Robert Vano nastudoval všechna náboženství: Věřím všemu. Než odejdu, chci se pojistit
Fotograf Robert Vano – Inkognito S4 (34)
Fotograf Robert Vano prozradil, jak trnitá byla jeho cesta k fotografování i to, jak komplexně se připravuje na vlastní konec.
Fotograf Robert Vano se postaral o jeden z nejsilnějších momentů pořadu Inkognito, když popsal svoji cestu k řemeslu, která vedla přes emigraci, utečenecký tábor a náhradní rodinu. Emigraci dal Vano přednost před nástupem na vojnu. „Ve škole jsem měl tři pětky – z matematiky, z fyziky a z chemie. V posledním ročníku nás odvedli na vojnu. Tenkrát byl takový ruský film Sám voják v poli. Dvě hodiny stál v poli, a nic nedělal – a já na to myslel, že tam budu stát dva roky. Tak jsme šli pěšky přes Maďarsko, Jugoslávii, až k Terstu. Tam jsme přešli hranice, pěšky,“ vyprávěl fotograf v premiérovém dílu pořadu Inkognito, který můžete sledovat ve čtvrtek ve 21:35 na Primě.
„Nebyly pasy, byl jsem mladý, nemohl jsem ani do Bratislavy, protože všude stáli policajti, že jsi mladý a nejsi ve škole. To bylo horší než na Kubě. V Terstu mě vzali do utečeneckého tábora a ten byl financován z amerických peněz a platily tam americké zákony. Mně bylo jen osmnáct, tak řekli, že zůstanu tři roky v lágru, než dospěju, což bylo ještě horší než Sám voják v poli. Nakonec nás dali k adopci přes církev. Mě vzala rodina z Filadelfie, tak jsem se dostal do Ameriky,“ popsal Robert životní události, kterými prošel před necelými šedesáti lety.
Fotografování se věnuje od svých 14 let
I když fotí od svých čtrnácti let, v tehdejším Československu se fotografií živit nemohl. „Nemohl jsem být fotograf, protože řekli, že to není profese pro chlapa. Nebyly ani pasy, tak nebylo, co bych v malém městečku na jižním Slovensku fotil. Moc se ani neumíralo, abych fotil na pohřbech, protože lidi jedli jídlo ze zahrádky,“ vzpomínal hořkosladce Vano. K focení se dostal až v Americe a cesta k němu vedla přes vlasy. „Nejprve jsem dělal ve sklárně, pak jsem myl nádobí v restauraci, pak jsem šel do kadeřnictví. Tam to začalo,“ vyprávěl Robert své začátky.
„Byl tam takový mladý Angličan, který v New Yorku otevíral salon a vybral si deset mladých kluků a holek. Já jsem ani neuměl nic anglicky, uměl jsem dvě slova: Yellow a Submarine. Posílal kadeřníky k fotografům. Pak jsem dělal asistenta, kadeřníka, pak přišel krach na burze, tak jsem se musel naučit líčit,“ vypočítával Robert, jakými profesemi se živil, než se stal fotografem a v oboru získal uznání. Přestože Vano oslavil teprve 76. narozeniny, přípravu na svůj konec nepodceňuje. „Jsem věřící. Už věřím všemu, pročetl jsem Starý a Nový zákon, Korán, Krišnu, Rámu, Ramthu… Nevíš, kdo tam bude, až odejdu, tak jsem se chtěl pojistit. Už toho moc nemám,“ překvapil Vano v premiérovém díle pořadu Inkognito.
Nedávno byla hostem v pořadu Inkognito také Petra Kvitová: