Seriál Místo činu bude řešit problematiku přistěhovalců. Rozumíte jí?
Třaskavý problém nakousne německá kriminálka Místo činu: Vypálené rány. Komisařka Inge Landström totiž šetří zločin spáchaný na příslušnících turecké komunity v Německu. Místo činu otevírá současné společenské problémy ve čtvrtek ve 20.15 na Prima love.
Místo činu pokračuje ve své tradici zmiňování aktuálních problematických témat, kterými žije současné Německo. Napětí spojené s tureckou komunitou patří k těm nejpalčivějším. A trvá po desetiletí.
Pracanty je třeba
2,5 milionu - to je počet Turků nebo lidí tureckého původu, kteří v současnosti v Německu žijí, mnohdy už v druhé nebo třetí generaci. Jejich nábor do Německa probíhal hlavně v 60. letech, kdy bylo třeba lidí pro rozvíjející se průmyslová centra v Porúří. V důsledku postavení berlínské zdi totiž padla stopka příchodu pracovních sil z východního Německa.
Není cesty zpátky
Turci byli najímáni na nekvalifikované práce a málokdo z tvůrců této praxe zřejmě předpokládal, že se zpátky do Turecka nevrátí. Neprobíhala tak žádná integrační opatření, mnozí „gastarbaiteři“ se nenaučili ani dobře německy. Jenže pak přišla krize v 70. letech a Německo ztrácelo o další pracovníky zájem.
Začarovaný kruh
Za nájemnými dělníky se do Německa přistěhovaly i jejich manželky. Založili rodiny, vychovávali děti - a zvláště v rodinách nekvalifikovaných pracovníků, kteří po zániku pozic, za kterými původně přišli, se začaly objevovat finanční a sociální problémy. Ty se často přenášely i na jejich děti, které měly potíže v německém vzdělávacím systému. Vystudovala jich pouze malá část. V mnoha německých městech vznikly komunity na hranici sociálního vyloučení.
Foto: thinkstock.com
Příliš pozdní povšimnutí
Německá politika a sociální péče se tímto problémem začala zabývat dost pozdě. Podle průzkumu ministerstva školství z roku 2011 tak je počet Turků, kteří nedospěli k maturitě nebo aspoň závěrečnému vysvědčení, víc jak 50 %. Ač samozřejmě určité procento působí jako v podnikání či v umělecké sféře, je případ turecké menšiny stále problematický a vzbuzuje u našich sousedů značné emoce.
Ani doma ani cizí
Jako rozporuplné bývá hodnoceno i určení identity samotných Turků a potomků rodin tureckého původu. Krom toho, že si mnozí ponechali turecké občanství, se často necítí jako „Němci“, zároveň však žijí daleko a dlouho od svého původního domova. Médii občas také proběhnou střety, kdy si dcery zvolí západní životní způsob a rodiny se s tím složitě srovnávají (největší pozornost samozřejmě vzbuzují takzvaná „krvavá řešení“ a „vraždy ze cti“). Vztahu mezi majoritní společností a minoritou příliš nepomohly ani události 11. září 2001.
Odraz v kultuře
I tak se však německá menšina stala výraznou součástí Německa a reflektují to umělci a filmaři. Před pár lety vzbudil velkou pozornost diváků i kritiky snímek Proti zdi o trpkém milostném vztahu dvou potomků tureckých rodin režírovaný Fatihem Akimem. Sám má zkušenost syna přistěhovalců. Podobné témata řeší i jeden z dílů Wolfova revíru.
A též Místo činu ho nenechalo bez povšimnutí. Sledujte ve čtvrtek ve 21.15 na Prima love.
Šárka Novotná