Fotograf Robert Vano myslí na budoucnost. Koupil si hrobku na slavném hřbitově
Fotograf Robert Vano v 7 pádech Honzy Dědka
Slavný fotograf portrétů, módy a mužských aktů Robert Vano (75) o sobě před lety prohlásil, že je nudný, protože ho kromě focení nic nebaví. Dalo by se mu však hodně oponovat. Ve skutečnosti má velmi pestrý život a jeho cesta ke slávě byla trnitá.
Robert Vano pochází z Nových Zámků na Slovensku, kde se narodil maďarským rodičům. Za svůj dosavadní život měl možnost vytvořit nespočet portrétů slavných. Působil v New Yorku, Paříži a Miláně, kde fotografoval pro módní časopisy, jako jsou Cosmopolitan, Harpers Bazaar či Vogue.
Čtěte také: Josef Klíma se nebojí práce na vlastní kůži. Námět na reportáž už sbíral i nahý
Životní cesta tohoto usměvavého chlapíka byla místy hodně bouřlivá, což dokládá například snímek režiséra Adolfa Ziky Příběh člověka. V něm Vano přiznává, že 15 let strávil na drogách. „Dělal jsem během té doby šílené věci, o kterých jsem ani nevěděl, třeba se pokoušel oběsit,“ říká v dokumentu a zmiňuje milionové částky utracené právě za omamné látky.
První velké moudrosti do života dostal dnes uznávaný fotograf Robert Vano od své babičky, která ho vychovávala. „Babička byla za Rakouska-Uherska služkou ve Vídni. Když nás dávala do postele, místo pohádky nám povídala, jaké to bylo ve Vídni. Říkala, že když korunovali Františka Ferdinanda, i sloni měli na čele diamanty. Říkala: ‚Až vyrostete, jděte tak daleko, kam uvidíte, protože tady nikdy nebude dobře.‘ Když mi bylo osmnáct, šel jsem,“ vzpomíná, jak po maturitě v roce 1967 místo nástupu na vojnu emigroval přes Jugoslávii a Itálii do Spojených států.
„Přes dráty jsem se s kamarádem dostal do Itálie, dali nás do utečeneckého tábora, který byl financovaný z amerických peněz, a tak tam platily americké zákony. A co s námi – buď by nás dali adoptovat, nebo jsme mohli v utečeneckém táboře zůstat tři roky. Ale tři roky, když je ti osmnáct, to je hodně. Přihlásila se rodina z Filadelfie, vzali si mě,“ popisuje začátky v novém světě v rozhovoru s Honzou Dědkem v jeho talkshow.
„Paní chodila každou sobotu ke kadeřníkovi a říkala, že kadeřník je nejlepší profese. Už tenkrát věděli, že vlasy rostou i čtrnáct dní po smrti. A ženy chtějí pořád vypadat krásně. Tak jsem se přihlásil na kadeřnickou školu,“ uvádí dál o svých začátcích Robert Vano v 7 pádech Honzy Dědka, které můžete sledovat v úterý večer na Primě nebo zpětně na prima+.
Od kadeřnictví se dostal k fotografům. Nejprve asistoval těm módním, v roce 1984 se osamostatnil. „Byl jsem asistentem fotografa, který fotil módu. Nikdy se nechtěl kouknout na moje fotky. Pořád byl naštvaný. Jednou se mě ptal, proč fotím holky, a já mu neuměl říct proč. Asi pro peníze. A řekl mi, že on fotí holky, protože má rád holky, a že já bych měl fotit kluky, protože mám rád kluky,“ vypráví, jak se dostal k fotografování mužských aktů, které ho proslavily.
Čtěte také: Jana Kratochvílová mohla být slavná jako Madonna. Proč odmítla milionovou nabídku?
Ani ve svých pětasedmdesáti letech Robert Vano nepřestává myslet na budoucnost – pořídil si hrobku na důstojném místě. „Zvonil mi telefon, na druhé straně byla paní, která mi řekla, že mě viděla v nějakém pořadu, že mě má ráda a že ví, že žiju sám. A ona že žije taky sama, že má hrobku na Olšanech a že mi ji chce věnovat. Říkal jsem to kamarádce, která je na korunu, a ona říkala, abych to vzal, že to pak prodáme a postavíme barák. Tak jsem volal té paní, že tu hrobku vezmu. Paní přišla, napsali jsme to a ona říká: ‚Alespoň víte, odkud jste, kde jste a kam jdete,‘“ vysvětluje netradiční investici Vano. Hrobku ale neprodal. „Žiju sám, a když by mě našli – a to se klidně stane třeba za 14 dní – udělali by ze mě paštiku pro psy nebo nevím co. Takhle vím. Navíc bydlím na Jiřího z Poděbrad, to je kousek,“ směje se Vano.
Autor článku
Zuzana Schneidewind
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
