Urgentní příjem je místo pro záchranu života, říká šéf pražské "záchranky"

Seriál Modrý kód se odehrává v prostředí Urgentního příjmu. Vy sám toto prostředí znáte velmi dobře. Existuje něco, co by jej jednou větou či několika slovy charakterizovalo?

Urgentní příjem je místo pro záchranu života a spolupráci ve prospěch pacientů.

Pohotovost a záchrannou službu vůbec mají lidé spojenou s operátory na telefonu a houkajícími sanitkami. Můžete prozradit, kolik u Vás, na pražské záchrance, denně „odbavíte“ telefonátů a kolik průměrně bývá výjezdů sanitek?

Denně jde zhruba o 600-700 telefonátů, ze kterých je zhruba 300 výjezdů sanitních vozů.

Na pohotovosti se potkáváte s různými případy a osudy lidí. Jaké bývají nejčastější případy? Vedete si případně nějaké statistiky?

Statistiky jsou velmi podrobné. Na začátku záchranného řetězce jsou většinou příznaky jako je dušnost, bolesti na hrudi, kolaps, ´vertigo´ neboli točení hlavy. Rád bych zmínil i úrazy. Těžkých úrazů tzv. polytraumat, o kterých je hlavně váš seriál Modrý kód, ale naštěstí není mnoho. FN Motol jich ošetří zhruba 600 za rok. Obdobně jsou na tom Vinohrady i Střešovice.

Je nějaký případ, který vám zůstal v paměti, nemůžete na něj zapomenout?

Jsou to případy, kdy na začátku je velká obtíž pacienta a na konci jeho propuštění domů bez následků. To jsou ty nejšťastnější případy. Ze záchranky si pamatuji hlavně dětské pacienty, kterých je naštěstí méně než těch dospělých.

Jak jsou na tom, podle Vašich zkušeností, laici s poskytováním první pomoci? A pokud byste měl doporučit nejzásadnější úkony, které bychom při záchraně jiných měli před příchodem záchranky udělat, co by to bylo?

V Praze jsme na tom dobře, lidé se nebojí zahájit laickou pomoct a to hlavně proto, že jim naše operátorky zdravotnického operačního střediska pomáhají a vedou je až do příjezdu našich posádek. Laická pomoc se pohybuje před naším příjezdem od 80 % výš. Jsou měsíce, kdy evidujeme i 100 % zahájení resuscitace před naším příjezdem. Pro záchranu života je nejdůležitější zastavit masivní krvácení, zprůchodnit dýchací cesty například vyjmutím zubní protézy a záklonem hlavy a bezodkladně začít masírovat srdce stlačováním hrudníku dle instrukcí našich operátorek. Důležité je nepřestávat do našeho příjezdu. V Praze jsme u pacienta za necelých 8 minut.

Vyhlášením modrého kódu se, nejen v seriálu Modrý kód, ohlašují nestandardní situace. Kolik „kódů“ vlastně urgentní medicína zná a co znamenají?

Kódy jsou opravdu barevné. Jsou to ale kódy a ty mají zůstat srozumitelné pouze pro ty, kteří s nimi pracují. Vyjadřují různé situace, pohotovost či ohrožení. Kódy by ztratily svoji funkci, kdybych vám je prozradil, omlouvám se (smích).

Na urgentním příjmu jde velice často o život nebo „přinejmenším“ o zdraví, zažil jste někdy ale třeba i nějakou vtipnou či zajímavou situaci? Jako když herci vykládají „historky z natáčení“, máte nějakou „historku z urgentu“?

Historky za více než 20 let mé práce jsou, jejich humor vsak je poněkud svérázný a srozumitelný spíše účastníkům než ostatním. Přesto někdy zažíváme úsměvná vyprávění s příležitostnými opilci, kteří se nestačí divit, co všechno provedli než se k nám, na urgent dostali.

Sledujete, či jste viděl některý seriál z lékařského prostředí? A byl nějaký, u kterého jste si řekl, ano, to celkem odpovídá skutečnosti? Anebo, řekl jste si u některého, pokud by to fungovalo takhle, chtěl bych tam pracovat?

Asi nejdál jsou seriály popisující prostředí světově proslulých klinik, jako je Mayo. Seriál Pohotovost vykazoval v minulosti dostatečné odborné zázemí, aby se nejednalo o frašku. Pěkné seriály mají Australané, měl jsem rád i seriál Air Zermatt, z prostředí letecké záchranky ve Švýcarsku, kde mám přátele. Raději mám dokumenty. S přehráváním situací herci je pro mne důležité, aby byla zachována odborná úroveň medicíny a reálnost situace. Viděl jsem různá světová pracoviště, ale jsem spokojený doma.

Co všechno vlastně takový lékař ze záchranky musí umět? Jak by zněl Váš inzerát na kolegu – lékaře do týmu?

Musí se umět rozhodovat, mít široké znalosti medicíny, být zručným praktikem. Nemusí být vědec. Inzerát by zněl: „Hledáme lékaře, kteří budou sloužit s pokorou a rozvahou…“

Když nám jde o život či zdraví, chceme se dostat do rukou těch nejlepších. Veřejnost, zdá se, ale stále dostatečně nevnímá náročnost Vaší profese ve srovnání třeba s jejím finančním ohodnocením. Myslíte si, že svitne jednou na lepší časy? Co by se mělo změnit?

Jsem životní optimista a měl jsem možnost odejít do ciziny. Všude je chleba o dvou kůrkách. U nás je stále mnoho výhod, pro které stojí za to zde pracovat. Dejme mladým kolegům jistotu vzdělání a jasný proces přípravy a supervize a oni odpustí Čechám nižší příjmy v jejich profesi.

Urgentní medicína je určitě velice náročná psychicky i fyzicky. Jak se udržujete ve formě, abyste takový nápor zvládl?

Pravidelně sportuji a chodím do hor. Střídám se v pohotovostech se zkušenými kolegy a mam teď čas i pro sebe a soukromí. Důvěřuji jim. Je třeba se obklopit schopnými lidmi a pak je možné odpočívat i v urgentní medicíně (smích).