15. srpna 2013 20:52
Markéta ZídkováBýt nevlastní matkou je mnohdy těží něž být nevlastním otcem
Křižovatky života - 4. díl - Boj o dítě po smrti otce - Obrázek 4
Kdo nemá rád sebe, nemůže mít rád ostatní - ani vlastní vnučku.
Stát se nevlastní matkou není nic jednoduchého. Může to být dokonce těžší, než být nevlastním otcem. Především pro ženu, která svoje děti nemá a je mladá a bez zkušeností.Milada to však zvládla skvěle a nevlastní dceru Věru má ráda jako vlastní dítě – a jedenáctiletá dívka to cítí podobně. Z příběhu je patrné, že si Milada k Věře našla cestu a že si spolu velice rozumějí.
Po smrti Věřina otce, za kterého Milada nebyla provdána, si na dívku dělají nárok její prarodiče. Situace je velice napjatá a dramatická. Motivem, proč rodiče Miladina zemřelého partnera mají zájem o Věru, může být závist a nenávist vůči přítelkyni jejich syna.
Rodiče bývají kritičtí k partnerům svých dětí kvůli rozdílným představám, kdo by se k nim hodil, ale mohou také žárlit. Z příběhu je zřejmé, že štěstí vnučky prarodiče příliš nezajímalo. Jejich zloba pramenila z vlastní nespokojenosti a nízké sebelásky. Dokud nebudou mít rádi sami sebe, budou škodit ostatním.
Rodiče muže byli zcela paralyzováni nenávistí a nepřátelstvím. Nepřátelství vzniká, když se cítíme v určité situaci bezmocní. Je atributem neukončenosti situace, kterou nemáme uzavřenou a vyřešenou.
Přirozeným projevem nepřátelství je agresivita. Dominantním prarodičem se zdá být babička Věry, která celé dění řídila a byla velice útočná. Její muž působil spíše jako zmanipulovaný partner. U Věřiny babičky nejspíše v minulosti došlo k duševnímu zranění, anebo se její bolest ze ztráty syna zacyklila a ona ji přenášela dál formou agrese.
Vyhrocená situace se v nepřátelské atmosféře dá zvládnout technikou odvedení pozornosti jinam. Na útočníka (babičku Věry) tedy nereagovat agresí, ale zavést rozhovor do pozice odchýlení. „Co říkáte je zajímavé, ale přemýšlím o tom, že by se to dalo řešit jiným způsobem…“ Dojde tak k uvolnění napětí.
Pro Miladu by se vše zjednodušilo, pokud by po smrti svého přítele kontaktovala jeho bývalou manželku a domluvila se s ní na další výchově Věry. Předešla by tím reakci prarodičů a násilnému odvedení vnučky. Pro biologickou matku, která nežije se svojí dcerou, je většinou velice náročné smířit se s tím, že se o její dítě stará jiná žena. Cítí se připravená o svá práva a bojí se, že by dítě mohlo dát přednost nové mámě před „skutečnou“ matkou.
V případě Milady a biologické matky Věry tomu tak ale nebylo. Ivana (matka Věry) si uvědomila, že Miladina láska a domov, ve kterém její dcera vyrůstá, jsou pro ni nejvhodnějším řešením. Ona sama by dceři nemohla zajistit takové harmonické prostředí pro její přirozený vývoj. Nemělo by se zapomínat na to, co je opravdu pro dítě důležité a prospěšné. Kde dítěti bude nejlépe.
Důležitým faktorem by mělo být Miladino vysvětlení malé Věře, jaký je důvod toho, proč je v současné době u prarodičů a nemůže se vrátit domů do svého zázemí. Vhodné je uklidnit vyděšenou dívku, která celé situaci nerozumí a po ztrátě otce znovu prožívá trauma ze ztráty náhradní matky.
Při vyhroceném jednání s prarodiči je důležité se uklidnit a především neoplácet zlo zlem. Prvotním krokem je zjistit si všechny zdroje, které mohou být nápomocné v řešení dané situace. Obrátit se na orgány, jako je sociální odbor (péče o dítě), právní oddělení a případně policie.
Po uklidnění situace by měla Milada rodičům svého přítele odpustit a ponechat Věře právo volby, zda bude chtít své prarodiče navštěvovat. Všichni se postupem času měníme, jak fyzicky, tak psychicky, a získáváme určitou životní zkušenost a jiný pohled na věc.
Šárka Vávrová
Autor článku
Markéta Zídková
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
