Z deníku koučky: Jsem krásná a inteligentní. Tak kde je můj partner?

Jsou krásné, inteligentní, obdivované, budí pocit dokonalosti, a přesto nemají partnerský vztah. Kde je problém? Bojí se jich muži, nebo se naopak bojí tyto ženy, že jim muž znemožní kariéru? Co je opravdu za tím, že ženy žijí svůj život bez lásky a partnera?

Znáte jistě ve svém okolí krásné a úspěšné ženy, které nemají partnera. Všichni okolo si říkají, v čem je problém – je krásná, úspěšná, bohatá a vypadá, že je i normální, a nemá partnera? Občas možná zpochybníme normálnost takové ženy a přisoudíme jí vlastnosti, jako je žárlivost, hysterie nebo nevyrovnanost. To jen abychom definovali, proč taková žena nežije v manželství nebo partnerství.

V mém životě se střídala období, kdy jsem žila v partnerství, a období, kdy jsem byla sama. Období samoty jsem si náležitě užívala. Byla jsem sama sebou. Nikdo mne neovlivňoval a já vedla vnitřní dialogy a zjišťovala, kdo opravdu jsem a co v životě chci. Dle mého názoru by každý měl prožít období, kdy bude sám bez partnerského vztahu. Rozhodnutí jsou pouze naše a odpovědnost je také jednoznačná. Období samoty posiluje, a především dává možnost uvědomit si, že se samoty nemusíme obávat. V mé praxi je mnoho žen, které jsou úspěšné, krásné, chytré, a přesto nemají partnera. Často si některé z nich pokládají otázku „V čem je chyba, proč jsem sama? Jaký je důvod mé samoty? Jsem moc samostatná?“ Ve většině případů se taková žena rozhodne věnovat část svého života kariéře. Čím je starší, tím se zvedá žebříček jejích hodnot, a po zkušenostech s prvními láskami už nevěří pouze na „krásná slova“. Žena určitého postavení a finančního zajištění hledá muže, který ji bude kariérově a finančně převyšovat, což v mnoha případech není tak jednoduché.

Muži obdivují úspěšné a vzdělané ženy, ale mají z nich určitou obavu. Obava může pramenit z toho, aby je tyto ženy kariérově nepřerostly. Muži přirozeně hledají ženy, které mohou ochraňovat, které potřebují jejich rady a pomoc. Úspěšná a samostatná žena nic z toho nepotřebuje. Umí si většinu věcí zařídit sama, a pokud potřebuje zařídit čistě mužskou práci, většinou si objedná „hodinového manžela“, který za určitý finanční obnos tuto práci vykoná. Prostě si tyto ženy umějí poradit i v čistě mužském světě. Mnoho žen mužům i dost často zdůrazňuje, že je vlastně vůbec nepotřebují!

Muž potřebuje mít pocit, že je žena ta slabší a že je nutné ji ochraňovat. Chce být „hlavou rodiny“. Žena, která přinese domů větší plat než její partner nebo vše zorganizuje a zařídí, vlastně muži neposkytuje jeho přirozenou potřebu. Muž u této ženy necítí její ženskost a naopak žena tímto chováním v sobě posiluje svoji maskulinní stránku. Muž chce být uznáván, obdivován, hýčkán, a především potřebuje cítit, že ho žena potřebuje. Nezávislost ženy tyto jeho potřeby nenaplňuje a tím se jeho mužská stránka cítí být nepochopena a potlačována.

Na druhou stranu muž, který zná svoji hodnotu a má pevné sebevědomí, dokáže silnou a sebevědomou ženu obdivovat a uznávat. Je však problémem v dnešní době takového sebevědomého muže najít.

Žena může být úspěšná, inteligentní a samostatná, důležité však je, aby muži dala najevo, že pro ni je rodina prioritou. Tak aby muž pocítil tradiční rozložení rolí na ženu matku a muže živitele rodiny.

Ženy se prostřednictvím své seberealizace mění a životní růst je pro ně důležitou součástí jejich života. Znamená to pro ně větší nároky na sebe samotné, ale i na jejich partnera. Snaží se o sebe dbát, být vzdělané, chodit elegantně oblečené, sportovat, plnit dokonale všechny úkoly v práci a vydělat si peníze na svůj životní standard. Na rodinu však nezbývá mnoho času. A tak se často tyto ženy rozhodují mezi kariérou a rodinným životem. Muži však více preferují ženy, které chtějí založit rodinu a vytvořit pro muže „hnízdo lásky“.

V životě by měla zavládnout rovnováha. Žena je od přírody tvořitelka a potřebuje pro svůj život něco budovat. Pro takový život potřebuje nalézt vhodného partnera. V případě, že se to nepodaří napoprvé, může se stát, že žena rezignuje a začne své úsilí investovat do své kariéry. Na partnera si vzpomene v období kolem pětatřiceti let a v této souvislosti zatouží i po zplození dítěte. V některých případech je však pozdě a žena na prahu čtyřicítky začne zmatkovat, protože cítí, že už nemá moc času na to pořídit si dítě a založit rodinu.

Tak si říkám, milé ženy, zda jsme to v rámci naší emancipace trochu nepřehnaly? Možná můžeme dělat svoji kariéru a seberealizovat se v práci, a přesto můžeme být manželkami a matkami. Věřím, že se tyto role nevylučují, pokud k sobě najdeme tolerantního partnera, který chápe naše životní hodnoty. Pokud si vážíme samy sebe, tak si nás bude vážit i náš partner a vyjde nám vstříc v našich zájmech. Postačí dát mu najevo, že naše nezávislost má své hranice, a on bude vždy naším rytířem z pohádky, který přijde a opraví píchlé kolo u auta nebo poskytne náruč pochopení a ochrany, když se cítíme zrazené a unavené. Vraťme zpátky muže do našeho života a dejme jim možnost chránit nás a rozmazlovat, protože oni po tom touží. A především chvalme je za jejich péči a zájem a věřím, že oni udělají vše, aby nás učinily šťastné. Muži jsou stejně kouzelné bytosti jako my ženy, jen na to občas zapomínáme!

Přeji vám krásný první máj a především nezůstávejte dlouho samy, nechte muže ukázat vám, jak jste úžasné. Věřte, oni to zvládnou, jen čekají na svou šanci, až jim dovolíte se přiblížit.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, Foto: Robert Tichý pro časopis Moje psychologie