Pět chyb, které dělají rodiče při nákupu dětských bot

Hlavně, ať jsou krásné!

Mnoho z nás dá především na estetický dojem. Co je líbivé pro oči, se také zalíbí našim peněženkám a tašky se pak plní nákupy raz dva. Na jejich dně pak nejednou končí krabice s botami, které sice vypadají na první pohled krásně, ale jsou zdravotní hrozbou pro dětská chodidla. Obtíže se přitom nemusí projevit hned, ale až v dospělosti. Mezi nejčastější deformace nohou způsobené nevhodnou obuví patří ploché nohy, vbočené palce, vybočené malíky či kladívkové prsty. Mysleme proto tedy spíše na rady a doporučení odborníků, než na vzhled. I když se naštěstí na českém trhu najde dostatek výrobců, kteří vycházejí vstříc zákazníkům splněním obou kritérií.

Rodič nezná velikost chodidla

Málokterý rodič dá na ortopedická doporučení a málokterý také kontroluje růst nohy tak často, jak by bylo potřeba, i když si toho často ani není vědom. „Noha malého dítěte roste rychlostí 15–18 mm za rok, u starších dětí pak 8–12 mm za rok. Průměrně tak potřebuje měnit botu dvakrát až třikrát ročně. Rodiče by měli průběžně kontrolovat u dětí velikost chodidla, a to u předškoláků a mladších školáků každé 2 až 3 měsíce, u starších školáků každé 4 až 5 měsíců a u mladistvých jednou za půl roku,“ říká MgA. Jana Šůstková, vedoucí vývojového oddělení značky FARE.

Foto: iStock

Metoda mačkání palce

Ve chvíli, kdy dospějeme k rozhodnutí, že bota potřebuje obměnit a vyrazíme do obchodu, nabízí se otázka: jak správně změřit dětskou nohu, aby jí bota padla co nejlépe? Většina z nás jistě aplikovala zažitý způsob měření, který spočívá ve stlačení boty v místě, kde má dítě palec. To je ovšem veliká chyba. „Většina dětí totiž v botě automaticky pokrčí prsty a vy tak odcházíte z obchodu s velikostí řádově o číslo menší, ne-li hned o dvě čísla. Vezmeme-li do úvahy, že děti jsou poměrně apatické k nepohodlí svého obutí, protože mají snížený práh citlivosti vůči bolesti a tlaku, ani vám neoznámí, že by je bota trápila – nožka se botě značně přizpůsobí,“ varuje Jana Šůstková.

Porovnání nohy a boty

Co tedy dělat, abychom botu vybrali správně? Důležitý je určitě prostor ve vybrané obuvi. Je třeba zkontrolovat, jestli je bota dostatečně široká. V ideálním případě by měla mít kulatou špičku a šněrovaní na tkaničky, které umožňuje variabilitu a lépe nožku zafixuje. „Dítě by při měření nohy nemělo sedět, ale stát, přičemž měříme obě nohy, nejen jednu z nich. Jde nám přitom o nejzazší bod patního oblouku až po konec nejdelšího z prstů, kterým nemusí být vždycky palec. K výslednému měření je nutné připočíst tzv. nadměrek, který činí asi 12 mm. Polovina nadměrku slouží jako rezerva pro volný pohyb prstů a polovina počítá s růstem chodidla,“ doplňuje odbornice. Pokud už máte naměřeno, je nutné poměřit výslednou délku nohy s vnitřní délkou obuvi. Takto postupujte v každém obchodě s obuví, výrobci obuvi totiž nepoužívají shodné číslování.

Ušetřit za každou cenu?

Úspory v domácnosti jsou v mnoha případech nutné, ale řešení v podobě šetření na nákupu dětských bot bývá nešťastné. Dětská noha se totiž sestává z chrupavčitých kostí, proto jakýkoliv nevhodný přítlak na nohu vede k její deformaci a použitý nekvalitní materiál ke kožním problémům. Pokud navíc rodiče nakupují v bazaru a tržnicích, málokdy mohou konzultovat vhodnost dětské obuvi s odborníkem a běžně vybírají z toho, co zbylo, často i od neověřených, neznámých prodejců s nemožností reklamace a bez ohledu na ortopedický zřetel. U boty z druhé ruky však situaci neřeší ani to, že by šlo o obuv renomované značky, pokud byla již vystavena běžnému nošení. Takové boty mají pravděpodobně opotřebované podešve i opatky, takže neposkytují dítěti dostatečnou oporu, jak při běžném nošení, tak při zátěžových aktivitách.

A tak pokud si můžete vybrat, určitě se nebojte zainvestovat do dětských bot. Jejich nohy vám za to jednou poděkují. A možná vám nakonec poděkují i vaše děti samy, až neprostojí hodiny a hodiny v čekárně u ortopeda…

-ak-