Příběh Lenky: Během karantény jsem zatajila, že jsem těhotná. Pracovala jsem osm hodin po porodu
Pandemie a nucené karantény mi dovolily před mým zaměstnavatelem utajit to, že jsem těhotná. Rok a půl jsem asi jako většina lidí pracujících v kanceláři pracovala z domova. Během toho jsem stihla otěhotnět, porodit a znovu pracovat.
Když jsem nastupovala jako studentka informatiky na vysokou školu, neměla jsem tušení, že se řítím do tak těžkého byznysu. Po první práci jsem uvažovala, že raději budu dělat něco jiného. Pozice žen v IT se sice stále zlepšuje, ale pořád se setkáváte s názory jako z minulého století. Rádoby vtipné poznámky střídají povýšení vašich kolegů a vy jste stále na tom samém místě. Pracovat musíte dvakrát tak tvrdě, abyste se dostala na pozici, ke které se muži stačí jen ve správném čase nachomýtnout.
Pandemie mi pomohla těhotenství před zaměstnavatelem utajit
Plánování rodiny jsem oddalovala, jak to šlo, ale partner na mě začal tlačit. Problém je v tom, že teprve po třicítce se k vám začnou dostávat pracovní projekty, na kterých se můžete vyprofilovat a vypracovat na lepší pracovní pozici. A svoje místo ve firmě tak upevnit. Nechtělo se mi vzdát práci právě v době, kdy se mi začalo výrazně dařit. Jenže pak přišla březnová karanténa, panika a hysterie. Začali jsme s partnerem pracovat z domova a já jsem zjistila, že jsem těhotná.
Když přišlo období, kdy už se oznamuje, že jste v jiném stavu, uhodil další lockdown a na pracovní stůl mi přistál projekt, o kterém jsem vždy snila. Vzdát se ho kvůli těhotenství? Přenechat ho následně někomu, kdo slízne smetanu? To ne. Už jsem viděla případy, kdy se maminkám po mateřské podezřele ubírají projekty a najednou pro firmu přestanete existovat. Byla jsem zticha.
Během pracovních porad na Zoomu jsem vypadala, že mi karanténa dala pořádně zabrat. Nabrala jsem dvanáct kilogramů. Naštěstí mě kolegové neviděli v kanceláři. Když jsem měla kontrolu u lékaře, vždy jsem se vymluvila. Mí nadřízení jsou muži, neměla jsem pocit, že bych se mohla v práci o koho opřít. Nikomu jsem tedy nic neprozradila a další měsíce jsem pracovala z domova. Manžel to nechápal, hádali jsme se, ale nakonec se akorát ujistil, že jsem blázen a přešel to.
Osm hodin po porodu do práce
Když měl přijít den D, porod, věděla jsem, že už se nevymluvím, a tak jsem si vzala osobní volno kvůli rodinným problémům. Rodila jsem osm hodin, po boku manžela jsem přivedla na svět krásného kloučka. Byl to nejšťastnější okamžik mého života. Odpočinula jsem si a začala odpovídat na pracovní emaily se synkem přisátým k prsu.
Šestinedělí s malým bylo extrémně náročné a dušovala jsem se, že půjdu s pravdou ven. Práci jsem nestíhala, ačkoliv mi manžel velice pomáhal. Naštěstí si šéfové ničeho nevšimli. Všichni tři jsme si na sebe doma zvykli a já si našla systém, jak pracovat. Jistě, nejsem dokonalá, ale projekt jsem nedávno dotáhla úspěšně do konce a jsem na sebe pyšná. A teď pracuji na tom, abych byla ta nejlepší máma.