Zoja Višněvská je novou posilou urgentu. Dívejte se v pondělí na Primě na premiérový Modrý kód

Zoja Višněvská pochází z Prahy, kde také studuje. Tedy už má dostudováno a nyní je třeba, aby studium úspěšně ukončila atestací, která ji čeká.

Praxi i asteční zkoušky by si ráda "odbyla" právě v Rubavě. Proč? To, nebo spíše kdo ji sem táhne, je Roman Vilkin, kterému v Rubavě nikdo neřekne jinak než Rasputin.

Když se o jeho téměř nadlidských schopnost na poli neurologie Zoja dozvěděla, rozhodla se, že by se sama od tohoto mistra chtěla učit a dívat se mu pod ruce. Pod vlivem toho, co lze neurologií dokázat, se rozhodla věnovat právě tomuto oboru.

Přečtěte si rozhovor s Berenikou Kohoutovou

Jak byste představila svou postavu v seriálu Modrý kód?

Moje postava působí velmi inteligentně, mile a sympaticky, ale zároveň má tajemství, které divákům zpočátku nebude jasné. V dlouhodobém seriálu jako je tento, se všechno začne odkrývat postupně.

Co se vám na Zoje líbí a s čím se naopak neztotožňujete?

Líbí se mi, že je chytrá, cílevědomá a svědomitá, ale zároveň se mi nelíbí, že je cílevědomá moc, v rámci zápalu je schopná jít přes mrtvoly.

Umíte si představit, že byste se přátelily?

Proč ne, jako kamarádku si ji představit umím, ale asi bych jí na spoustu věcí říkala svůj jiný názor. Kamarádky můžu mít různé, sama ale jako ona nejsem.

Musela jste kvůli roli projít speciálním proškolením? Ptám se i proto, že jsem vás při natáčení viděla nahazovat rameno a působilo to opravdu věrohodně.

Tak to mám radost, do seriálu jsem nastoupila později, takže jsem žádný zácvik neměla. Byla jsem na nervy z toho, že když vezmu do ruky jakýkoliv nástroj nebo přístroj, budu vypadat jako blázen. Ale snad na to, aby to působilo uvěřitelně, můj herecký um stačí.

Takže vám tahle profese není ani trochu blízká?

Vůbec ne. Já to velmi obdivuji, ale na to se člověk musí hodně a soustavně učit a mít obrovskou praxi, což tady není možné získat. Ale rozhodně je to pro mě zajímavé, člověk se při natáčení dozví spoustu nových věcí.

Dokázala byste v reálném životě poskytnout první pomoc?

Dokonce jsem byla na nějakém kurzu, ale člověk rychle zapomíná, a nevím, jestli bych nezačala panikařit a byla sto si vzpomenout, co vlastně dělat. Ale možná, že po tom, co mám možnost tady sledovat různé věci, bych třeba byla schopná ji poskytnout lépe.

Maskéři odvádějí v seriálu Modrý kód opravdu výbornou práci, dělají s vámi něco tyto realisticky vypadající zranění a rány?

To je vážně hnus! (smích) Člověk má dělat, že operuje a přitom je mu z toho pohledu špatně, i když ví, že to není pravé.

Stala jste se někdy pacientkou urgentu nebo nemocnice?

Ne.

Nějakou zkušenost ale s nemocemi nejspíš máte, jaký jste pacient?

Docela s oblibou piju na antibiotika alkohol. (smích) Když je beru třeba deset dní, tak nevydržím, abych se nenapila vína. Ale zas tak moc na ně nepiju! Samozřejmě, že když jde o něco vážného, tak režim dodržuji. A navíc se antibiotikům snažím spíš vyhnout.

Jako lékařku nebo sestřičku byste sama sebe neviděla, co jít ve šlépějích maminky a napsat román?

Možná by to šlo, ale psala bych to hodně dlouho, protože bych do toho potřebovala dělat i svoji práci. Moje práce je společenská na rozdíl od práce spisovatelské, která je velmi osamělá.

A režisérská profese, jakou má vaše sestra, by vás lákala?

To je obor, do kterého když se člověk nepustí, tak neví, jestli je v něm dobrý. Takže nevím. Myslím, že na divadelní režii u nějaké poloautorské věci bych si asi troufla, třeba bych to zvládla. Ale zatím nemám ty ambice.

Když mluvíme o divadle, jaké pro vás bylo uchopit tak ikonickou roli, jakou je Šíleně smutná princezna?

Já nechala celou zodpovědnost na režisérovi Šimonovi Cabanovi, hodně jsem mu věřila, od začátku jsem věděla, že je geniální a naprosto se mu odevzdala. A myslím, že to udělal moc hezky. Lidi to srovnávají, někomu se to líbí, někomu ne, ale mně ano.

Měla jste možnost mluvit o roli s Helenou Vondráčkovou, která hrála princeznu v televizní verzi pohádky?

Helena byla na premiéře a myslím, že se jí to líbilo. Na představení se byl podívat i Václav Neckář a byl dojatý. Myslím, že když člověk prožije něco tak zásadního, tak musí mít ohromnou radost, že to může zažít znovu trochu jinak. To mi přijde úžasné.

Jste přesně rok vdaná, jaký to pro vás byl rok?

Byl skvělý! Stalo se hodně moc věcí. A od té doby, co jsem se vdala, jako bych byla na růžovém obláčku, všechno do sebe zapadá a je jak má být.

Jaké pro vás je „spoluvychovávat“ děti svého partnera?

Mám teď hodně natáčení a hraní, takže se s dětmi hodně vykryji, a v něčem je to lepší. Když člověku občas nějaká situace přerůstá přes hlavu, tak je lepší třeba odejít, ale já nejsem ta povaha. Nemůžu utíkat z žádného konfliktu, mám pocit, že to vždycky potřebuji dořešit, že to nesmím vzdát, a to není vždycky dobré. Ale to se moc často nestává, oni jsou hrozně fajn. Jsou to prostě kluci, mají jinou duši, oni mají chlapskou, já holčičí.

Je to pro vás průprava na vlastní mateřství?

To asi ne, myslím, že to bude jiné, bude to moje dítě a sama budu vědět, co pro něj bude nejlepší. A někdy si asi řeknu, jak jsem mohla být tak hloupá, myslet si tohle a říkat jim tamto.

Během natáčení Modrého kódu vaše dvě kolegyně otěhotněly, sama byste se tomu také nebránila?

Asi nebránila, ale teď mám před sebou moc hezké pracovní věci, nechci, aby to vyznělo tak, že dávám přednost kariéře, ale když mám před sebou projekt, který mě zajímá, nechci si ho zablokovat mateřstvím, když vím, že s ohledem na věk ještě nemusím tlačit na pilu. Takže ano, ale uvidíme, co přijde.

Kde bychom vás mohli vidět mimo televizní obrazovku?

Hraji v Divadle Rubín ve hře Moje malá úchylka, to je pro mě super relax. V divadle Viola mě můžete vidět ve hře Století hitů, to je takový kabaret. A ve Studiu Dva hraji kromě princezny i v jiných titulech.

Váš herecký rejstřík je pestrý, přesto, je nějaká role, po které ještě toužíte?

Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale láká mě další muzikál, ideálně zase v rámci Studia Dva. Vůbec jsem netušila, že to může být tak super, hrozně mě to baví.

Moc volného času vám asi nezbývá, ale když je, jak ho ráda trávíte?

Když mám volno, jdu ráda na snídani se svým mužem. Ráda se potkám na trzích na Jiřáku s kamarády, kteří také bydlí v okolí jako my. A když je času víc, vyrazím do přírody, třeba na chatu, do lesa.

Jak by měl vypadat váš prima den?

Určitě bych se chtěla dlouho válet v posteli se svým mužem, který nebude odcházet do práce stejně jako já, budeme mít takové líné dopoledne. Pak by tam nemělo chybět slunce a teplo. A večer nějaká dobrá večeře a víno.

Poprvé se se Zojou Višněvskou setkáte na obrazovkách televize Prima v pondělí 21.8. v premiérové epizodě seriálu Modrý kód.