Milan Hein vzpomíná na osm dekád života: Ano, jsem bejk, Arnošte, vzkazuje Lustigovi
Jiřímu Bartoškovi na vojně svěřil tajemství, u moderátorských začátků Marka Ebena byl tak trochu náhodou a životního partnera poznal díky e-mailu, v němž ho původně žádal o radu. Čerstvý držitel Ceny Thálie Milan Hein s námi prošel osm dekád svého života. Některé z jeho příběhů by jistě obstály i na divadelním jevišti. Pusťte si celý rozhovor na videu v úvodu.
Do Café Hein v centru Prahy, kde máme sraz, vchází svižným krokem elegantní muž. Obsluha ho vítá s přirozeným úsměvem, bez náznaku servility, přestože právě dorazil šéf. Milan Hein letos oslavil osmdesátiny a čerstvě k nim přidal další významný životní milník. Na jevišti Národního divadla převzal Cenu Thálie za šíření divadelního umění. A není to zdvořilostní fráze, při elánu a optimismu, které z něj vyzařují, by mu jeho věk hádal málokdo.
Oficiálně je už jen „emeritním principálem“ Divadla Ungelt, jak opakovaně při rozhovoru pro CNN Prima News zdůraznil. Provozní vedení předal svému životnímu partnerovi Martinu Šimkovi, umělecké šéfovi Pavlu Ondruchovi a tvrdí, že se vzdal i posledního slova. Když ale poslouchám, s jakým zaujetím mluví o divadle, hercích, dalších premiérách nebo kavárně, která je jeho nejnovějším podnikatelským „miminem“, není úplně snadné uvěřit, že by skutečně stál stranou.
Ostatně ani v kavárně neponechá nic náhodě. Každý den se zajímá, kolik přišlo hostů a o co měli zájem. Když po našem rozhovoru dostane chuť na sladkou tečku, objedná si zmrzlinový pohár s čerstvými jahodami a šlehačkou. Ani ten není obyčejnou položkou jídelního lístku. Cukrář Josef dezert vytvořil přímo podle principálových preferencí.
Osmdesát let v osmi vzpomínkách
Pokusit se vtěsnat osm dekád života tohoto činorodého muže do jednoho rozhovoru byl asi můj trochu zběsilý nápad. Pomáháme si proto fotografiemi. Ta první je rodinná a vrací jubilanta do doby dávno před jeho narozením.
„To je krásný pohodový rodinný portrét lidí, které jsem v podstatě s výjimkou mého táty nepoznal,“ představuje postupně lidi na černobílé fotografii. Důvod je tragický. Jeho židovští příbuzní z otcovy strany zahynuli během holokaustu, jediným přeživším zůstal jen otec Walter.
Hein o rodinné historii nemluví s patosem. Překvapivě v ní nachází spíš sílu než trauma. „Mně je těch osmdesát, vím, že jsem v cílové rovince, ale ten štafetový kolík držím v ruce i za ně. Jim nebylo dopřáno, aby si odžili své životy, a tak já jsem tu poslední Hein, a tak to vnímám: jsem tu za ně“, říká dál v rozhovoru pro CNN Prima News.
I proto nakonec svolil, aby nová kavárna nesla jeho příjmení. Původně se tomu prý bránil. Přesvědčila ho až sestra Marta Skarlandtová, někdejší televizní hlasatelka, připomínkou, že Heinové z jejich rodiny skončili v Osvětimi. „Ta kavárna je tu pro ně a za ně,“ doplňuje k podniku, díky němuž jejich jméno teď žije pár kroků od Staroměstského náměstí dál.
Vojna s Bartoškou a rande s Veškrnovou
Pak přeskočíme o několik desetiletí a vážnější téma střídají historky, v jejichž vyprávění Milan Hein exceluje.
Na vojně byl jeho nejlepším kamarádem Jiří Bartoška, jak vzpomíná. Právě jemu se tehdy svěřil, že se mu líbí i kluci. Bartoška jeho tajemství v kasárnách nikdy neprozradil. Oficiálně Hein dál chodil s dívkami, jednou z nich byla Eva Veškrnová.
