31. března 2016 04:20
Lucie PrůchováApríl je tady! Potrpíte si na aprílové žertíky?
Kdo by nechtěl mít malou zahrádku?
Naše země, proslulá obyvateli se smyslem pro humor, žertíky a vtípky, si svůj apríl neboli první duben vysloveně hýčká. Prý není vyloučeno, že pochází až z Íránu – a u nás byl přijat s odpovídající radostí.
Proč také ne, když spadá do období, kdy zima už definitivně předává vládu jaru, a tak mají lidé k veselosti zvlášť pádný důvod. Někdy se slaví apríl i posledního, tedy 30. dubna, ale to už je daleko méně rozšířené. Zato právě prvního dubna se ukazuje, že i dospělí lidé mohou být hraví jako malé děti. Veselý svátek tady rychle zdomácněl. První zmínka o něm pochází z roku 1690, zápis pořídil pán jménem Bartoloměj Chrystellius, původem z Prahy. Zřejmě veselá kopa.
Utíkej pro komáří sádlo
Na konci osmnáctého století se vyskytují zprávy o úsměvném svátku již častěji. V těchto dobách bývalo zvykem poslat nebohou oběť aprílového žertíku pro nějaký neexistující předmět. A tak naivní nešťastníci horečně sháněli kuriózní věci, například komáří sádlo, zaječí peří, hodinářskou motyku anebo obecní nůžky. Kdo takzvaně naletěl a uháněl k sousedovi vypůjčit si například ohýbák zatáček, mohl se spolehnout, že se tím bude celá vesnice bavit ještě několik měsíců. A jak je to ve vaší rodině? Slavíte jarní svátek žertíků, nebo ho považujete za dětinský až naivní? To by byla škoda. Záchvat srdečného smíchu prý prodlouží člověku život až o tři vteřiny!
Tam, kde rostou špagety
Tuzemská média se k naší škodě většinou drží během apríla při zdi, buďto jej zcela ignorují, anebo, v lepším případě, přijdou s bezzubým vtípkem. Příkladem by jim mohl být vydařený pořad televize BBC z roku 1957, kdy se šokovaní diváci dověděli, že švýcarští farmáři svedli tuhý boj s nosatcem špagetovým, známým škůdcem, a díky tomu letos úroda špaget předčila očekávání. Následovaly záběry šťastných zemědělců, sklízejících ze stromů velké množství špaget. Lidé pak do televize horečně telefonovali s tím, že by si také rádi na zahrádce vypěstovali zmíněné těstoviny. Na začátku šedesátých let zase vystoupil na apríla ve švédské televizi, která tehdy vysílala černobíle, její technický ředitel. Upozornil diváckou obec, že se objevila nová technologie, díky níž lze z černobílého vysílání udělat barevné. Stačí přes obrazovku přetáhnout barevnou punčochu.
Je tu pan Jiskra
Kdo nechce jen pasivně čekat na aprílový humor v médiích, zapojí svůj smysl pro legraci a vymyslí si vlastní aprílový žertík. Například moje maminka, po zbytek roku přísná a spisovně hovořící paní učitelka, vždy na apríla ožila. Potrpěla si na něho jako málokdo. Vždy ráno 1. dubna vstala v pět hodin ráno, vyšla ven z bytu, zazvonila, vrátila se k probuzenému a otupěle zírajícímu tatínkovi a řekla mu: "Zdeňku. Je tu pan Jiskra, chce s tebou mluvit." Otec šeptem nadával, hledal župan a bačkory a mumlal si: "Co chce Jiskra takhle brzo, proboha?" Tápal pak až k pootevřeným dveřím, vyhlédl ven na studenou chodbu, a než stačil projevit údiv, maminka zvolala: "Apríl!" A pak měla po celý den zářivou náladu. Žertík uskutečnila pokaždé, protože táta během roku zapomněl, že má být v osudný dubnový den ostražitý.
-em-
Autor článku
Lucie Průchová
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
