Dagmar Lieblová přežila Osvětim díky chybě. Před holocaustem varovala až do smrti
Rodačka z Kutné Hory Dagmar Lieblová se v pouhých 14 letech dostala i s rodinou do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Nakonec jako jediná přežila – zřejmě jen díky úřední chybě ve svých dokumentech. Po sametové revoluci spoluzaložila Terezínskou iniciativu, jež sdružuje přeživší holocaustu a snaží se zamezit opakování podobných hrůz.
Fakt, že Dagmar, narozená roku 1929 s příjmením Fantlová, pocházela z židovské rodiny, jí od deseti let plně diktoval život. Nacistickou okupaci sice tehdy desetiletá dívenka plně nechápala, nařízením, díky nimž ji mimo jiné vyhodili ze školy, ale rozuměla velmi dobře. V roce 1942 přišel rozkaz, aby se rodina sbalila a dostavila na městské nádraží, odkud je čekal transport do ghetta v Terezíně.
Zpětně Lieblová na pobyt v dívčím domově v Terezíně, kde zůstala do prosince 1943, v rozhovoru pro projekt Paměť národa vzpomínala jako na nejhezčí etapu utrpení, jež během druhé světové války zažila. Stejně jako mnozí další sice věděla, že z Česka míří kamsi na východ, o vyhlazovacích táborech ale rodina neměla ani ponětí. Když se po hrozivé cestě dobytčími vagony dozvěděli pravdu o novém domově, pomalu se smiřovali s blížící se smrtí. „Přemýšlela jsem o tom, že už nikdy nic jiného neuvidím. Neuvidím strom nebo louku, nepojedu vlakem…“ svěřila se Dagmar.
Osvětim přežila jako jediná z rodiny díky omylu
Aniž by to tehdy čtrnáctiletá dívka tušila, dostalo se jí hned dvojnásobného štěstí v neštěstí. Nejenže jejich transport po šesti měsících nezamířil celý do plynu, jak bylo v té době v Osvětimi zvykem, ale když bylo rozhodnuto, že práceschopní Židé poputují do Německa na nucené práce, prošla Dagmar věkovou hranicí zcela náhodou. Zatímco nikdo jiný z její rodiny kritéria nesplnil, jí někdo do papírů omylem napsal rok narození 1925 a přidal jí tak čtyři roky.
Čtěte také: Muž se nechal dobrovolně zavřít do Osvětimi. Neuvěřitelný příběh prý poškozuje historii holokaustu
Díky tomu se dostala do vlaku odjíždějícího z Osvětimi, který ji s dalšími mladými ženami dopravil do Hamburku, kde musely mimo jiné pracovat na odklízení sutin po spojeneckém bombardování. Velmi těžká práce a jedno jídlo denně však ve svých vzpomínkách stále považovala za lepší alternativu než Osvětim, kde se její příbuzní již konce války nedočkali.
Z válečného utrpení se zotavovala tři roky
Jaro roku 1945 a blížící se spojenecká vojska ji nakonec dovedly tam, kde v úplném závěru války skončila velká část přeživších vězňů z různých táborů – do přeplněného Bergen-Belsenu, zamořeného smrtícím skvrnitým tyfem. Zde již přeživším včetně Dagmar nezbývalo nic jiného než v otřesných podmínkách, bez jídla a vody a uprostřed stále větších hromad mrtvol čekat na zázrak.
Čtěte také o jedné z Hitlerových vražedkyň: Herta Bothe používala dřevěnou tyč, říkalo se jí Sadistka ze Stutthofu
Ten nakonec přišel v polovině dubna roku 1945, kdy koncentrační tábor osvobodila britská armáda. Jelikož byla Dagmar stejně jako ostatní v mimořádně špatném zdravotním stavu, několik měsíců se z pobytů v koncentračních táborech zotavovala. Zpět domů do Kutné Hory se dostala až v červenci téhož roku. Doma na ni čekali jen rodinní známí a jedna služebná nežidovského původu, kteří se jí ujali.
Místo snahy vrátit se zpět do normálního života však přišla další rána – Dagmar si z Německa zřejmě přivezla skvrnitý tyfus, jehož úplné vyléčení trvalo další více než dva roky. Až poté si tehdy dvacetiletá dívka mohla dodělat maturitu. Své následné studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zakončila až titulem Ph.D., přičemž se až do důchodu věnovala překladům a tlumočení. Deset let po konci války se vdala a s manželem vychovali celkem tři potomky.
Čtěte také: Utekl ze tří koncentračních táborů a stal se vědeckou kapacitou. Felix Kolmer dnes slaví 100. narozeniny
Po sametové revoluci na její popud vznikla Terezínská iniciativa, instituce, která si dala za cíl sdružovat další přeživší holocaustu a starat se o zachování památky jejich i jejich zesnulých blízkých. Dagmar Lieblová v rámci této činnosti absolvovala nespočet besed v Česku i zahraničí ve snaze předat mladým generacím svědectví o hrůzách, které prožila, a vštípit jim kapku tolerance i zdravého rozumu v boji proti rasismu či antisemitismu. V roce 2011 ji prezident Václav Klaus vyznamenal Řádem T. G. Masaryka. Zemřela v roce 2018 ve věku požehnaných 88 let.
Autor článku
Tomáš Durčák
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