Mohlo by vás také zajímat: Na hradní období vzpomínám nerada, říká Havlová. Popsala jeden z nejhorších okamžiků
Když za ní ve vojenském munduru vyrážel z brněnských kasáren, před protějším panelákem potkával její o sedm let mladší sestru Dášu. Budoucí první dámě bylo tehdy třináct a podle Heinovy vzpomínky na něj tehdy z klepadla na koberce pokřikovala „Pane vojáku, vy máte rande s naší Evou, já to vím.“
„Já jsem říkal: ‚Mám, holčičko, ale dej bacha, ať nespadneš,‘“ popisuje další úsměvnou historku ze života.
Po vojně studoval žurnalistiku, při níž zjistil, že už o divadle nechce psát, ale že ho „chce dělat“. Prošel divadly v Českém Těšíně, Mostě, v Příbrami a Kladně a právě na Kladně pochopil, že ho víc než velké jeviště přitahuje komorní prostor, kde má herec diváka metr či dva od sebe.
U zrodu moderátora Ebena i talkshow Pawlowské
V divadle na Kladně například pořádal besedy se staršími herci. Když jednou onemocněl a vyprodaný večer nešlo zrušit, navrhl, aby ho zastoupil mladý kolega z herecké šatny. Jmenoval se Marek Eben.
„To je chytrý, zvídavý kluk, nechte ho to konferovat,“ líčí Hein své tehdejší doporučení. Eben večer zvládl a podle Heina se právě tehdy zrodil moderátor, kterého dnes označuje za nejlepšího žijícího v Česku.
Podobný „čich“ měl i na Halinu Pawlowskou. Zahlédl ji v televizi a zavolal jí s nabídkou, aby vystoupila na jevišti. Ona údajně namítala, že patří „jenom a výlučně za psací stůl“. Hein ji přesvědčil. Když pak před prvním vystoupením podle jeho vyprávění podlehla takové trémě, že se zavřela na toaletě, musel ji odtud dostávat před vyprodané hlediště. Tak se zrodila Pawlowské první talk show.
Rada Miloše Kopeckého
Pro Heinův profesní život byl ale zásadní především Miloš Kopecký. Seznámili se při natáčení rozhlasové hry a slavný herec mu tehdy řekl větu, která ho nejprve šokovala. „Milane, já vám fandím, ale měl byste se smířit s tím, že Žid a homosexuál v reálném socialismu neprorazí,“ popisuje doslova osudovou chvíli.
Později se spřátelili a právě Kopecký Heina podporoval ve snu o vlastním divadle. Současně mu dal možná nejtvrdší profesní radu. „Milane, nejste ani Bartoška, ani Hanzlík, ani Preiss, neptejme se, proč, tak to je. To by byla největší chyba, kdybyste teď začal dokazovat světu, že jste velký herec. Vy se musíte zcela oddat a soustředit se na to hlavní. Vybudujte výjimečné divadlo, budete výjimečný principál, mám na to čuch, věřte mi. Přestaňte hrát,“ vypráví Milan Hein. Doporučení respektovaného kolegy uposlechl.
Vyzkoušejte se! KVÍZ: Jak znáte role Miloše Kopeckého či jeho soukromí?
V roce 1995 otevřel Divadlo Ungelt a na dlouhé roky se herectví vzdal. Z někdejšího vlhkého sklepa postupně vytvořil respektovanou komorní scénu, na níž dodnes účinkuje česká herecká špička. Alena Vránová, Marta Kubišová, Vilma Cibulková nebo Richard Krajčo získali za své role v Ungeltu Ceny Thálie.
Hein později přidal Letní scénu na Hradčanech a po šestnácti letech se vrátil i na jeviště, kde ho můžeme vídat dodnes.
Před každým představením má prý trému. „Mě pořád motivuje to, že se musím zmobilizovat. Pořád mě motivuje to jeviště,“ uvádí dál v našem rozhovoru. Na každé představení se podle svých slov musí připravit psychicky i fyzicky.
