19. listopadu 2015 04:40
Lucie PrůchováSlavíte Světový den pozdravů? Víte, jak vzniklo Ahoj a Nazdar?
Možná je to pro vás novinka, ale Světový den pozdravů opravdu existuje, je jím 21. listopad. Takový pozdrav, to je v životě člověka důležitá věc.
I když jak pro koho. Jistě jste si všimli, že jsou lidé, kteří nepozdraví a nepozdraví. Výrostek nepozdraví starou paní, i když jsou z téže vesnice a dobře se znají, muž nepozdraví kolegyni, ačkoli se setkají na chodbě firmy, kde oba pracují. Jak je to možné? Je to pochopitelně otázka výchovy. Komu rodiče a paní učitelky v nižších školních třídách nevštěpovali, že se sluší zdravit, ten na to takříkajíc kašle. Existují i opačné extrémy. Kdo je obětí přísné výchovy rodičů, povoláním například učitelů, nemyslí na nic jiného než na to, aby proboha nezapomněl pozdravit: sousedku, paní listonošku, dědečka odnaproti, stařenku odvedle...
Pozdrav paní listonošku!
Vzpomínám si, jak jsem kdysi jako dítě nemohla usnout, protože jsem paní listonošku sice pozdravila, ale nikoli dostatečně zřetelně – takže ona můj pozdrav neslyšela. Trpěla jsem výčitkami svědomí. Div jsem z toho neonemocněla! Vše nasvědčuje tomu, že dnešní mládež si takové starosti ve většině případů nepřipouští. Rovněž si vzpomínám, že v jisté době „frčel“ pozdrav Čest práci. Dnes se tímto způsobem zdraví patrně jen občané se smyslem pro humor. Forma pozdravu pochopitelně odpovídá naturelu dotyčného, který zdraví. Ne každý se spokojí s běžným Ahoj, Nazdar nebo Dobrý den. Půvabný je pozdrav: Zdravíčko. Bohužel zřejmě na ústupu je roztomilé Tě pic, na což se odpovídalo: Pic tě. Za zmínku stojí i košatější podoba: Tě pic, ty nádhero, užívaná za oněch časů na pražském Žižkově.
Tě noha a Tě péro
Humorná je taktéž historie pozdravu Tě noha. Údajně vznikl z obřadného: Pozdrav tě ruka Páně. Vynalézavá a hravá hovorová čeština hbitě obměnila končetinu a s léty se pozdrav zkracoval, výsledkem čehož bylo: Tě noha! Následuje další úvaha jazykovědců, podle níž lidé nosívali obuv nahoře s pružným těsněním, proto se také botám říkávalo perka, a odtud se z Tě noha vyvinul pozdrav Tě péro. Co se týká tradičnějších výrazů, slovo ahoj má kořeny v prastarém námořnickém ahoe, zatímco nazdar je ryze český výraz spadající do 19. století. Na kasičkách, do kterých vlastenci střádali peníze na výstavbu Národního divadla, totiž stálo psáno: Na zdar důstojného Národního divadla.
Má úcta, milostivá paní
Světový den pozdravů vznikl jako reakce na arabsko-izraelskou válku v roce 1973. Vidina konfliktu tehdy hluboce znepokojila studenta Harvardovy univerzity Michaela McCormacka. Společně s bratrem Brianem dali hlavy dohromady a vymysleli Hello World Day, jímž chtěli dát světovým mocnostem najevo, že lidé by spolu měli raději hovořit než válčit, a začátkem komunikace by měl být pozdrav. Myšlenka přinesla ovoce, Den pozdravů se slaví již bezmála ve dvou stech zemích. V tento významný den byste měli přátelsky a s úsměvem zdravit i docela cizí lidi. Můžete si vybrat z velké škály pozdravů, nezapomeňte třeba na italské ciao, které komunisté málem zakazovali, přesto bez problémů zdomácnělo. A nabízí se i zábavnější možnosti, ať už archaické, cizozemské anebo ultramoderní, například: Má úcta, Servus, Čau bambino, Zdarec, Uctivost, Páčko nebo Čus bus.
-em-