Z deníku koučky: Je dobré koupit dítěti zvíře?

Zvířata jsou po boku člověka už po tisíciletí. Jsou součástí lidské společnosti a bez nich bychom si život ani neuměli představit. Ke zvířeti bychom měli přistupovat jako k rovnocennému tvorovi a pak nám může v mnohých ohledech pomoci. Pro děti je zvíře velice důležité a rozvíjí mnohé jeho schopnosti. Sdílíme s nimi jeden svět, ale náš vztah není vždy rovnocenný.

Zvířata s lidmi sdílejí domácnost, jsou uctívána, ale tvoří i potravu člověka, jsou nástrojem experimentů a slouží i pro zábavu člověka. Psychologové upozorňují na to, že zvířata dokážou ovlivnit naši psychiku, a tak se s nimi setkáme při canisterapii (práce se psy), hipoterapii (koně), felinoterapiei(kočky), pracuje se s nimi u postižených dětí, u dětí se zdravotním i psychickým problémem. Terapie pomocí zvířat pomáhá odstranit deprese, úzkosti, pomáhá citově deprimovaným dětem, sexuálně zneužívaným a autistickým dětem. Dále pomáhá navazovat vztahy s ostatními dětmi, zvyšuje sebevědomí, zlepšuje komunikaci, zvyšuje sebehodnocení a snižuje komplexy.

Co se od zvířat můžeme naučit?

• V životě dítěte zvířata plní mnoho funkcí, především funkce kamaráda.

• Pomáhají prostřednictvím různých terapií (hipoterapie, canisterapie atd.) zlepšit psychiku a zdravotní stav člověka a především dítěte.

• Dítě si skrze zvířata utvářejí vztahy, zbavují je tak pocitu samoty, protože mají s kým komunikovat.

• V případě, že je dítě odmítáno svým vrstevníkem, je zvíře ten nejlepší kamarád, který nesoudí a nic neřeší. Nezajímá ho, co má dítě na sobě, jak vypadá, zda je chudé nebo bohaté. Zvíře dítě bere takové, jaké opravdu je a může s ním být samo sebou.

• Zvíře pomáhá dětem, které jsou více introvertní a nemohou si tak snadno najít kamaráda. Necítí tak tolik odcizení a osamocení.

• Zvířata pomáhají dětem s pocity nejistoty a různými komplexy. Přímo tak zlepšují psychiku dítěte.

• Zmírňují napětí, úzkost a stres. Například je už dokázáno, že kočičí vrnění pomáhá při redukci stresu.

• Zvíře pomáhá dětem i lidem zažívat pocit, že k někomu patří.

• Zvířata se srstí dokonce pomáhají uvolňovat hormon štěstí. Při pohlazení takového zvířete uvolní mozek hormon, který mu pomáhá se uklidnit, sníží tlak, zvedne se mu nálada, uklidní tep a sníží stres.

• Prostřednictvím empatie se dítě učí se zvířetem vztahy s jinými lidmi.

• V případě, že se dítě stará o zvíře, učí se tak větší zodpovědnosti, samostatnosti a jak se o někoho postarat. Zjišťuje především, jaké má ten druhý potřeby.

• Pomáhají rozvíjet neverbální komunikaci a emoční inteligenci.

• Dítě díky zvířeti poznává přirozené stránky života jako je narození, nemoc, smrt a naučí se to brát jako přirozenou součást života.

Soužití se zvířaty nejvíce ovlivňuje děti. Zvířata s nimi jsou už od nejmladšího věku a jejich setkání je velice důležité. Setkávají se s nimi v pohádkách, mají je jako plastové i plyšové hračky, nosí je na oblečení v podobě různých obrázků a v neposlední řadě potkávají živá zvířata doma u příbuzných nebo kamarádů. Zvířata jsou součástí lidského jazyka, jeho symbolů a lidé do nich projektují svoji osobnost. Děti různě vnímají třeba rybičky a jinak zase zvířata více sociální, přesto mezi nimi vzniká vztah.

Od rybiček až ke koni

Moje dcera už od dětství miluje zvířata. Pamatuji si, jak ve čtyřech letech o Vánocích u kádě s kapry křičela, že nemůže pochopit, jak někdo může zabíjet ryby, a chtěla, abych všechny ty ryby koupila a pustila do přehrady. Vůbec jsem se neodvažovala jí nabídnout k jídlu na vánoce kapra.

