Příběh Pavlíny: Mám rakovinu a kvůli koronaviru jsme přesunuli svatbu. Teď se bojím, že se jí nedožiju
Bojím se, že se nedožiju své svatby přeložené kvůli koronaviru Zdroj: iStock
Může to vypadat jako nejhorší sen, který se kdy komu zdál. Jenže není. Je to krutá realita, je to můj život. Život matky s rakovinou a odloženou svatbou nejen kvůli hrozbě nemoci COVID-19.
Všechno začalo před dvěma lety. Zatímco jsem se starala o domácnost a tříletou dceru, přítel dojížděl do zahraničí. Nebylo to vůbec snadné období, Ela se dostávala do hyperaktivní a zvídavé fáze dětství a Robertovi se nedařilo v práci. Doma byl čím dál méně a společně strávený čas se rozhodně nedal nazvat idylickým. Přesto jsem dělala všechno pro to, abych oba dva moje nejmilovanější udělala co nejspokojenějšími. Troufám si říct, že se mi to poměrně úspěšně dařilo. Jenže pak přišel onen osudný den, kdy jsem si na prsu nahmatala bulku.
Nekompromisní verdikt: rakovina prsu
Zpočátku jsem se se snažila myslet optimisticky a sama sebe přesvědčovat, že jde jen o neškodnou tukovou žlázu. Jenže stačilo jedno vyšetření na mamografu a krevní testy, aby mě doktor vyvedl z omylu a rázně postavil nohama na zem. Máte rakovinu prsu, musíte okamžitě zahájit chemoterapii, zněl jeho verdikt. Nedokážu už si vybavit, kolik hodin jsem po této kruté diagnóze probrečela. Dodnes ale obdivuju Roberta, který okamžitě zavolal šéfovi s tím, že dává výpověď, a mezi mými i vlastními potoky slz se navíc zvládl starat o dceru, aniž by vytušila náznak jakéhokoliv problému.
Láska dcery je jedna z hlavních věcí, které mi pomohly zvítězit nad rakovinou Zdroj: iStock
Život ale běžel dál, a protože jsem chtěla zůstat jeho součástí co nejdéle to půjde, musela jsem se zmátořit a nastoupit na svou první chemoterapii. A pak další a další… cesta to byla náročná, trnitá, plná situací, kdy jsem byla skutečně na dně fyzicky i psychicky. Tento stav už nebylo možné před Elou dlouhodobě tajit, a tak jsme jí trochu ve stylu pohádek bratří Grimmů pověděli, že maminka bojuje s duchem, který postupně požírá její vlasy a vysává jí z těla živiny. Co ale zákeřné strašidlo opravdu nesnáší, je láska. Uvěřila, že každá pusa, objetí nebo hezké slovo je pro něj jako bodnutí mečem, a já dodnes nepochybuju o tom, že právě její každodenní láskyplné projevy byly vedle ozařování hlavním faktorem, který mi pomohl zákeřnou nemoc porazit.
Chemoterapie podruhé a žádost o ruku
Moje radost z vítězství bohužel neměla příliš dlouhého trvání. Rakovina se v únoru tohoto roku po několika měsících vrátila zpět. Jakmile jsem to oznámila Robertovi, okamžitě mě šokoval s žádostí o ruku. Když ti v prvním kole pomohla láska dcery, třeba ti podruhé prospěje i ta manželská, řekl tehdy napůl vážně, napůl v legraci. Neváhala jsem samozřejmě ani sekundu, a když jsem konečně dokázala popadnout dech, roztřeseným hlasem jsem odpověděla ANO. Během dalších 24 hodin jsme si stanovili místo i termín sňatku, který jsme symbolicky stanovili na půlku května. Máj, lásky čas. I tentokrát se ale osud našim plánům vysmál.
Muž mě požádal o ruku, když se dozvěděl, že mám znovu rakovinu Zdroj: iStock
Zhruba měsíc poté, co jsem zahájila další várku ozařování, mi jednoho pozdního večera volala sestra, která žije v Rakousku. Ve sluchátku se i přes mé naléhání víc než minutu neozývalo nic jiného než vzlyky, což u Lucie, za každých okolností pragmaticky a s nadhledem uvažující osoby, bylo více než špatné znamení. A taky že ano. Mezi záplavou zoufalého breku mi zvládla říct akorát to, že má nádor v prsu, musí na chemoterapie a nemá šanci dorazit na naši svatbu. S tím, že by nepřežila, kdyby zmeškala tak výjimečný den v mém životě, mě srdceryvně žádala, abychom posunuli termín na později. Ani já jsem nechtěla svatbu bez mé jediné sestry, která mi navíc měla jít za svědkyni. Potom, co jsem se dostala z obrovského náporu emocí, jsme se s Robertem dohodli, že najdeme jiný den.
O přeložení svatby definitivně rozhodl koronavirus
O tom, že nám tak jako tak nic jiného nezbyde, navíc záhy definitivně rozhodla i opatření nařízená kvůli šíření nákazy koronavirem. Nejenže by se Lucie kvůli uzavřeným hranicím nedostala z Rakouska do České republiky ani kdyby byla zdravá, ale pravděpodobnost, že už by bylo v námi stanoveném datu opět povoleno konání svateb, jsme vyhodnotili jako mizivou. Obvolali jsme proto několik míst, nad kterými jsme uvažovali. K našemu velkému zklamání ale nejbližší možný termín kvůli aktuální situaci a kapacitním důvodům vychází až na červen příštího roku. Po dlouhých diskuzích jsme ho potvrdili.
Mám ale strach. Bojím se, že to bude příliš pozdě. Bojím se, že chemoterapie tentokrát už nezaberou. Bojím se, že se nakazím koronavirem a moje rakovinou oslabené tělo to nezvládne. Bojím se, že umřu dřív, než se postavím před oltář. Bojím se, že se mého svatebního dne nedožije ani moje milovaná sestřička. Ale snažím se. Snažím se všechny pochmurné myšlenky vytěsnit, být v psychické pohodě a soustředit se jen na dobrý konec. Snažím se věnovat veškerý svůj čas dceři, které teď doma v karanténě s Robertem střídavě vymýšlíme výuku i zábavu. Snažím se věřit tomu, že všichni tři společně toho ošklivého ducha opět dokážeme zničit. Podruhé a navždy.
Pavlína
Autor článku
Kristýna Šťastná
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
