Show Jana Krause: herci v milostném dramatu, renomovaná spisovatelka, která nerada psala slohovky, a vášnivá slovenská muzika

Jako první přivítáme hned dva hosty, a sice úspěšné mladé herce – Mariku Šoposkou a Jiřího Mádla, které můžeme vidět již koncem října v hlavních rolích v milostném dramatu Hra, jež režíroval chilský režisér Alejandro Fernández Almendras.

„Je to docela zkušený režisér, který dokonce vyhrál cenu na filmovém festivalu v Sundance, a tohle je jeho už asi pátý film,“ říká Jiří Mádl o režisérovi, jehož k nám přivedla jeho česká partnerka.

Hrají v důvěrně známém prostředí

Námětem filmu je milostné vzplanutí mezi režisérem, kterého ztvárnil právě Jiří, a herečkou, Marika pak představuje jeho zhrzenou manželku. Děj filmu se tedy odehrává v prostředí, jež oba herci důvěrně znají. Ovšem s nastalou situací prý ani jeden z nich zkušenost nemá. Ačkoli se Jiří etabloval jako herec i jako režisér. „Já jsem nejprve točil s dětmi a ve svém druhém filmu s mladým Vietnamcem a osmdesátiletou hereckou legendou, takže já dělám všechno pro to, abych se tomu vyhnul,“ dodává se smíchem. „Je to varování, je to poučení se.“ Marika měla původně hrát roli herečky-milenky, nakonec ale víceméně spontánně dostala roli manželky. „Když jsem zjistila, jak ty scény mají vypadat a v jaké míře tam jsou, tak jsem Alejandrovi řekla, že se na to úplně necítím, a odcházela jsem z naší schůzky s tím, že to nebudu dělat,“ vzpomíná herečka. „Líbila se mi ale role manželky a říkala jsem si, kdo ji asi bude hrát. Načež za pár dnů se mi režisér ozval s tím, že se spletl a že by mě moc chtěl do role manželky.“ Jiří se svojí rolí problém neměl, navíc prý pro něj bylo velmi důležité to, že chtěl zkusit točit právě s tímto režisérem. „Asi bych do toho šel, i kdyby se mi ten scénář úplně nepozdával, protože to se moc nepoštěstí, točit tady v Česku s takovým režisérem. Ale myslím, že jsem té postavě dobře rozuměl, možná právě i díky tomu režisérskému vedení, navíc je to tak trochu i o pozici muže v dnešním moderním světě, která se hodně mění a je neukotvená,“ popisuje své pocity Jiří Mádl. O svých pocitech manžela herečky se tentokráte velmi dlouze rozpovídá také Jan Kraus, aby přiblížil Marice, která čeká své druhé dítě, jak se dost možná cítí její životní partner.

Dalším hostem bude rovněž úspěšná umělkyně, ovšem z cechu literárního. Na pódiu přivítáme spisovatelku Alenu Mornštajnovou.

„Napsala jsem čtyři knihy pro dospělé a jednu knížku pro děti,“ říká o sobě spisovatelka, kterou Jan Kraus označil za hvězdu na českém literárním nebi. „Moje první knížka se jmenovala Slepá mapa, což je knížka, na které jsem se naučila psát, a proto jsem ji psala tak dlouho, resp. deset let a pak další skoro tři roky trvalo, než vyšla,“ prozrazuje Alena.

Knihy píše opravdu dlouho

„Po dlouholetém těšení se, že napíšu knihu, jsem si sedla k počítači s naivní představou, že ten příběh, který jsem měla vymyšlený, mi bude proudit hlavou a já budu jen psát a psát. Ovšem pak to vůbec nešlo a já jsem první den napsala pouhé dvě věty, a to byl velký úspěch.“ Další knihy už prý byly rychlejší, na ty potřebovala asi tři nebo čtyři roky. „Ale někdy se mi knihy překrývají, že jednu dopisuju a při tom už si rešeršuju na další,“ říká autorka, která velice pečlivě studuje látku a dobu, ve které se její romány odehrávají. Možná i díky tomu si rozhodně nemůže stěžovat na prodejnost svých knih. „Všech mých knih se prodalo asi dvě stě tisíc, což je velmi slušné.“ Pyšná je také na to, že podle jejího románu Hana, který se odehrává ve Valašském Meziříčí, v jejím rodném městě, vznikla divadelní hra, která se hraje v Národním divadle v Brně. Přestože se na psaní chystala velice dlouho a od dětství měla blízko k literatuře, ve škole jí prý vůbec nebavilo psát slohové práce, neboť ji nebavila témata, která se v socialistickém školství nabízela. Předstupněm k vlastnímu autorskému psaní pro ni bylo také překládání z angličtiny. „Než jsem vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, studovala jsem výpočetní techniku a pak jsem také učila angličtinu, ačkoliv jsem to vůbec neměla v plánu a do školy jsem chodila dost nerada.“ A o odporu ke školním škamnám ví své i Jan Kraus. Na závěr nám Alena Mornštajnová prozradí, že již pracuje na další knize. „Nechci se k ničemu zavazovat a není kam spěchat. Ale mám nápad, mám rešerše a mám napsané dvě kapitoly. Pomalu postupuju kupředu a mám také v plánu příští rok intenzivně psát, ale nechci to uspěchat.“

První housle, a to doslova, hraje náš třetí host, Ondrej Kandráč, zakladatel a primáš úspěšné kapely Kandráčovci, která svou lidovou hudbou trhá na Slovensku rekordy.

Lehkost, se kterou nechává Ondrej ve svých rukách rozeznít housle, Jana Krause přímo dráždí, a tak i on bude chtít vyzkoušet, co dokáže. Slovenský hudebník na to jen s ironickým úšklebkem poznamenává: „Co Čech, to muzikant.“

Sláva slovenského folkloru

Ondrej je také protagonistou velmi úspěšných televizních pořadů, např. Všetko čo mám rád na televizní stanici JOJ, kde se oslavuje slovenský folklor. „Je teď opravdu takový fenomén, vracíme se ke všemu tradičnímu, nejen v hudbě, ale i v oblečení,“ vysvětluje houslista, který chtěl být podle svých slov původně klavírista. „Jsem z hudební rodiny a můj otec byl akordeonista, učitel, a maminka byla fantastická zpěvačka, dodnes s námi zpívá. A když jsem byl malý, šli mě přihlásit do lidové školy umění,“ vzpomíná. „Na cestě zpět jsme se zastavili u jednoho našeho známého, etnografa, který mým rodičům klavír vymluvil coby nepraktický těžký nástroj. Tak jsme se s pláčem vrátili a přepsali mě na housle. A tak začala moje umělecká pouť.“

Jaké úspěchy slavil ve hře na piano Jan Kraus? Kdy budou hrát Kandráčovci v Praze? To a mnohem více se dozvíte v dalším dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause již dnes večer na Primě!

Show Jana Krause také ONLINE.