Když vám zemře někdo blízký, následuje popření i hledání viníků
Martina, jedna z hlavních postav posledního dílu Křižovatek života, se potýká s manželovou smrtí. Jaké jsou fáze smutku, které pozůstalý prožívá?
Prvním obdobím bývá období popření. Člověk nevěří tomu, že smrt blízkého člověka je pravda. Pohybuje se na rozmezí reality a tragického snu. Je nutné, aby pozůstalý vykonal nezbytné věci kolem povinností spojených s pohřbem a vyřízení smutečních záležitostí. Člověk se chová jako robot, automaticky vykonává všechny povinnosti, nejsou u něho zcela zřetelné emoce.
Další fáze je fáze chaotických emocí. Člověk prochází období, kdy probíhají významné svátky jako narozeniny nebo Vánoce. V tomto období se vytvořené hradby bortí a je nutné si přiznat, že blízký člověk zemřel. V emocích se objevuje pláč, pozůstalý začne být smutný a depresivní. Prochází depresemi spojenými s nechutenstvím, plačtivostí, poruchami spánku, nesoustředěností, projevit se mohou i psychosomatické potíže. Někdy se objevují i projevy zlosti vůči zemřelému člověku (proč pozůstalého opustil?).
Další fáze se projevuje pocity viny a hledáním viníka. Sebeobviňování prohlubuje depresi a smutek. Pozůstalý člověk se stále vrací do minulosti. Hledá důvody, proč mít pocit viny, co vše mohl udělat pro záchranu zemřelého. Tento stav blokuje možnost postavit se znovu na vlastní nohy.
Po nějakém čase, pokud si člověk projde své fáze smutku a podaří se mu tragickou událost zpracovat, má možnost začít žít plnohodnotný život. Důležité je, aby v sobě člověk našel pocit vděčnosti za to, co prožil. Soustředit by se měl na to, co opravdu v životě chce a nevracet se tam, kde už mu není dobře. Naplánovat si pozitivní zážitky a soustředit se na pozitivní emoce.
Tyto fáze mohou mít různé pořadí a opakovaně se vracet.
Šárka Vávrová