Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.

Příběh Miriam: Moje rodina je banda nul, to až já jsem jiná – mnohem lepší!

Říká se, že jaká matka, taková Katka, ale ne vždy tomu tak je. Mé příbuzenstvo platí za neschopné, nemakačenka, alkoholiky, zkrátka za ty, co jsou tady úplně zbytečně, prostě nicky. Jenomže já jsem taková být nechtěla a už od malička jsem na to šla úplně jinak.
Vydáno: 07.10.2018
Foto je pouze ilustrační
Foto je pouze ilustrační Autor: istock.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Nechci tady spílat životu, ani se litovat, to vůbec ne. Já jsem se totiž z rodinného prokletí bezvýznamnosti vymanila. Moje matka nikdy nebyla vzorem ctnosti, spala s každým, kdo ji pozval na pivo nebo zaplatil cigarety, měla ve městě na každém rohu milence. Není se proto čemu divit, že můj otec o mně nechtěl nikdy slyšet, byl totiž ženatý a měl dávno svoji rodinu a manželku na úrovni, o které si má matka mohla nechat jedině zdát. S mateřskou péčí si hlavu dvakrát nelámala, nechala mě na hlídání babičce a dál si zvesela chodila za zábavou jako by se nechumelilo, dokonce ani dobu šestinedělí neakceptovala a užívala si s kdekým, jak ji to babička kolikrát zpětně vyčítala.

Chci být lepší!

Když mi bylo asi osm, pamatuji si, že mě máti nechala na Štědrý den doma samotnou. Sice slíbila, že se vrátí, ale někde se ztřískala jak zákon káže a já si osmažila filé a rozbalovala si ty dárečky pod větvičkou z jehličí úplně sama. Přesně takové Vánoce si pamatuji já. Byla jsem na matku naštvaná, postupem let jsem se za ni čím dál více styděla. A ve svých deseti jsem si slíbila, že taková jako je ona nikdy nebudu, stanu se úspěšnou ženou, prostě povedu kvalitní život.

Od první třídy jsem nosila domů samé jedničky, má píle se mi vyplatila a já si na vysoké sáhla na červený diplom. Došlo na promoci a já získala magisterský titul a pár měsíců na to jsem dostala práci učitelky. Odstěhovala jsem se do Prahy a má kariéra se začala. Našla jsem si movitého partnera s vysokoškolským titulem a od své rodiny jsem se absolutně distancovala. Nejenomže se za ně stydím a pohrdám jimi, já je pochopitelně z celé duše nesnáším a nikdy tomu nebude jinak. Je to jen bezvýznamný „plebs“.

Na muže mám hodně vysoké nároky

Nikdy bych se netahala s chlapem, co nemá jak postavení, majetek, tak samozřejmě těch pár písmenek před jménem či za ním. Jsem krásná, inteligentní ženská a tak si to stejné nárokuji i od mužů. Zdá se vám to sprosté, vypočítavé a odporné? Je mi úplně fuk, co si o mně lidé myslí. Kamarádky nemám žádné, protože žen jako jsem já je opravdu pomálu. A já o žádnou chudinku se střední školou nestojím.

„Každý se může vymanit ze špatných vlivů své rodiny, když to přijme za svůj cíl. Nechoďte na mě s tím, že je to nereálné. Pokud se vám to nepodařilo, tak jste nebyli dostatečně silní a schopní a taky jste se nechali svést leností, tou nejhorší lidskou vlastností. Ať žijí ambice! Jen díky nim se mám skvěle, cestuji po světě, chodím do značkových podniků a žiji si v centru Prahy v jednom z moderních střešních bytů,“ chlubí se zcela bez okolků Miriam.

Miriam (33) z Prahy

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama