Je mi 79, jsem panna a budu se vdávat!
„I kdybych s ním měla strávit dva roky nebo jen pár měsíců, alespoň umřu jako šťastná vdaná žena.“
Margaret přesně věděla, jak by její svatba měla vypadat a co by chtěla mít na sobě. Rozhodně ne dlouhé bílé šaty. Jak sama říká, připadá si na ně už trochu stará. Vlastně ani žádné šaty nešla vybírat. Tak, jak to nevěsty obvykle dělají. Prostě si jedny objednala v katalogu.
Margaret plánuje i to, že se svým nastávajícím začne společně žít až po svatbě a nebudou mít předtím spolu žádný sex. Chce si zachovat své panenství až do svatby, protože je katolička. Na tom by nebylo nic až tak neobvyklého, kdyby Margaret nebylo 79 a jejímu nastávajícímu Henrymu 85 let!
Jejich příběh je jako z románu. Potkali se před 60 lety. Oba vyrůstali na malém městě. Margaret bylo tehdy 17 let a končila střední školu, Henrymu 23 a pracoval v nedaleké továrně. „Moje matka ho neměla ráda, protože byl pro mě prý moc starý a nebyl katolík,“ vypráví Margaret. „Ale mě tenkrát její názor moc nezajímal.“
Oba se do sebe zamilovali a chodili spolu čtyři a půl roku. I když Margaret odjela studovat na univerzitu, pravidelně za Henrym jezdila o víkendech a prázdninách. „Víte, on byl a je opravdová láska mého života,“ říká Margaret.
Rozchod na dlouhá léta
Jenže, jak tomu u velých lásek někdy bývá, ani tahle neměla na růžích ustláno. Když se jednou Margaret vrátila domů, řekla jí matka, že se musí s Henrym rozejít, protože se o tom u nich v městečku začíná mluvit. I když oba byli z celkem chudých rodin, všem připadalo, že Henry Margaret brzdí v jejím vzdělávání. A Henry najednou začal pochybovat o jejich vztahu. Řekl Margaret, že jí nemůže dát tolik, co by si zasloužila, protože je jen obyčejný dělník v továrně. Ani Margaret nedokázala odolávat tlaku okolí, a tak se spolu ti dva rozešli. „Řekl mi, že na mě nikdy nezapomene, vzpomíná Margaret, která hned po rozchodu věděla, že udělala velkou chybu. Cítila se provinile a hned druhý den mu volala, aby se mu omluvila. „Vzpomínám si, že tenkrát zvedla telefon jeho sestra a řekla mi, že mě Henry už nikdy nechce vidět.“ A to bylo naposledy, co se pokoušela ho kontaktovat. Už o něm pak neslyšela.
Dokončila školu, začala pracovat jako učitelka a když jí bylo 60, odešla do důchodu. Nikdy se nevdala ani neměla děti. Proč? Měla hodně práce a nikdy se necítila osamělá. A taky se skoro 20 let starala o svou nemocnou matku.
Měla sice několik vztahů, jeden byl dokonce docela vážný, přesto zůstala panna. Navíc žádný z těch mužů nebyl jako Henry. „Nikdo se mu nevyrovnal. On byl naprosto výjimečný.“
Tenhle smutný příběh má naštěstí šťastný konec. Když o své životní lásce Margaret jednou vyprávěla své hospodyni, ta ji přesvědčila, aby Henryho znovu kontaktovala. Bylo to pro ni těžké, nechtěl ji přece už nikdy vidět. Ale nakonec to zkusila a i když si myslela, že jí položí telefon, byl z toho nakonec tříhodinový hovor. „Řekl mi, že mě nikdy nepřestal milovat,“ vypráví Margaret. Od té doby jí Henry volal každý večer a po několika týdnech se setkali. „Když zazvonil a já jsem otevřela dveře, řekla jsem jen: Jé, ty vypadáš staře. A on řekl: Ty taky vypadáš stará.“
Scházeli se několik měsíců a pak Henry jednou přišel a řekl: „Pojďme to udělat.“ Když se Margaret zeptala, co by měli udělat, řekl: „Vezmeme se!“ Jenže Margaret odmítla. Každý měli svůj život a čas odloučení byl opravdu dlouhý. Henry byl ale trpělivý. Dál Margaret navštěvoval a volal jí. A po čase to zkusil znovu. „Vím, že lidem připadáme jako šílenci. Jasně, je to šílené. Je mi 79. Ale když někoho milujete, na ničem jiném nezáleží,“ říká Margaret. Při otázce, jaká bude svatební noc, jen stydlivě odpoví, že nemají žádné speciální plány.
Margaret je jasné, že spousta lidí její chování nepochopí. Proč chce ještě svatbu, v jejím věku? Ona si ale tentokrát nenechá nic rozmluvit a konečně se jí splní životní sen. Svatba je naplánovaná, seznam hostů hotový, pozvánky rozeslané. A i kdyby spolu jako manželé měli strávit jen krátkou dobu, ona zemře jako šťastná žena.
-ak-