Do penze se tedy evidentně nechystá. Plave, chodí do sauny i na masáže a v kondici ho prý drží také mladí lidé, jimiž se v Ungeltu obklopuje. „Mladá mysl je neokoralá, takže já nemůžu vnitřně zestárnout, když mám tyhle opojné mlaďochy kolem,“ vysvětluje s úsměvem.
Chlapec přijel. A zůstal
O Ungeltu dokáže Hein mluvit hodiny. Sám ale během našeho rozhovoru připomíná, že jeho život není jen divadlo. Když přijde řeč na soukromí, velmi rychle se dostáváme k Martinovi Šimkovi.
Poznali se až v době, kdy měl Hein za sebou šest desetiletí života. Martin ho viděl v televizní 13. komnatě a napsal mu. Nebyl to seznamovací dopis. Tehdy žil ve spokojeném manželství, měl dvě malé dcery a Heinovi se svěřil, že má pocit, že mu chybí mužská energie, a ptal se ho, jak s tím naložit. Milan Hein mu tenkrát doporučil vyhledat odbornou pomoc. „Když máte manželku a je to vaše blízká duše, tak si zajeďte z té vaší vesnice, kde žijete, do Brna, to je nejblíž, do psychologické a sexuologické poradny, tam vám poradí,“ odepsal mu prý. Postupně si však vyměnili desítky velmi otevřených e-mailů, až došlo na osobní pozvání do Prahy. „A chlapec přijel a zůstal. Jsme spolu osmnáct let.“ Čím dobyl jeho srdce?
„Protože to bylo odzbrojující. Ta upřímnost a bezelstnost toho čistého venkovského kluka,“ odpovídá bez dlouhého přemýšlení Hein. Když se poprvé setkali, prý pochopil, že „není nač čekat“. Martin se postupem času stal nejen jeho životním, ale i profesním partnerem. Dnes je jednatelem, provozním ředitelem a podle Heina také budoucím majitelem Ungeltu. Před deseti lety spolu na Letní scéně uzavřeli registrované partnerství.
I mezi bejky jsou homosexuálové
Hein přitom otevřeně vzpomíná i na dobu, kdy svou orientaci skrýval. Léta byl formálně ženatý a seznamování mužů v tehdejším Československu popisuje jako svět letmých pohledů a opatrných signálů. Existoval sice T-klub, podle jeho vzpomínek však přímo na vrátnici seděli policisté a příchozí evidovali. „To bylo pro mě naprosto nepřijatelné, abych tam vstoupil a byl na nějakém seznamu.“
Ani v tehdejší době ale nepotkával jen nepochopení. S humorem vzpomíná na svého přítele Arnošta Lustiga, který svým mužským kamarádům říkával „bejku“. Když se nad tím Hein jednou pousmál, Lustig měl jasno.
„Co se směješ? I mezi bejky jsou homosexuálové, to je příroda, chlapče. Pro mě jsi bejk.“ A Hein dnes historku uzavírá stejně stručně: „Ano, Arnošte, jsem bejk.“
Možná právě zkušenost s dobou, kdy musel část svého soukromí skrývat, dává větší váhu jeho dnešnímu poslednímu velkému osobnímu přání.
„No tak to je moje poslední velké osobní životní přání, abych se dočkal manželství pro všechny. Já bych se rád stal rovnoprávným občanem,“ říká. „Vybudoval jsem výjimečné divadlo, to je moje zásluha, ale rozhodně si nepřipadám výjimečný kvůli své sexuální orientaci, tu jsem si nezvolil, aby kvůli mně museli v parlamentu vymýšlet zvláštní zákony.“
Když se na život Milana Heina podíváme v kostce, vybudoval divadlo, kolem něhož shromáždil českou hereckou špičku. Přidal Letní scénu, otevřel kavárnu, stále stojí na jevišti a energii rozdává způsobem, který s představou usedlého penzisty nemá mnoho společného. Lásku svého života potkal až po šedesátce a z jeho slov je cítit, že tahle kapitola jeho života rozhodně není bilancí něčeho, co skončilo. Při loučení si proto dáváme trochu troufalý závazek: za dvacet let znovu v Ungeltu. Milanu Heinovi bude sto deset. A třeba už bude se svým Martinem i ženáčem.
Autor článku
Zuzana Schneidewind
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
