Kde se v dětech bere agrese?
Agresi nemá nikdo rád, a pokud se tak chová naše vlastní dítě, jsme tím zcela zaskočeni. Děti jsou v našich myslích nevinné a bezbranné, a tak jejich agresivitu nemůžeme pochopit.
Naproti tomu v dětském kolektivu bývá agresivita vždy přítomná, ale každé dítě se agresivitou odlišuje od jiného. Agrese mívá různé formy a zejména její důvody bývají jiné. Jedna z forem agrese může být reakcí na frustraci.
Právě proto mohou mít problémy s agresivitou synové matek nespokojených v osobním životě.
Může se jednat o zrcadlení vnitřní nespokojenosti matky do svých dětí. Na druhou stranu může matka vycházet svému synovi ve všem vstříc a uspokojovat jeho potřeby, aniž by on sám musel projevit jakoukoliv námahu. V kolektivu se poté syn střetává s tím, že kamarádi nejsou ochotni plnit všechny jeho požadavky takovým způsobem, jako jeho milující matka. Synova následná reakce pak může být aktem agrese.
Někdy děti volí formu agrese pouze jako důsledek nespokojenosti s chováním ostatních kamarádů a spolužáků. Dávají tím najevo svoji nespokojenost s tím, co jim druzí činí. Je to forma upozornění a další konflikt už je zbytečný.
Další možnou formou dětské agrese je rozbíjení věcí pro zábavu. Přidat se může i šikanování spolužáků. Cílem této agresivní formy chování je získání dominance a ovládání ostatních. Jedná se většinou o získané chování z rodiny, kdy se kopírují různé modely dominantního chování otce nebo i matky. Nemusí se jednat nutně o agresivního otce, který fyzicky trestá svoje děti.
Tvrdé fyzické tresty jsou s agresivitou dětí úzce spojeny. Dominantní může být i matka, která nemusí při svém jednání používat agresi, může však být vzorem pro své dítě, jež si tuto dominanci neumí jiným než agresivním způsobem získat. Děti postrádající vřelost, lásku a empatičnost od svých matek se častěji podílejí na šikanování ostatních. Oproti tomu emočně inteligentní děti jsou uznávané, spokojené a méně agresivní.
Šárka Vávrová