Poslední rozloučení s Milanem Knížákem. Byl rebelem, ne provokatérem, řekl Klaus
Pohřeb Milana Knížáka (†86) ve Velké obřadní síni strašnického krematoria v Praze proběhl v pátek 7. srpna od 11 hodin. Zúčastnili se ho blízcí, kolegové i členové veřejnosti a nechyběla také řada významných osobností. Smuteční řeč pronesli bývalý prezident Václav Klaus a současný ministr kultury Oto Klempíř.
Vláda krátce po úmrtí Milana Knížáka v neděli 26. července rozhodla (a pozůstalá rodina souhlasila), že se pohřeb uskuteční se státními poctami. Poslední rozloučení si tak nenechala ujít celá řada známých a významných osob české politické i kulturní sféry.
Mezi smutečními hosty nechyběli dlouholetý blízký přítel Knížáka a bývalý prezident Václav Klaus, který nad rakví pronese smuteční řeč. Dalším řečníkem by měl být ministr kultury Oto Klempíř. Kromě nich do Strašnic dorazili také třeba František Stárek zvaný Čuňas, poslanec Jiří Pospíšil, bývalý šéf prezidentské kanceláře Jiří Weigl či bývalý kandidát na prezidenta Vladimír Franz.
„Patřil k lidem, kteří dokazovali, že kultura není jen ozdoba společnosti, ale i obrovská síla,“ uvedl během své řeči mimo jiné ministr Klempíř. Na závěr své řeči se Knížákovi poklonil. „Sešli jsme se na posledním rozloučením s jedním z velikánů naší země,“ začal zjevně dojatý prezident Václav Klaus svůj projev. „Milan Knížák byl do poslední chvíle mým blízkým přítelem a odvažuji se říci, že to platilo i v opačném směru,“ uvedl dále s tím, že v závěru života už kvůli vážnému zdravotnímu stavu Knížák nebyl schopen o svém životě svoboděn rozhodovat. A při posledních návštěvách měl Klausovi naznačit, že si takovou formu existence nepřeje už ani on sám.
„Milan Knížák byl rebelem už za komunismu. Komunistický režim ho proto neměl rád. Opakovaně ho trestal, a dokonce zavíral do vězení. On se však umlčet nenechal a byl slyšet i tehdy. Byl symbolem svobody a intelektuálního rebelství. A rebelem zůstal do poslední chvíle,“ uvedl dále Klaus. „V posledních dnech jsem se nemohl smířit s šířeným tvrzením, že je provokatérem. I pan ministr to zmínil. Já myslím, že o provokaci nešlo. Pouze rezolutně a bez zábran, které mnozí z nás nedokáží překonat, říkal nahlas to, co si myslí,“ neodpustil si bývalý prezident mírně nesouhlasit se svým předřečníkem.
„Zkusme jako on odmítat každou lež, každou faleš, každou přetvářku. Jsem přesvědčen, že by si od nás právě toto přál. Milane, nikdy na tebe nezapomeneme,“ uzavřel Klaus svůj smuteční projev. Poté zazněla píseň „Aby nám sny nezešedly“, což je zároveň název vzpomínkového happeningu k výročí srpnové okupace z roku 1968, za kterými stál Milan Knížák. Na závěr pak následovaly salvy čestné stráže a česká hymna.
Milan Knížák byl rodák z Plzně, po gymnáziu studoval v Praze pedagogiku a posléze AVU či Matfyz. Žádnou z vysokých škol však nedokončil. Namísto toho se začal věnovat umění, kde se velmi rychle vypracoval mezi přední tváře a byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců. I když přímo v řadách undergroundu nepůsobil, jeho tvorba na něj měla zásadní vliv a přezdívalo se mu „Král mániček“.
V roce 1968 se Knížák podíval i do USA a po návratu se začal stále více angažovat i politicky. Po revoluci v letech 1990 až 1997 působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze a posléze zde až do roku 2015 působil jako vedoucí pedagog Ateliéru intermediální tvorby. Mimoto byl roku 1999 jmenován ředitelem Národní galerie a na tomto postu působil až do roku 2011.
Čtěte také: Paličák a radikální buřič, který bude české kultuře chybět. Politici reagují na úmrtí Knížáka
Knížák během svého života za svou uměleckou činnost získal celou řadu ocenění, mimo jiné mu v roce 2010 tehdejší prezident Václav Klaus předal Medaili Za zásluhy I. stupně. Kromě přednášení na dvou univerzitách v USA koncem šedesátých let byl Knížák profesorem na uměleckých univerzitách v Rakousku, Německu či Švýcarsku.
Od roku 1975 byl ženatý s Marií Knížákovou, dříve Saudkovou, s níž vychovával její syny Samuela a Davida Saudkovy z předchozího vztahu s malířem Janem Saudkem. On sám se však žádných vlastních potomků nedočkal.