Samozřejmě vždycky chtěla nějaké zvířátko. Koupila jsem jí rybičku, takovou tu jednu, co se s jinou rybou nesnese a tak musí být v akváriu sama. Ta dceru po měsíci přestala bavit, tak jsme ji dali její sestřenici. Králíka a morče jsem jí zakázala. Po návštěvách kolegyně, která tato zvířata měla doma a Páťa se na ně chodila dívat, jsem pochopila, že bych to já psychicky nepřežila. Morčata dělala v kleci tak strašný randál, že bych se nikdy nevyspala, a králík překousal všechny kabely. Také jsme uvažovaly společně s dcerou o papouškovi. Vyléčení přišlo v době, kdy mi můj kamarád, který odjížděl na týden do Anglie, svěřil žlutého ptáčka. Nejspíš jsem ho překrmila, protože následně umřel na infarkt, navíc pod klecí byl stále šílený nepořádek, jak papoušek vyhazoval zrní. Říkala jsem si, že když ptáčka, tak toho velkého a barevného. Ten nápad mi vydržel do doby, než si můj kamarád místo zemřelého ptáčka na moji přímluvu koupil právě toho velkého barevného. Vždy, když jsem mu volala, papoušek šíleně řval. Měla jsem pocit, že se právě nachází v ZOO v oddělení ptactva. Nápad jsem opět vzdala. Psa jsem zamítla hned na začátku, protože jsem v minulosti měla labradora a neměla jsem na něj čas. Ke konci jeho života si ho vzali moji rodiče, protože měli více času se mu věnovat.

Jednu dobu jsme chodily s dcerou do jízdárny a přemýšlely, že si koupíme koně. Nakonec mne odradily velké výdaje, které s pořízením a chováním koně souvisí.

Vyhrály to kočky

Po velkém tlaku své dcery jsem nakonec souhlasila s kočkou. Nikdy jsme doma kočku neměli. Pamatuji si ji jen z dětství, kdy jsem jezdila k babičce a dědovi a oni měli kočku, která přišla jednou za týden. Ke kočkám jsem vřelý vztah neměla, ale nakonec jsem souhlasila s tím, že to bude kočka domácí, která bude pouze v bytě. Nakonec jsem ji koupila, je to Perská činčila a jmenuje se Tiffany. Dcera jí miluje, ale starám se o ní pouze já, stejně tak, jako o druhou kočku, kterou jsme pořídili o tři roky později. Jmenuje se Isabella a je to Ragdollka. Obě kočky milujeme. Je pravda, že nás čekaly krušné začátky a dodnes si často musím připomenout, že doma nevládnu já, ale moje dvě kočky. Naštěstí tím, že jsou šlechtěné, nemají tak silné základní instinkty jako obyčejné kočky. Nešplhají nám po nábytku ani po záclonách, nic neshazují a jsou klidné a pohodové. Většinu času prospí. Tiffany je kočka mé dcery a Bella je zase nejlepší kamarádka s mým synem. Veškeré starosti o kočky však zajišťuji já, jak jsem předpokládala. V poslední době přišla dcera s tím, že chce psa. Zatím odolávám a psa jí nepovoluji, tak pravidelně chodí venčit psy do blízkého útulku. Už jsem jejím nátlakem unavená, tak jsem po hodinách „ukecávání“ souhlasila s dvěma křečky. Jsem zvědavá, jak to dopadne. V případě, že křeček uteče, naše kočky dostanou infarkt. Bojí se i „skákajícího“ salámu, natož dvou křečků!! Tak snad to všichni v pohodě přežijeme!!

Každé pohlazení zvířete pro člověka znamená zlepšení psychiky, zmírnění stresu a uvolnění. Zvířata starším lidem dodávají pocit potřebnosti a užitečnosti. A v mnoha případech žijí starší lidé jen pro své zvířecí mazlíčky, protože už o ně okolí nejeví zájem. Zvířata zlepšují i rodinné vztahy, dokáží vyvolat smích a radost.

Zvíře dítěti i člověku pomáhá ve všech rovinách. Není však dobré pořizovat zvíře do rodiny, kde k němu nikdo z rodiny nemá žádný vztah. Dítě potřebuje zpočátku se zvířetem pomoci, když se objeví třeba zdravotní komplikace. V takovém případě raději dítě přihlaste do přírodovědeckého kroužku, nebo může chodit pomáhat do nejbližšího útulku.

Zvíře je naším pojítkem s přírodou. Většinou se člověk nad zvířata povyšuje, přitom z něho zvíře může vytvořit lepšího člověka. Mějte rádi zvířata a nedělejte jim to, co nechcete, aby někdo dělal vám. Vždyť i ony jsou součástí této planety a snaží se nám pomáhat.

Přeji vám mnoho krásných zážitků s vašimi zvířecími kamarády.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie