V cestování jsou již sehrané duo. Populární herec své dceři věnuje veškerý svůj volný čas. Když zrovna nenatáčí nebo nehraje v divadle, odjíždějí sami dva nebo s partou tatínků v zimě na lyže, v létě na kolo nebo k vodě pod stan.
Klaudinka od dvou let začala lyžovat, pak zkoušela kolo nejprve s odrážedlem, později jsme přidělali jen šlapky. Na kolech jezdíme pravidelně od března, každý víkend. Od dvou a půl let hraje tenis, jezdí na koni a závodně plave. Na sportovní výlety vyjíždím především já s dcerou, občas vyrážíme na naše spanilé jízdy i s Honzou Čenským. Co se týká zimy, oblíbili jsme si rakouský Nassfeld, který je 630 km od Prahy. Ubytování máme 50 metrů od sjezdovky ve srubu v 1900 metrech nad mořem. Kousek od sjezdovky je navíc chata „u Slováka“, kde se můžete krásně domluvit a kde hlavně prodávají české i slovenské speciality. Můžete si vybrat rakouskou nebo italskou stranu na jeden skipass, pro děti zatím nejvíc, co jsem zažil.
Jezdí, ale je to tak velké, že jste tam v odpoledních hodinách prakticky sami. Myslím, že se do Nassfeldu rozhodně vyplatí jet na prodloužený víkend, z Prahy jste tam autem za 6 hodin. A úroveň lyžování se s českými sjezdovkami nedá absolutně srovnat, takže tatínkům vřele doporučuji.
Foto: vyletyzlate.cz
Ano, začínáme v březnu především v okolí Prahy 5, protože bydlíme na Slivenci. Okolí Vltavy máme proježděné, hlavně směrem ke Štěchovicím, do Řevnic, Dobřichovic. Každý rok vyrážíme na Křivoklát a Karlštejn, kde máme známého kastelána. Patří to již k naší tradici, na Karlštejně vždy koupíme hrníček jako vzpomínku na výlet, doma už máme čtyři.
Velice dobře, jak jsem již zmiňoval na začátku, je to velká sportovkyně a má hodně aktivit a navíc cestou míváme dostatek pauz na odpočívání.
Jednu si vybavuji. Jezdíme do Dobřichovic ze Slivence, je to asi 25 km, a cestou máme zastávky celkem u pěti odpočívadel. No a právě jednou jsme jeli naši oblíbenou trasu a u Prokopského údolí se tyčí takový dlouhý táhlý kopec nahoru na Slivenec. Dcera věděla, že dole u zastávky před tím kopcem se dá nastoupit na tramvaj a cestu si zjednodušit bez zdlouhavého šlapání. Během přestávek jsem si všimnul, že se mi nějak těžce šlape a zadní kolo začíná nějak zvláštně drhnout. Po čase mi na kole už skoro vůbec nešlo jet. A tak jsem přiznal, ač nerad, že nakonec budeme muset využít tramvaj. Dcera se začala smát. Přišlo mi to celé nějaké podezřelé. Nakonec jsem se dopátral, že mi během těch našich odpočívacích pauz v nestřežené době pomalu upouštěla zadní kolo. Snažila se mě nejdřív přesvědčit, že jsem asi najel na hřebík, ale protože je pravdomluvná po mně, tak se přiznala. Takže vyhrála a opravdu jsme nakonec jeli tramvají. Jak já říkám – každá pauza pro něco dobrá.
Tam, kde je voda, je ve svém živlu, ať je to bazén se slanou vodou na naší zahradě, bazén v hotelu nebo když jedeme do barrandovského aquaparku. Co ji v posledních letech baví hodně, a mě taky, je stanování. Sušenky na chroupanou, dobrá nálada a takové ty vlhčené ubrousky jsou pro naše stanování základ. Velice rádi stanujeme v okolí Prahy, kousek od domova. Pravidelně navštěvujeme kemp Velek u Loděnice v okrese Beroun, kde mají velký bazén s přírodní vodou a pískovým filtrem. Takže Klaudinka se může cachtat celý den v krásné čisté vodě.
Přesně tak, já zatloukám kolíky, máme spacáky, polštářky, večer do stanu lampičky, skládací příbory, ešusy, plynový vařič a táboříme vždy tak 3 až 4 dny. Jednou jsme si půjčili s kamarády i obytné auto na týden a projeli Německo – okolí Berlína, a vraceli jsme se přes České Budějovice a Kvildu. Úplně nejvíc mám rád, když zastavíte, najedete na nějakou polní cestu, auto dáte do roviny, uvaříte si dobré jídlo, stáhnete roletu a koukáte do zeleně, třeba na les.
V současné době už moc ne, je pravda, že spolu už skoro dva roky nejsme. Simona je producentkou televizního seriálu Svatby v Benátkách, takže toho času také moc nemá, ale bydlíme od sebe asi sto metrů, denně se navštěvujeme a zůstali jsme dobrými přáteli. Myslím si, že oba se velice snažíme i přes tu branži, v jaké se pohybujeme, věnovat maximálně čas malé. Nic jí nechybí. Na moje koníčky pak už čas nezbývá, ale nevadí mi to. Říkám, aby člověk mohl být dobrý pro druhé, musí být dobrý nejdřív sám pro sebe.
Jsem odchovaný starou školou, takže když jedeme na výlet, vítězí krabičky se zeleninou, nakrájená jablíčka, řízky a typicky české sušenky, ty máme nejradši. Pití máme buď ve sportovních lahvích, nebo v takové té klasické stříbrné bandasce. Spoustu zajímavých tipů na cesty jsem se také dočetl na užitečné stránce vyletyzlate.cz, kterou pravidelně navštěvuji.
To ano, ale to neznamená, že jsem velký žrout. Je fakt, že s dcerou milujeme vaření, takže vždycky jí přisunu ke kuchyňské lince židličku a všude, kde se může loupat zelenina do polívky, tak Klaudinka loupá. Začíná i krájet, což je dobrý, ne teda prsty. Jinak s oblibou, jako já, kontroluje v troubě pečené masíčko. To už z dálky vždycky hlásí: „Tatínku, podlejeme masíčko?“ Jsem rád, že jsme ji naučili jíst opravdu všechno a na výlety se to hodí. (Smích)
Foto: Profimedia
Ano, ale jsem rád, že ji máme, byl to náš sen, který se splnil během třináctiletého vztahu. Musím říct, že si to pozdní otcovství opravdu užívám. Jsem rád, že jsem před tím děti neměl. Sám bych se označil za rodinný typ a tak trošku „babochlapa“, rád uklízím, sekám trávu a vařím. Byl jsem u porodu a byla to nejsilnější chvíle v mém životě, člověk si to začne ještě silněji uvědomovat až v průběhu dospívání dítěte. Síma o mně říká, že jsem dobrý táta, a já zase o ní, že je dobrá máma.
