Příběh Ivety (43): Chtěla jsem být dokonalá, čímž jsem si zničila manželství

V dětství jsem měla vzor dokonalé hospodyně, byla to moje maminka. Jako malá jsem to ještě nedokázala dostatečně ocenit, ale vnímala jsem, že je neustále vzorně uklizeno, navařeno, napečeno, že míváme dvě teplá jídla denně. Ale i tak se moji rodiče rozvedli, otec od mámy odešel za jinou ženou. Máma ho za to nenávidí ještě dnes, jako by stále nemohla pochopit, jak je možné, že zrovna od ní, vynikající hospodyně a nesmírně pořádkumilovné ženy, utekl manžel. Zato já to z dnešního pohledu nejspíš už trochu chápu, vždyť se mi přihodilo totéž. Spolkla jsem hodně hořkou pilulku. To si člověk stále jen opakuje: Proč? Za co? Jak je možné, že vařím, peču, uklízím, okna mám nejčistší a zahrádku nejrozkvetlejší z celé vesnice a partner to vůbec neocení? A ještě si zmizí?

Starosti s domácností

S Kamilem jsme se brali před deseti lety, brzy po svatbě se narodila Anežka. Všechno vypadalo báječně. Prožívala jsem nejkrásnější roky svého života. Byla jsem nesmírně zamilovaná do manžela a radovala se z krásné zdravé holčičky. Bydleli jsme v příjemném venkovském domečku, který jsem zdědila po babičce, a díky manželovým slušným výdělkům jsme ho brzy zrekonstruovali, takže jsme se těšili i z pěkného a pohodlného bydlení. Zdánlivě nám nic nescházelo. Jediný zdroj problémů jsem byla já sama, ale tehdy jsem si to vůbec neuvědomovala. Byla jsem na mateřské dovolené, vstávala jsem v pět ráno a chodila spát před půlnocí. Přitom Anežka byla klidná holčička a spinkala moc dobře, ale já měla pocit, že kdybych si přispala, péči o domácnost bych nezvládla.

Všechno v pořádku

Chtěla jsem mít všechno v nejlepším pořádku, vytvořit útulný domov, v němž by se manžel cítil po přichodu z práce jako v ráji. Vytírat a luxovat je potřeba každý den, zvlášť když je v domě batole. O utírání prachu a mytí koupelny a toalety ani nemluvě. A když se zvenku okna domečku blýskají čistotou, člověk má pak dobrý pocit. Práce na zahradě dá zabrat, a co teprve vaření. Pro dítě dětské jídlo, pro manžela pořádné, chlapské. Následuje mytí nádobí a večerní vytírání podlah. Také jsem usilovně cvičila, abych si udržovala štíhlou postavu. Takovou únavu, kterou jsem cítila na mateřské "dovolené", jsem nikdy v životě nezažila.

Co takhle jít na večeři?

Čekala jsem, že manžel tohle všechno patřičně ocení. Roky utíkaly, dřela jsem doma i na zahradě od rána do večera, ale neměla jsem pocit, že by mě za to obdivoval. Spíš mi říkal: "Nech už toho věčného pobíhání kolem sporáku. Co kdybychom si vyšli i s Anežkou na večeři?" To mě vyděsilo: "V žádné restauraci neuvaří pro Anežku tak bezchybné dětské jídlo jako já, plné vitamínů a minerálů. Kdepak, doma se jí nejlíp, člověk ví, co do jídla dal." To vždycky říkala moje máma. Můj veškerý čas pohltila domácnost, však také byla jako z cukru. Když jsme šli na návštěvu k jiným manželským dvojicím, žádná z nich neměla doma tak vzorně uklizeno. Přesto už druhým rokem žiju sama, jen s Anežkou. Kamil se jednoho dne odstěhoval k milence, s níž už se nějakou dobu stýkal. Řekl mi, že to se mnou není žádný život. A že je mu úplně jedno, jestli je ubrus vypraný dnes nebo předevčírem.

Iveta (43), Louny

Pohled astrologie

Podobný typ chování je typický pro ženy narozené ve znamení Panny. Pro tyto typy žen je středem světa práce. Pracují důkladně a výkonně, vše chtějí mít v perfektním stavu. Panny jsou i úzkostlivě pečlivé a velkou pozornost věnují detailům. Problémem je, že se jim může stát, že svoje zorné pole zúží právě jen na oblast práce a povinností, pak nejsou schopné mluvit o ničem jiném než o práci, nezajímají se o nic jiného. V lepším případě vezmou na milost ještě zdravý životní styl.

Panny se musí naučit, že práce není středobodem světa. Neměly by si myslet, že pokud si "neodpracují" své štěstí, tak ho mít nebudou. To je jejich největší omyl. Moudrý člověk nevyčerpává své síly jen ve starostech, strastech a přílišné práci. Měl by se radovat a nechávat radovat druhé. Pak je jejich partneři neopouštějí.