompromisně šéf.
„Hnusnej interiér, hospoda prosáklá šmakem z toho oleje, celý je to nažloutlý,“ tak na šéfa působí lokál Rybářské bašty, kam přišel na první ochutnávku. Dojem z „osmdesátek“ posiluje úplně všechno: závěsy, amfory, reklamy, zašlé a umělé květinové dekorace a do toho všeho samozřejmě televize. Je pan Michal Němec sběratel reklamních předmětů, jak se Zdeněk Pohlreich domnívá? Jídelní lístek Rybářské bašty šéfa zaujme. Candáta v medovo-hořčičné omáčce, „dračí dech“ a kapra na česnekovém másle s nivou si samozřejmě nemůže nechat ujít. Protože jedno ze základních kulinářských pravidel zní: rybu a sýry nikdy nekombinovat! A tady ho čeká nálož oblíbené české kombinace – nivy a česneku. Také se hezké servírky zeptá, odkud pochází „hostivařský utopenec“ – z přehrady, nebo z Botiče, který protéká kolem? V kuchyni si docela věří, ale Zdeněk je prvními dojmy z jídla nepotěší. Kuchař přitom ví, že „dračí dech se měl přestat vařit už v roce osmdesát dva“. A lépe nedopadne ani „palačinka jak medvědí ucho a v tom zabalenej kompot“, o nasládlém candátovi na medu a kaprovi s nivou nemluvě.
Rybářská bašta ke vstupu zrovna nezve.
Podobné články
Po prohlídce zázemí restaurace a prošmejdění mrazáků šéf bryskně usoudí, že „pan Němec se zabývá volovinama místo podstatnejch věcí“, a nabídne mu reciproční „deal“. „Já se vám pokusím pomoci a vy zatím uklidíte,“ protože s čistotou jsou v Baště na štíru. Vyhodí podezřelé nekvalitní krevety: „My tady v Čechách sežerem všechno, my tady dojídáme zbytky po tý Evropě. Vy nemůžete svoje peníze vyměnit za to, že někomu bude blbě.“ Podle něj tkví zdejší největší problém v tom, že „restaurace toleruje nekvalitní zboží a nekvalitní služby“. I osobní minianketa u přehrady prozradí, že lidé nemají důvod vracet se do Bašty na jídlo.
Zápach popelnic vystřídal zápach hygienických prostředků
Kromě kvality a množství zásob ho irituje množství poutáků a ošklivých reklam. „Michale, děláš ze sebe vola,“ nešetří šéf majitele a řekne mu proč. Pan Němec se hájí, že zájmy restauratéra musí skloubit s provozováním diskotéky, kde se prý krade tak, že „i když jemu se interiér také nelíbí, ani nemá cenu se o něco hezčího pokoušet“.
Sledujte Ano, šéfe! také online na iPrima.cz
Klikněte na obrázek a vyberte si, na kolikátou řadu Ano, šéfe! se chcete podívat:
Ano, šéfe!
Na pomoc přijde designér Jarda Máčal, který se podívá, co by se dalo s interiérem Bašty udělat bez velkých investic. Architektův prvotní vjem upoutá už dlouho nenatřený plot a nijak přitažlivý vstup do podniku. Také by sjednotil loga, protože restaurace má dva názvy v různém provedení těsně nad sebou. A nejbrutálnější se mu jeví zářivky na stromech. Interiér restaurace v něm vzbudí dojem, že „dostane mastný bramborák s oblohou, plněný nějakým laciným salámem“, nemá pocit, že přišel do rybí restaurace. Zápach žluklého omastku je zažraný v zátěžovém koberci, sedačka vedle baru vypadá, že slouží k povalování personálu. Podlaha by se proto měla dát snadno vytírat. V Rybářské baště se uklízí, mizí zašlé dekorace i všudypřítomné plakáty – reklama zadarmo pro výrobce. „Z úklidu se musí stát denní rutina,“ tvrdí nekompromisně šéf.
Je strašně těžký pomoct někomu, kdo pomoc nechce
Jako „mistr světa v kecech a ve výmluvách“ přesto i po pár dnech zlobí šéfa Michal Němec. Bašta, kterou stále vidí jako „nekonečnou sbírku propagačních materiálů“, ho opět vítá poutákem na zmrzlinu. A protože chce narušit Michalovu představu, co všechno na Čechy stačí, vezme ho do pražské rybí restaurace, kde to funguje. „Nesleduj, kolik to stojí, ale všímej si těch podstatných věcí,“ instruuje šéf kolegu Němce. Upozorňuje ho na jednoduchost, jasnou zaměřenost a způsob prezentace. Čerstvost je otázkou dodavatele, skvělá surovina už potřebuje jen trochu oleje, citronu, soli, bylinek, zeleniny.
Copak se nám to tu vaří? Chutnalo by šéfovi?
Zpět v jeho kuchyni pak Zdeněk Pohlreich hravě předvede, jak v tamních podmínkách docílit podobného efektu na příkladu s cenově dostupnou makrelou. Tučnou výraznou rybu naloží se zeleninou a šťávou z citrusů, takže je marinovaná a potřebuje již jen chvilinku na pánvi. „Moc dobře to neumíte, tak to dělejte co nejjednodušší,“ radí kuchařům šéf, když opouští restauraci, kde se hodně nasmál, ale i nazlobil, a kde se mu to celé jevilo velmi „bizare“...
Zvládnou v Rybářské baště provést zásadní změny k lepšímu tak, aby dostali vysněnou šéfovu nálepku s hvězdičkou?
Odpověď uvidíte na Primě v pondělí ve 21.30 v pořadu Ano, šéfe!