Maminko, zastřelí mě, napsala láska Gabčíka. S dalšími 261 ji popravili v Mauthausenu
Sobota 24. října 1942 byla pro všechny české vlastence a vlastenkyně mimořádně smutným dnem. Po červnovém atentátu na Reinharda Heydricha totiž nacisté právě v tento den v koncentračním táboře Mauthausem zavraždili všechny Čechy a Češky, kteří podle nich atentátníkům jakkoli pomáhali. Byla mezi nimi i celá řada statečných žen, na jejichž činy bychom neměli zapomínat.
Vdova s malou dcerkou se ochotně zapojila do odboje
Citace z titulku patří první z nich, Anně Malinové, k níž osud nebyl přívětivý, což jí ale nezabránilo stát se hrdinkou odboje. Anna se vdala ještě před válkou a v roce 1939 se jí narodila dcera Alenka. Bohužel ve stejném roce při mobilizaci zemřel její manžel Antonín. Na výchovu dcerky tak zůstala sama, avšak mohla se opřít o svou rodinu, zejména maminku Josefu.
Na začátku roku 1942 Anna v tramvaji potkala sympatického mladíka, s kterým se dala do řeči a posléze začala randit. Mladík u ní nějaký čas dokonce bydlel a často se spolu procházeli po Praze v doprovodu jeho kamaráda a jeho přítelkyně. Anna už v tu dobu věděla, že její milý je Jozef Gabčík, parašutista vysazený do Protektorátu s úkolem odstranit Heydricha.
Rekonstrukce atentátu na Reinharda Heydricha:
Do příprav atentátu se ochotně zapojila a pomáhala svému milému i jeho kolegovi sbírat informace a zprávy o Heydrichovi. Zároveň se s ním procházela místy, kde parašutisté plánovali atentát provést. Dámský doprovod od obou vojáků odpoutával pozornost a činil je méně nápadnými.
S Gabčíkem nešlo pouze o fingovaný vztah
Jak uvádí Paměť Národa, po úspěšném atentátu a smrti Heydricha překvapilo i samotné nacistické vyšetřovatele, jak silné citové poutu mezi Malinovou a Gabčíkem vzniklo. Vyšetřovatel Heinz Pannwitz ve své závěrečné zprávě o atentátu na Heydricha, kterou vypracoval pro Adolfa Hitlera, uvedl, že mezi oběma vznikl „velmi rychle intimní vztah, který vedl k tomu, že Gabčík u ní delší čas bydlel a alespoň některé dny a noci v týdnu se u ní zdržoval.“
Jozef Gabčík rovněž do krypty, kde svedl s ostatními parašutisty poslední zoufalý boj o život, dorazil 1. června 1942 jako úplně poslední právě kvůli Anně. Nedokázal se s ní rozloučit. Nakonec jí ale neřekl, kam jde, jen slíbil, že se vrátí, což už se ale nestalo. Místo toho u ní na konci června na dveře zabušili členové gestapa.
Dcera 50 let nevěděla, co se s maminkou stalo
Následovaly výslechy, vězení a převoz do Terezína a následně do Mauthausenu, kam před 24. říjnem nacisté odvezli všechny zatčené ve spojitosti s atentátem na Heydricha.
19. září poslala Anna ještě z Terezína domů svůj poslední vzkaz. Napsala v něm: „Moji nejdražší, zasílám Vám srdečné pozdravy. Maminko, zastřelí mě. Prosím o teplé prádlo, šaty, boty, punčochy, mýdlo, kartáček na zuby, zubní pastu, utěrku, ručník, vaselinu a papír. Daří se mi dobře. Zašlete mně Alenky fotografii. Vzpomínám stále na vás všechny. A děkuji všem. Srdečně líbá Anna Malinová“
Poslední vzkaz Anny Malinové, který rodině zaslala zhruba měsíc před smrtí z Terezína. Zdroj: Paměť národa
Poslední vzkaz Anny Malinové, který rodině zaslala zhruba měsíc před smrtí z Terezína. Zdroj: Paměť národa
Dceru Malinové Alenku mezitím gestapo zatklo také, přijelo si pro ni k babičce do Nalžovských Hor. O tom, co je s maminkou a zda je naživu, se Alenka nic nedozvěděla dalších více než 50 let. Až po sametové revoluci zjistila, jaký byl její osud, z přepisů výslechů pomocníků parašutistů. „Já ji obdivuji. Nemůžu jí nic vyčítat. Muselo jí být hrozně, když věděla, že má doma tříleté dítě,“ řekla dcera Alena, již vdaná jako Voštová, pro Paměť Národa.
Život Anny Malinové skončil 24. října 1942 ve věku pouhých 28 let v koncentračním táboře Mauthausen. Sem nacisté celkem 262 českých vlastenců odvezli pod lživým vysvětlením, že je čeká lékařská procedura. Místo toho na místě postupně každého střelili do týlu. Více než polovinu statečných odbojářů, kteří se podíleli na smrti Heydricha, přitom tvořily ženy, které šly na popravu jako první.
Mezi popravenými byla i teprve čtrnáctiletá Jindřiška Nováková, Marie Kovárníková nebo rodina statečné Marie Moravcové. Existovaly však i aktivní odbojářky, o nichž se gestapo nikdy nedozvědělo a válku přežily. Patřila k nim například Hana Krupková.